Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Už jsem asi ta pravá rekvizitářka

Prý se těší na důchod. Prozradila rekvizitářka Alena Michtová možná s nadsázkou, možná vážně. V divadle už působí dvacet jedna let. Co se za tu dobu změnilo? „Nedělají se vtípky, kdy kolegové herci zamění „čajového“ panáka za skutečný rum. Vzhledem k tomu, že většina lidí jezdí autem, byl by to hloupý vtip.“ A s paní Alenou jsme si povídali nejen o mytí nádobí a přípravě rekvizit, ale také o tom, co to vlastně znamená rekvizitářka.
„Když to někomu vysvětluji, tak říkám – představte si, že zapalovač, popelníky, mince, šperky, prostě všechny věci kromě nábytku – mám na jevišti na starosti já.“

V inscenaci Vojnarka jsou jednou z rekvizit peníze. Jak je máte ráda v divadelní hře?
To je horší, obzvlášť, když jsou tam kováky. Ty se snadno poztrácejí. U papírových v dnešní době není problém. V My Fair Lady jsou pravé kováky, aby to dobře znělo.

Ve Východočeském divadle jste už 21 let. Jak se cítíte?
Posledních pár let už je to o klidné práci. Mám svůj řád. Na režiséry už jsem zvyklá. Práce mě baví. Vím, že když jsem tenkrát nastoupila, říkali mi : Nemysli si, že jsi rekvizitářka - to budeš až tak po deseti letech. A vidíte, dnes jsem tu už víc jak dvacet let. Tak už jsem asi ta pravá rekvizitářka.

Co je na vaší profesi nejhorší?
Určitě pyrotechnické efekty. Myslím si, že už hodně věcí vím, ale třaskaviny mít nemusím. Škála věcí, které jsou potřeba na jevišti a která vůbec existuje, je hodně široká.

Máte výsostné postavení. Jako jedna z mála děláte s vodou i ohněm, střelným prachem? Jste žena několika živlů...
A to nezapomeňte. že v inscenacích se také vaří.

To máte pravdu. Například ve Vojnarce se tluče máslo v máselnici.
Těžký úkol. Všechno začalo sháněním samotné máselnice. Nakonec se povedlo. Vyrobit na jevišti během jednoho výstupu máslo je prostě nesmysl. To je mechanická záležitost a dlouhodobý proces. Místo mléka tam lijeme naředěný škrob s bílou barvou. Na vrtulích jsme umístili nádobky z pet lahví s pomazánkovým máslem. A zkuste si představit, jak se to nechá umýt po představení. Nikomu nic zlého nepřeji. A kromě toho tu byl požadavek, že to musí dělat rámus.

Myjete ráda nádobí?
Ani se neptejte. Na myčku nemá divadlo peníze.

Která z fází vaší práce je vám bližší – výroba rekvizit, nebo když se o ně musíte starat, udržovat, přepravovat je?
Pro mě je nejpříjemnější, když už je všechno hotové a já se jen starám. Hrůzu mám třeba z Mistra a Markétky, kde vylítne ohňostroj. To se vždycky bojím, aby to neselhalo. A zájezdy? Jak které. Podle hry a podle prostředí. Pokud jsme na štaci, kde se mezi sebou bojujeme o každou píď – ať už maskérky, garderoba nebo rekvizity, tak to je potom napjaté.

Jak je to třeba u nejnovější My Fair Lady.
Patří mezi ty náročnější kusy. Pokud je to hra, která vás baví, a to tady je, pak vám nic nevadí. Vlastně jsme součástí představení, s herci jsme od samého začátku. Prostě s tím žijeme. Pak vás už lapí duch té hry a vše je v pohodě.

V co řeknete na závěr?
Už se těším na důchod.

27.3.2007 09:12:00 JoMe