Scéna.cz 

Dámy chodí nakupovat Ježíška, já si kupuju čerpadlo...

Vzdělání: Střední průmyslová škola stavební
Praxe: 5 let ředitelka Ženských domovů (měla na starosti 900 žen), firma Centra (zde měla na starosti 25 domů).
V divadle nikdy předtím nepracovala.

Ve Švandově divadle zastává funkci vedoucí hospodářské správy. „Znamená to, že se o celý tento objekt musím starat – od žárovek přes topení, vzduchotechniku, revize. Díky tomu, že mám dlouhodobě nemocného údržbáře, tak opravuju nádržky, vyměňuju žárovky, snažím se, aby tento dům fungoval bez problémů.“

A jaký je pracovní den paní Jindřišky?
Ráno, když přijdu do práce, obejdu celý dům včetně divadla, - jeviště, hlediště, zákulisí, a zjistím závady. Vrátím se nazpátek do kanceláře, začnu pracovat na opravách, pokud na to nemám sílu, zavolám si firmy. Takže do pěti hodin, kdy odcházím, musí ten dům být absolutně v perfektním stavu. Jinak samozřejmě dělám práci na počítači, faktury atd. Po pracovní době jsem na telefonu. Mám dva mobily, takže když kdokoli kdykoli zavolá, musím se o všechno postarat. Kromě toho mám na starosti dům v Preslově 9, což je naše technická budova. Jsou tu uloženy dekorace, a i když tam nastálo nikdo není, musím sem přesto každý týden přijít, vytáhnout a zase sklidit popelnice, udělat revizi výtahu a tak dále.“

Paní Jindřiška má samozřejmě na starosti také úklid (najímá se úklidová firma, která do devíti hodin ráno musí mít divadlo kompletně uklizeno, uklízet se chodí také navečer. A svou dvorní uklízečku má i prostor v Preslově ulici. Vzhledem k dlouhodobé nemoci údržbáře má teď paní Prchalová „k ruce“ jednoho technika, který pomáhá s drobnějšími opravami. A pak je tu ještě 5 vrátných, kteří „jedou“ 24 hodin denně, čtyři z nich pracují na pevný úvazek + 1 mladík v polovičním invalidním důchodu, který vykrývá dovolené, nemoci apod.
Paní Prchalová má patrně divadlo ohmatané nejvíce ze všech - účastnila se přestavby objektu, byla u všeho od počátku rekonstrukce až po kolaudaci, předávání a podepisování protokolu.
Možná, že byste si mysleli, že v nově rekonstruovaném domě bude méně problémů než v domech starých – ale paní Jindřiška vrtí hlavou. „Daleko horší je nový dům po rekonstrukci než starý. Ve starých domech už je všechno zažité, tam vám maximálně praskne stoupačka. Což se tady nemůže stát, protože je všechno v plastu... ale jinak je to tak že se během doby objevují věci, které je třeba předělat. Například zjistíte, že není natažené zvonění do kavárny, takže tam neslyší, když je přestávka. Pak byly problémy například s tím, že mnohé dodávky jsme měli z ciziny, např. světla z Itálie, nouzové žárovičky z Francie. „Když mi jich osm prasklo, tak jsem žádala dodavatele, aby mi je objednali. Ale po dvou měsících jsem se dozvěděla, že nejsou k dispozici. Takže jsme osvětlení museli nechat předělat na naše žárovky.“ Denodenně se řeší drobné či větší problémy – nejdou telefony, je ucpaná jímka. A nejkurióznější problém nastal hned před první premiérou – bylo 14.prosince a v 19 hodin mělo vypuknout představení. V 16 hodin zamrzla požární klapka a v šatnách herců se vyvalila se voda. Bylo nutno okamžitě zavřít vodu a tím pádem vyřadit topení. I tuhle havárii se však během dvou hodin podařilo opravit.