Scéna.cz 

Víra tipy 18. týden

Když Bůh bolí
V dětství je traumatizovala přehnaně přísná náboženská výchova. O fenoménu "Božích vnuků" tedy lidí, kteří trpí přehnaným strachem z Boha, v dokumentu I. T. Grosskopfové. Věřící lidé se nazývají „děti Boží“. Z toho byl pro jejich děti odvozen termín „Boží vnoučata“. Tento pojem se v psychologii náboženství objevil v druhé polovině padesátých let. Jeho autorem je Harry Lindström. Označuje tak věřící, jejichž výchova byla neúměrně přísná, represivní a nábožensky rigorózní. Následkem bývá, mimo jiné, nejistota ve vztahu k druhým lidem, nízké sebevědomí, pocit viny, strach z odmítnutí druhými lidmi, či Bohem a strach ze selhání. O necelé dvě desetiletí později popsal tentýž fenomén na základě vlastní zkušenosti německý psychoanalytik Tilmann Moser. Rodiče „Božích vnoučat“ zaštiťují svou vychovatelskou pozici autoritou Boha. Poslušnost dětí je pak projevem zbožnosti. Být hodný znamená dělat Bohu radost, zatímco neposlušnost Boha zarmucuje. Rodiče mají Boha na své straně v okamžicích, kdy dítě podle jejich názoru selhalo. Pokárání, výčitky a hrozby trestem podpírají náboženskou argumentací. Dítě tak má proti sobě mocnou koalici rodičů, Boha a náboženské tradice, takže jakýkoli samostatný pohled bývá problémem. Ani v dospělosti není pro „Boží vnoučata“ snadné zbavit se negativních pocitů. Většinou se jedná o rodiny „milujících“ rodičů, kteří se snaží předat to, co považují za nejlepší. Neuvědomují si ale, že forma, kterou zvolili, může (někdy i doživotně) ublížit. Ti, kteří prošli takovou výchovou, by měli prožívat radost a pokoj, ale často trpí pocity viny, nízkého sebevědomí a strachu. Dokument upozorní na nešvar v určitém typu náboženské výchovy, který má své nedozírné důsledky v životě lidí a pokusí se naznačit cestu, jak se vrátit k vnitřnímu pokoji, radosti a zdravému prožívání duchovního života. Smyslem není kritizovat náboženství ani spiritualitu. O své životní zkušenosti se podělí dva dospělí muži – „Boží vnuci“. Jejich osudy doplní příběhy z ordinací psychologů, či psychoterapeutů.
Vysílání: 29.4., 21.25 hod., ČT2
Opakování: 01.5., ČT2., 04.5., ČT2

Cesty víry: Dvanáct hvězd
Místo hněvu a pobouření ze stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí nabídli pozitivní vizi. Rozhodli se, že za každou z hvězd glorioly Panny Marie postaví v Praze kostel. Dokument České televize o dobru, které je silnější než zloba. Režie J. F. Potužník. Odpovědí na stržení staroměstského Mariánského sloupu byla iniciativa biskupa Antonína Podlahy postavit ne periferii Prahy dvanáct nových kostelů. Číslo bylo symbolicky zvoleno podle počtu hvězd, které měla socha Panny Marie kolem hlavy. Pomocníky našel v ministrovi Františku Noskovi a ve velmistrovi Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou Josefu Vlasákovi. Vznikly tak kostely třeba v pražských Vršovicích, na Chodově nebo na Spořilově. S tím, jak se měnily společenské a politické poměry v naší zemi, různily se i možnosti výstavby nových chrámů. Roztodivné byly i osudy některých již postavených svatostánků. V tom vůbec prvním z „dvanácti hvězd“, tedy v kostele sv. Vojtěcha v Dejvicích, bylo studio Supraphonu, redakce časopisu Otázky míru a socialismu a v 80. letech se tu dokonce odehrálo zasedání RVHP. Jedenáct pražských kostelů je dnes symbolem toho, že dobrá vůle spojená se správným nápadem mohou působit takřka zázraky!
Vysílání: 03.5., 13.25 hod., ČT2
Opakování: 04.5., ČT2., 05.5., ČT2