Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Třicet dva hlav paní Marie Přikrylové

autor: Scena.cz

Nacházíme se ve vlásenkárně, maskérně. Čím jsou důležité dřevěné hlavy, které tady máte?
Každý herec má své míry, které máme nanesené na dřevěné hlavy. Na jedné máme míry i tří herců. Musíme si pamatovat – Leflík, Komínková, Randár. Míru tam máme namalovanou, stačí vzít stužku, napnout a šít muntůru. Musím to přiblížit, „podkladové hlavy“ herců jsou skutečně atypické. Je potřeba bujné fantazie. Musíte si tam dosadit obličej. Když ve finále češu paruky, tak si též představuji, komu patří. Vidím konkrétní herečku nebo herce.

Nezdá se vám, že paruka je falešná?
Myslím, že ne. Děláme je takové, alespoň u nás, že každý říká, že to není poznat.

V tom spočívá kouzlo vaší práce, vytvořit paruku jako skutečný účes?
Přesně tak. Když vám ukážu tyto paruky – tak to nikdo nepozná. Vyrábíme většinou z vlasů nebo z canecalu.

Máte ráda stylizované, dekorativní paruky jako třeba v Limonádovém Joe nebo spíš civilky?
Ráda tvořím. Dostanu návrhy, pak musím přemýšlet co a jak, a ve výsledku to musí být podle návrhu a ještě příjemné pro herce.

Vy jste předtím dělala u filmu?
První můj film byl Metráček (1968). Tam jsem se poznala s filmaři. Dělala jsem většinou přes prázdniny. Pak přišly na řadu snímky jako Nekonečná, nevystupovat a další. K tomu Amadeus. To jsem dělala s Pražákama. Poznala jsem i pana Formana a na to vzpomínám dodnes.Zůstali jsem jednou na Barrandově a dělali paruky pro kompars, ladili jsme a udržovali. Paruky jsme učesaly, zabraly se do práce a najednou půl jedenácté. Pan Forman přišel kontrolovat připravenost na další natáčecí den. Pak jsme pospíchaly na autobus, ale ten nám ujel před nosem – a najednou přijelo taxi. My jsme byly překvapené. Když jsme pak chtěl platit, řekl nám, že je to gratis. Druhý den jsme šly „na koberec“. Bály jsme se, co se děje a produkční povídá: „Vy jste tu včera večer něco dělaly?“ My na to: „Udržovaly jsme paruky.“ Ona na to: „Musím vám vyplatit jeden honorář navíc.“ A to zařídil pan Forman.

Teď děláte v divadle. Nestýská se vám po filmu?
Určitě ne. Dělala jsem sice film, ale vždycky jsem se ráda vracela k divadlu. U divadla dělá pořád něco nového, tvořivá práce. Film – to je jen odskočit a zase se vrátit.

Nosila jste vy sama někdy paruku?
V 60. letech jsem si ji udělala, protože jsem potřebovala dobře vypadat na ples. Kolegyně mi ji narychlo připevnila, ale co se nestalo? Na plese jsem měla pocit, že mi paruka ulétne. Naštěstí jsem měla vlásenky. Od té doby říkám: paruky, ty se musí na hlavu betonovat.

22.11.2006 11:12:00 JaSop