zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Do kin jde jedovatý film o odvrácené tváři Polska

Tvář

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Ve čtvrtek 20. září vstupuje do českých kin film Tvář přední polské režisérky Małgorzaty Szumowské, který na letošním Berlinale získal Velkou cenu poroty a s úspěchem byl uveden i na 44. Letní filmové škole Uherské Hradiště v rámci sekce AČFK uvádí. Snímek je nekompromisní i mimořádně vtipnou studií krize identity i bajkou o vnitřní síle a kráse, která propojuje realismus, fantazijní prvky a černý humor.
Hlavní hrdina filmu, maloměstský podivín a excentrik Jacek, miluje heavy metal, svoji holku, malé auto a svého psa. Pracuje na staveništi, kde má vyrůst nejvyšší socha Ježíše na světě. Když jej nečekaně zmrzačí tragická nehoda, obrátí se k němu oči celé země – Jacek se totiž stane prvním občanem Polska, který podstoupí transplantaci obličeje.

Příběh je inspirovaný skutečnými událostmi, „ty jsou ale pouze kulisou pro celý příběh,“ vysvětluje režisérka Małgorzata Szumowská. „Na jedné straně je to stavba největší sochy Ježíše Krista na světě ve Świebodzinu, na straně druhé první transplantace obličeje na světě, která zachránila pacientovi život a kterou provedl tým lékařů z onkologické kliniky v Gliwicích.“
Tvář je rozmanitý, výjimečný snímek, který umně přechází z komisní frašky do jízlivého společenského komentáře. Szumowské nebojácná plastická operace maloměstské polské mentality patří k nejlepším a nejodvážnějším filmům letošního roku.
Na distribuci filmu Tvář v českých kinech se podílí Asociace českých filmových klubů s Film Europe a distribučním labelem Be2Can Distribution a prohlubují tak spolupráci započatou už v loňském roce na Letní filmové škole Uherské Hradiště, kde v sekci Be2Can Starter (loni Festivalové echo) uvádějí nejlepší novinky daného roku z Berlinale, Benátek a Cannes.
„Energie, která z filmu Małgorzaty Szumowské prýští, je neurvalá, přitom ale ne frustrovaná. Zobrazuje společnost pokrytectví a netolerance, společnost, která své slabošství a nenávist skrývá za vágní náboženské a nacionalistické fráze. Něco, co známe dobře z našich končin. Věříme, že pro české publikum bude tahle pokřivená Tvář nejen povědomá, ale dokonce blízká. Vidět v ní totiž můžeme i sami sebe, svoje slabosti, ale i ušlechtilé touhy,“ shodují se distributoři Vít Schmarc, Jan Jílek a Aleš Stuchlý.

17.9.2018 16:09:00 Redakce | rubrika - Filmová scéna