Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Jiří Matzner a Kamil Brázdil, zvukaři

autor: Scena.cz

Jiří Matzner:

U jaké práce jsme vás to zastihli?
Vyměňuji baterky u mikroportů.

Jsou pro vás postrachem?
Některé jsou potěšením, některé postrachem, zvlášť ty staré.

Zvučit představení s mikroportem je pro vás lahůdka?
Beru to především jako práci. Ale někdy to jsou nervy. Zejména, když víte, že to přestane fungovat a vy to nemůžete ovlivnit. Herec je na jevišti, něco se přetrhne při jeho pohybu na jevišti, nebo se nesepne port. Co potom mohu dělat? Nic. Tahání za kolečka mi nepomůže.

Co když zvukař nevypne port?
To my neděláme.

Jak dlouho jste u této profese?
Ježíšmarjá. Kolik? Od roku 1968. Od prvého dubna.

Berete svou profesi jako apríl?
Vcelku je to můj koníček, tak se to dá. I když někdy nám chybí vybavení, které by si člověk představoval, potom nám to nefunguje, jak by to mělo.

Jaké jsou vaše představy o technickém zázemí?
Moderní pulty v cenové relaci pro divadlo, pak se musím zlobit, když to nejde koupit.

Dnes už máte pulty napojené na počítač.
To je pravda, ale vzhledem k lidskému faktoru se to někdy musí dělat ručně. Počkat na tu správnou narážku, hlas herce nemusí být vždy ve formě.

Prostor jeviště je ve Zlíně velké. Máte tu nějaké zvukové nástrahy?
Problémy jsou - o tom bylo sepsáno již mnoho akustických zpráv. Něco se upravilo, ale těžko už to jde nějak dotáhnout dál. Barák nejde představit. Dřív se stavělo na vzhled, prostě jako sjezdový palác.

Jaké to je zvučit představení Smrt Hippodamie s filharmonií?
Pro zvukaře žádný problém. Tam si dáte mikrofony, a co pak jde z orchestřiště, to já už neovlivním.

V divadle se nenudíte, protože každou sezónu se nasazuje muzikál. Je to tedy pro vás zápřah?Pro všechny tři zvukaře. Problém je v tom, že musíte kvůli technice improvizovat. Všechno je o penězích. Nejhorší je pocit, když to nejde a nemůžete nic.

Prostě máte posádku ve vesmíru…
Tak nějak.

Už jste si někdy zahrál na jevišti?
Jednou v divadélku v klubu ve hře Nevěsta na márách, to byl můj vrcholný kus.

Hrál jste tu nevěstu?
Ne, svatebního hosta.

Jak vybíráte ruchy?
Máme už svou databanku. Pokud nemáme, tak je nahrajeme nebo lepíme z toho co máme. Např. zvuk modemu apod.

Zkusím – najde se třeba zvuk výtahu?
Ten ano, byl v jedné inscenaci. Někdy zvuky nejsou popisné.

Co rozjetý tank?
To bychom udělali z traktoru. Nejhorší jsou abstraktní zvuky.

Kamil Brázdil:

Jak jste se ke zvučení dostal?
Byl jsem v divadle na civilní službě. Nejdřív jsem byl u osvětlovačů, pak se podařilo a dostal jsem se ke zvukařům.

Můžete prozradit jak se tvoří inscenace z vašeho pohledu?
U některých kusů je potřeba nahrát muziku, jindy jen ozvučujete. Když je jasno, tak chodíme na zkoušky podle potřeb. Máme každý svou inscenaci. To ani jinak nejde, někdy máme i 120 různých muzik.

Můžete to přiblížit?
To jsou různé ruchy, tracky apod.

Máte kusy, s nimiž se těžko loučíte?
Jiří Matzner: To už se pak těžko loučíte s každou.

To pak zvukový záznam smažete?
Kdepak, všechno se archivuje. Média pro zvuky mají velkou kapacitu. (Ukazuje na krabici, kde je archiv za dvacet let.)
Kamil Brázdil: Někdy se stane, že se třeba obnoví nějaká pohádka, tak to musí být k dispozici.

22.11.2006 15:12:00 DePe