Scéna.cz 

Císař Karel IV.

Z řady výstavních akcí v rámci Karlova výročí zaujímá čelné místo první česko bavorská zemská výstava ve Valdštejnské jízdárně pořádaná Národní galerií ve spolupráci s Domem bavorských dějin a Vědeckým centrem pro dějiny a kulturu východní a střední Evropy při univerzitě v Lipsku.

Ač by se mohlo zdát, že půjde jen o poněkud obměněnou repliku expozice z roku 2007 na Pražském hradě, autor předešlé i současné výstavy, ředitel Národní galerie Jiří Fajt, vysvětluje, že tomu tak není. Zatímco v prvním případě byli předmětem zkoumání poslední Lucemburkové – Jan Lucemburský, Karel a jeho synové Zikmund a Václav IV. a otázka, zda existovala jednotná dynastická reprezentace Lucemburků, nyní je představován samotný Karel IV. v kontextu celého 14. století s cílem podívat se na císaře očima historických pramenů – ať písemných nebo materiálních- a zjistit, jaký skutečně byl.

Více než dvě stovky vystavených objektů - mezi nimi 120 zápůjček ze zahraničí, z nichž mnohé jsou u nás k vidění poprvé – uspořádaných do tématických okruhů, se pokouší vyprávět příběhy z Karlova života a vytvářet jeho psychologický medailón.

V praktickém ohledu je tento záměr koncipován tak, že na hlavní osu, která se táhne podélně středem sálu jízdárny se váží kolmo jednotlivá „zastavení“ jeho životní cesty, často v konfrontaci českého a německého pohledu.

„Vyprávění“ se začíná charakteristikou 14. století jako století katastrof - morových ran, povodní, sucha, kobylek, hladomoru, jejichž dopad na české země byl ale ku podivu jen okrajový, které ale vzbuzovaly v současnících obavy, zda nejde o předzvěsti Posledního soudu.

Zdůrazněn je Karlův pobyt u nejpřednějšího královského dvora v tehdejší Evropě v Paříži, který se stal jeho nejvýznamnější státnickou, uměleckou i duchovní inspiraci podobně jako kontakty s vyspělým italským malířstvím a sochařstvím za jeho tažení do Itálie. Reprezentuje je fragment nádherného náhrobku Karlovy babičky, manželky císaře Jindřicha VII., Markéty Brabantské, od Giovanni Pisana (1313- 1314) a již jen kvůli tomuto dílu se vyplatí výstavu navštívit.

Vstup do světové politiky a německou korunovaci římským králem v Cáchách v roce 1349 připomíná jiný vzácný exponát - koruna z pozlaceného stříbra, kterou nechal Karel IV. zhotovit v Praze a která je dnes uložena v dómském pokladu v Cáchách. Po 667 letech se nyní znovu objevila v Praze. Koruna je zdobena antickými gemami a kamejemi – tak jak je tomu i u ostatních Karlových klenotů, které poukazují na vladařské tradice antického Říma, k nimž se hlásil Karel IV. i jeho velký vzor Karel Veliký. Pro jeho lebku nechal zhotovit zlatý relikviář, na němž spočívala tato koruna, postupoval tedy jako předtím u české ; svatováclavské koruny, která byla vložena na relikviář s lebkou sv. Václava.

Jedním z témat je Karlova fyzická podoba – ono typické nachýlení hlavy, kterým se vyznačují portréty na votivním obraze Jana Očka z Vlašimi, na ostatkové scéně na Karlštejně, na Morganově diptychu nebo socha na mostecké věži, o jehož původu dnes už není pochyb. Nejde o žádnou stylizace ale o následek poškození krční páteře po nebezpečném úrazu při jakémsi turnaji. Dosvědčuje to, že za vznešeností a panovnickým majestátem skrýval Karel i dobrodružné sklony.

Umění a stylové proměny na Karlově dvoře dokumentují známá malířská nebo sochařská díla, která ale většinou veřejnosti nejsou neznámá, obohacená o většinou německé nebo rakouské zápůjčky (ale je tu také např. krásná Madona z Luccy). K mimořádným exponátům poprvé vystaveným v Praze patří vitráže z monumentálního okna kostela sv. Marty v Norimberku od Waldstromera nebo doklad luxusní řemeslné práce - vyšívané Antependium s Korunováním Panny Marie z kostela P.Marie v Pirně zhotovené v Praze.

Karel jako skvělý politik, diplomat a ekonom a některé dobové hospodářské trendy, jeho „pragmatický“ vztah k Židům, Karel jako budovatel hradů a katedrál, zakladatel univerzit, literát, sběratel relikvií a mnohé další fasety tohoto neobyčejného vladaře a doby, v níž žil, jsou prezentovány veřejnosti nejen jako předměty ve vitrínách, jako modely - např. model Karlova mostu s detailně vypracovaným pohřebním průvodem - poslední „zastavení“ Karlova života ale i moderních technologií. Na stěnách jsou promítány citáty a texty, rukopisy otevřenými jen na jedné stránce lze virtuálně listovat, dobovou hudbu poslouchat ve sluchátkách, velmi přínosným „exponátem“ je projekce filmu na panoramatickém plátně. Režisér Zdeňka Jirásek v něm přibližuje krajinu podél královské cesty z Branibor do Itálie více než jen dokumentárním způsobem.

K výstavě přirozeně přináleží objemný a pestrý doprovodný program, jehož výčet by zabral několik stránek. Pro opravdové nadšence uvádíme jednu specialitu - večerní komentované prohlídky s nejzasvěcenější a nejnadšenější osobou, autorem výstavy Jiřím Fajtem. Ten v zápalu výkladu nehledí na čas a prohlídka se může řádně protáhnout nad stanovenou dobu. Účastníkům se proto doporučuje vzít si sebou svačinu.

Kdo si vybere z četných karlovských expozic tu ve Valdštejnské jízdárně, najde sice při procházce Karlovým životem leckteré krásné ale známé věci, ale mnohé, které v Praze vidět nemohl a už asi také neuvidí. O Karlovi snad ani už není možné odhalit něco neznámého, spíše se některá fakta ukazují díky novým kontextům v jiném světle a sbližuje se rozdílné vidění vladaře z naší i německé strany. Pro nás přestal být čechofilským „otcem vlasti“, pro Němce „otčímem“ a „popským“ králem. Zůstává zde „mnohovrstevná historická osobnost s pozitivními i stinnými stránkami“...

Ve Valdštejnské jízdárně bude výstava „Císař Karel IV.“ otevřena do 25. října 2016, pak se přesune do Národního germánského muzea v Norimberku.