Galerie Rudolfinum - CO-EXTENSIVE

autor: archiv
zvětšit obrázekVýstava CO-EXTENSIVE vychází především ze dvou momentů: prvním je konstatování, že obrazy (v širokém slova smyslu od tisíců snímků, které má každý v telefonu, přes sociální sítě po umělecká díla) tvoří trvalou součást každodenní zkušenosti světa. Všudypřítomnost zobrazení má řadu důsledků, jež nelze vždy snadno dohlédnout. Mezi ty klíčové patří zplošťování zkušenosti světa a dominanci iluze ve sdíleném prostoru. Zobrazování s sebou nese velkou otevřenost k upravování a manipulaci, a tak to, co často vypadá jako přesná reprezentace skutečnosti, nemusí odkazovat k ničemu reálnému. Skutečnost je překrývána zobrazováním, začasté fikcí, a není snadné se k ní dobrat.
Druhý moment je zakotven v akademické perspektivě. Jedním z prvních podnětů pro výstavu byla uměleckohistorická otázka, jak a co zůstává v současném umění živé z odkazu širšího okruhu umění, které se pro zjednodušení běžně označuje jako minimalismus. Odpověď sleduje rozvíjení forem obrazů v trhlině mezi skutečností a iluzí. Zde je narušen téměř automatický předpoklad autonomního prostoru obrazu. Díla – zrcadlově tomuto narušení – naznačují nekonečnost vztahového rámce. V tomto dění se ukazuje vždy něco skutečného: určujícím momentem výstavy je prolínání obrazového a skutečného prostoru. Představená umělecká díla tematizují rozličné roviny a úrovně vnímání prostoru, v němž se obvyklé protiklady otevřené/uzavřené, blízké/daleké, ploché/hluboké dějí najednou. Obrazy se tím staví do dvojznačné situace: být obrazem a současně utvářet zkušenost prostoru.
Obrazy na výstavě se tak stávají prostorem a prostor se stává v některých případech obrazem. Nebo přesněji: některé přítomné obrazy dávají zkušenost prostoru a některá díla naopak prostor přetvářejí v obraz, obojí však za předpokladu ustavování hranic a jejich přechodů. Nikdy tak nejde o neutrální prázdno a neúčastnou rozprostraněnost. Znatelné je dění kontinuity a momenty prolínání, jichž je divák součástí. V nich se ukazují jak samostatná díla, tak vztahy mezi nimi a celkově výstava cílí na vytvoření komplexní situace s rozvinutými podobami zkušenosti místa a prostoru. Lze se tu pouštět do nekonečných hlubin hladiny v díle Ann Veronicy Janssens a Michała Budného, nebo nahlížet skrze povrch prostoru v objektu Larryho Bella a obrazech Jaromíra Novotného. V dílech Marion Baruch a Simona Calleryho divák naráží na neoddělitelnost skutečného prostoru a prostoru obrazu. Motivy skutečného i obrazového vrstvení rozvíjí Robert Šalanda svými lehce absurdními kompozicemi. Vstupovat do obrazu s ostrými i jemnými přechody hranic umožňují instalace Anthony McCalla a Angely Bulloch.
Navštívit ji můžete do 21. ledna 2023. Vstup volný.
TIP!
Časopis 48 - rubriky
Časopis 48 - sekce
DIVADLO
Shakespearova tragédie Hamlet se vrací do ND

Na jeviště Národního divadla se 7. prosince 2023 po téměř pětadvaceti letech vrací Hamlet, nesmrtelná Shakespe celý článek
HUDBA
Radek Banga vydává své druhé sólové album

Před dvěma lety se Radek Banga vydal úplně novým hudebním směrem, se svým debutovým sólovým albem se totiž vrh celý článek
OPERA/ TANEC
Jiří Pavlica a jeho světy

Jiří Pavlica a jeho světy
Portrét originálního houslisty, zpěváka, skladatele a primáše, který stojí pětačt celý článek