Josef Faktor: Občas se mně zmocňuje hlubší a intenzivnější zodpovědnost za české dějiny…
autor: Scena.cz
zvětšit obrázekV pátek 24. května 2019 se uskutečnil další ročník akce Noc kostelů. Modlitebny, fary, zvonice, krypty a mnoho dalších míst se otevřely pro všechny zájemce o seznámení se s vírou. Jedním z důležitých míst, kde se uchovávají paměti zejména v písemné podobě, jsou i archivy. Každá diecéze má vlastní archiv. Přijali jsme pozvání od Josefa Faktora, archiváře arcidiecéze pražské. Dověděli jsme se, že v arcibiskupském centrálním archivu – centrální spisovně uchovává písemnosti s určitými přesahy cca od 60. let až po současnost. Jedná se o archiv soukromý, ale se státními archivy a archiváři jsou v úzkém kontaktu. Nacházíme se v místnosti s neobvykle vysokým stropem, s řadou patrových archivních skříní a polic, kam se můžete dostat pomocí přenosných schůdků nebo díky předsunutému dřevěnému balkonu.
Určitou raritou je zdejší kladkový mechanický výtah s brzdou, zhotovený přesně na míru kartonů s písemnostmi, který je umístěný na severní straně u velkých oken. Jak je na první pohled vidět, prostory jsou jasně vymezeny tak, aby byl využit celý prostor především k ukládání dokumentů a určen výhradně pro manipulaci s různými typy písemností a jejich konečnému deponování. Prostora se nachází v patře nad bývalou konírnou, takže je tu dobrá míra vlhkosti i teploty, které se nijak výrazně nemění. Stavba samotná je situována tak, aby přímé sluneční světlo do prostor archivu nevstoupilo. Ideální to podmínky. Nechme už vyprávět archiváře, osobu nejpovolanější…
Arcibiskupský archiv, neboli dle kanovnického práva diecézní archiv, je v tom nejvlastnějším slova smyslu spisovna a archiv Arcibiskupství pražského. Do určité míry plní i funkci diecézního archivu jako teritoriálního celku. Spravuje ho ustanovený archivář, který je úředníkem kurie. Dnes tady v arcibiskupském archivu máme uchovány písemnosti z období cca od 60. let až po dnešní dobu. Jedná se převážně o správní záležitosti, tzn. tak jak úřad vlastně funguje se všemi jeho odbory jako např. Správa majetku, Stavební odbor, Kancléřství, Finanční odbor, Právní odbor, Provozní odbor, Lesní správa, atd. …, tak i archiv patří dle administrativního schématu z roku 2016 ještě společně s podatelnou do jednoho samostatného oddělení, který pak zastřešuje odbor kancléřství.
Jádro veškerých písemných celků lze rozdělit na takové dva základní a zcela zásadní. Jednak se jedná o tzv. ordinariát – vlastní úřad arcibiskupa a pak tedy tzv. konzistoriální záležitosti.
Podléháme pravidlům běžné spisové služby, i když jako soukromý archiv máme svá vnitřní pravidla. Např. máme vlastní skartační řád, skartační plán, dle kterého pak provádíme tzv. skartační řízení, čili rozhodneme o tom, které dokumenty uchováme a které určíme k trvalému vyřazení, tedy ke skartaci. Určitou výhodou je, že máme přátelské kontakty s archiváři z Národního archivu či Státního oblastního archivu v Praze, takže v případě jakéhokoliv dotazu či problému se na ně mohu obrátit.
Ano, archivujeme také např. duplikáty matrik, farní kroniky, různé zápisy z kněžských konferencí, dále vizitační protokoly farností, úřední knihy (liber ordinatorum, liber mortuorum, …), personálie bohoslovců, kněží, biskupů, pozůstalosti význačných církevních osobností a mnoho dalšího. Máme tu i tzv. tajný archiv…
Tajný archiv - to je takové záhadné slovo, viďte? Na první poslech to asi v člověku vyvolá představu s otazníky, co že to vlastně ukrýváme za archivní speciality? Dle kodexu církevního (kanonického) práva musí každé biskupství mít svůj tajný archiv, a to na bezpečném místě. Klíč od tajného archivu má pouze biskup. Zde se tedy jedná o písemnosti zcela soukromé povahy. V drtivé většině jde o nějaké vysvětlení určité události, palčivé starosti faráře či farníků, popsání nějakých problémů, prosby o rozhodnutí nějakého sporu, podezření atp. Do těchto dokumentů není důvod zacházet vzhledem k citlivosti, i když se jedná o velmi dávné doby, konkrétně jde o 30. a 40. léta 20. století.
Kodex církevního práva nám říká, že diecézní biskup má dbát o to, aby byl v diecézi tzv. historický archiv, kde budou uchovány a systematicky uspořádány listiny, které mají historickou cenu. Naše nejstarší archiválie, včetně naší nejstarší dochované listiny z roku 1289, máme deponované dle depozitní smlouvy v Národním archivu. Díky častým návštěvám dobře vím, že tam se kolegyně a kolegové s nejlepší odbornou péčí o archiválie starají. Takovou zajímavostí může být snad to, že v archivu uchováváme papežské jmenovací listiny (buly). V archivu máme např. jmenovací bulu arcibiskupa a kardinála Dominika Duky OP nebo kardinála Františka Tomáška, či jiné buly z různých pozůstalostí biskupů. Také písemné papežské jmenování arcibiskupa pražského a pozdějšího kardinála Josefa Berana můžeme doložit. Osobnost kardinála J. Berana je v posledních letech velké téma, řekl bych přímo národní téma. Nyní také probíhá tzv. beatifikační proces. Před pár dny, 17. května 2019 jsme si připomněli padesát let od jeho úmrtí a první výročí převezení jeho ostatků z Říma – Vatikánu do Prahy, do katedrály sv. Víta, sv. Václava a sv. Vojtěcha. K této významnému výročí se uskutečnila na Arcibiskupství pražském i mezinárodní konference.
Páter Toufar pocházel z Královéhradecké diecéze, tam se upírá největší badatelská pozornost, ale po jeho zatčení, ho zastupovali někteří kněží Pražské arcidiecéze. Bohužel se často jednalo o vybrané kněze z řad kolaborantů z pražské arcidiecéze.
S badateli samozřejmě počítáme a jsme rádi, že se zajímají o církevní dějiny. Přímo v archivu máme připravený badatelský stůl i křeslo. Je jistě možné na základě domluvy umožnit přístup k některým archiváliím. Nejčastěji tu badatelé dohledávají životopisné údaje o kněžích, řeholnících, biskupech, atd. ...
Historici často uvádějí rok 973 jako letopočet založení biskupství v Praze. První biskup Dětmar (Thietmar) byl na biskupa vysvěcený až později. Zakládací listina jako taková se nedochovala, vycházíme ze zmínek v kronikách té doby. Originální listinu tohoto typu zde nemáme.
Máme však zachovanou papežskou bulu z roku 1344, kdy došlo k povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Čechy se staly samostatnou provincií a prvním arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic, velká postava českých dějin. Jako arcibiskup mohl korunovat české krále a královny.
Ano, jistě. V Národním archivu máme vůbec ty nejstarší dochované archiválie, středověké ze 13. st. až po 50. léta 20. st. Ty určité archivní celky dělíme chronologicky na určitá období:
Zkratka APA = Archiv pražského arcibiskupství.
- APA I. , 1379 až 1820
- APA II., 1820 až 1876 (1896)
- APA III., 1876 až 1920 (1949)
- APA IV., 1920 až 1950 (neuspořádaný fond)
- Ord., 1536 až 1939
- APA – H – Správa statků
- APA – Apoštolský vizitátor 1791 - 1864
Občas se mně zmocňuje určitá, řekl bych hlubší a intenzivnější zodpovědnost za české dějiny.
Především můj biřmovací kmotr mě velice nadchl pro pomocné vědy historické jako třeba heraldiku, genealogii, sfragistiku, diplomatiku, numizmatiku, kodikologii, etc. … Můj kmotr pracuje jako medievalista (středověkář) v Prácheňském muzeu v Písku. A také samozřejmě jistý vliv měli na mě kantorky dějepisu na základní škole i na gymnáziu v Milevsku.
Určitě. Říká se Historia magistra vitae – Historie učitelka života. Věřím, že je to opravdu tak.
Rádo se stalo. Těším se zase někdy na shledanou.
TIP!
Časopis 13 - rubriky
Časopis 13 - sekce
DIVADLO
DISK uvede Čapkovo drama R.U.R.
V divadle DISK se 28. března 2024 uskuteční premiéra dramatu Karla Čapka R.U.R. Režisér Jan-Jakub Šenkeřík pův celý článek
HUDBA
Ceny Anděl Coca-Cola 2023
Ceny Anděl Coca-Cola 2023
Jména nových držitelů celkem 16 andělských sošek budou oznámena během slavnostníh celý článek
OPERA/ TANEC
Toužila se protančit až do pařížské Opery
Tanečnice
Film natočený ve francouzsko-belgicko-české koprodukci (2016). Hrají: Soko, Lily-Rose Deppová, G. celý článek