Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Dramaturgie pod velením Renaty Venclové a Markéty Bláhové

autor: Z webu

Dramaturgie je v divadle jedna z profesí, na kterou příliš není vidět, ale která je pro věhlas divadla nezbytná – je to vlastně šedá eminence v pozadí, která určuje společně s uměleckým šéfem a ředitelem profil divadla. Markéta Bláhová (sama dramatička) je dlouholetou spolupracovnicí zdejšího uměleckého šéfa M. Langa, pracovala s ním už v Činoherním studiu Ústí, v Činoherním klubu i CD94. I když se pilně účastní zkoušek na nejnovější premiéru, zanedlouho jí čekají povinnosti nejkrásnější...
Renata Venclová se teprve sžívá se souborem. Má zkušenosti z dnes zrušeného divadla Za branou II, kde asistovala O.Krejčovi a také zde hrála. Po mateřské dovolené pracovala jako kulturní redaktorka v Českém rozhlase na stanici Vltava. V dnešním Švandově divadle je od jeho počátku.

Jak je to tedy s dramaturgií divadla?
„Dramaturgie Švandova divadla je určena tím, že jsou k dispozici dvě scény, velká scéna pro tři sta diváků , a malé studio, kam se vejde nejvýše 100 diváků, ale většinou se hraje pro šedesát míst. Tím je dramaturgie určena koncepčně - na velkém jevišti se snažíme uvádět v moderních interpretacích větší klasické kusy, ale není to úplným pravidlem. Neznamená to, že bychom chtěli hrát jen osvědčené tituly, které už proběhly mnoha scénami. Ale je jasné, že velká témata na tuhle velkou scénu patří. Studiová scéna zase poskytuje výborný prostor pro věci experimentální, které jsou možná v konečné výpovědi trochu ostřejší, ale mají svůj okruh publika, které se liší od návštěvníků velké scény.“

Můžete tedy představit to, co vzniklo v 1.smíchovském roce a na co se ještě můžeme těšit?
Momentálně jsme vlastně ani ne v půlce sezóny. Ale co se týče počtu premiér, už jsme za půlkou. 13. prosince 2003 bude premiéra třetí inscenace – je to černá drsná groteska Poručík z Inishmoru, kterou režíruje Dan Hrbek. Před sebou máme do konce sezóny dva tituly – jeden na velkém jevišti – bude to Shakespearova velmi málo hraná komedie Oko za oko v novém překladu Martina Hilského, režírovat bude Michal Lang a v hlavní roli se představí jako host Jan Vlasák. Na jaře chystáme do studia inscenaci pod vedením čerstvého absolventa VŠMU Mariana Amslera, režiséra, jehož inscenace Platonova nás zaujala na letošním festivalu Zlomvaz a sklidila také velký ohlas na festivalu v Nitře. My jsme mu nabídli hostování ve studiu a zatím jsme se shodli na textu ruského dramatika Nikolaje Koljady Murlin Munro, který patrně znají brněnští diváci (v Brně ho hrají dvě divadla). Pro příští sezónu bychom se, podníceni Festivalem německého divadla v Praze, rádi poohlédli po nějaké antické hře, kterou bychom představili na jevišti ve své vlastní moderní interpretací. Máme v úvaze také nehranou Schnitzlerovu komedii a mnohé další nápady, ale je předčasné je zveřejňovat.

Počítáte i s českými autory?
Velmi rádi bychom uváděli i české autory, učinili jsme pár takových pokusů... ale zatím nemáme konkrétní výsledek. Oslovili jsme např. autora, který ještě pro divadlo nic nenapsal. Je to Jáchym Topol a přiznám se, že mě především zaujal jeho román Noční práce a zajímalo by mě, jak by se dal převést na jeviště. V současné době hrajeme hru našeho uměleckého šéfa Hadí klubko a on přemýšlí o tom, že by se na chvíli přikoval k židli a napsal něco nového...

Jak už bylo naznačeno, vedle činoherní dramaturgie pro vlastní soubor se ve Švandově divadle koncipuje velice pestrý program, jehož ambicí je daří zachytit co nejširší okruh publika. Na dvou scénách, ale i v dalších prostorách se tedy stále něco děje...
Scházíme se nad tím a probíráme možnosti, které Švandovo divadlo nabízí i všem ostatním tvůrcům napříč uměleckými obory, ať už je to výtvarné umění, hudba, literatura i trochu jiné podoby divadla, než prezentuje právě my. Musím přiznat, že některé věci jsme iniciovali sami, jako je projekt výtvarné zdi, která 13.prosince vstoupí do své premiéry, nebo hudební úterky (Velvet Tuesdays) , které jsem plánovali už když jsme do Švandova divadla nastupovali. Stejně tak hned od začátku jsme do studia počítali se souborem Buchty a loutky, které v těchto dnech rovněž oslaví rok svého stálého působiště.
Jsou tady ale i aktivity, o které jsme se nezasloužili a které nám divadelníci a jiné spřízněné duše kultury nabídly. A my jsme jim moc rádi nabídli prostor. To je třeba případ Literárních podvečerů , kde se budou v kavárně představovat osobnosti spojené s kulturní minulostí i současností Smíchova – spisovatelé, filmaři, literáti. Tyto podvečery připravujeme ve spolupráci s nakladatelstvím Meandr a prvním člověkem, který tu představil svou knížku, byla dramatička a spisovatelka Daniela Fischerová. Dále jsme moc rádi nabídli prostor festivalu České divadlo, přehlídce zajímavých inscenací z regionálních divadel. Je pro nás velkým potěšením chodit se na ně dívat a vědět, že jim náš prostor dobře vyhovuje. Tady došlo ke spolupráci, která je šťastná pro obě strany. Jinak k nám pravidelně jezdí např. Divadlo u stolu, které jinak působí v Centru experimentálního divadla v Brně a bratislavská Astorka.
Další aktivita, tzv. Scénické rozhovory, si už také získala jistou popularitu a speciální diváckou obec. Vede je David Hrbek a představili se tu mj. Susan Vega, Marek Eben, Dan Bárta či, Miroslav Ondříček. Takže tohle má určitě velkou naději otevřít studio trochu jinýma aktivitám pro diváky než je divadelní inscenace.

Jak je to se souborem Buchty a loutky. Hrají jen pro děti?
Pro nás samozřejmě pro nás splňují to, že se do studia se mohou přijít podívat na představení i ti nejmenší diváci. Ale Buchty a loutky rozhodně nejsou souborem, který hraje nějaké maňáskové nebo loutkové hry pro děti. Jsou to naopak věci, které překračují vymezení loutkového divadla, v mnoha případech jde spíše o výtvarné divadlo. A tyto inscenace jsou zaměřené na větší diváky, na dospělé publikum.

Jak je to s někdejším Dětským studiem Labyrintu?
Dětské studio máme pod křídly. Mělo tu kdysi svůj domov a my jim ho dáváme také k dispozici, i když není pevně svázáno se členy divadla. Teď třeba připravují vánoční program, ale jinak zde pravidelně hrávají např. svůj přepis Sluhy dvou pánů.
Celé povídání bychom chtěly završit upozorněním - aby to nevypadalo že tady hlavně pronajímáme a sami obstaráme jen pár představení - že podíl domácí produkce a pohostinských vystoupení je dost vyrovnaný. Cílem projektu bylo vytvořit kulturní centrum Smíchova, a vypadá to, že se tenhle úmysl daří realizovat a že to i osoby, které nás oslovují a chtějí tu něco dělat, takhle chápou.

13.12.2003 17:12:22 Jana Soprová