Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Pan Kratochvíl: Jsem tady chvilku – 46 let

Inspicienti paní Šebková a pan Kratochvíl

autor: archiv divadla

Jak vy jste se vlastně dostal k divadlu?
Já jsem hrál s rodiči loutkové divadlo už ve čtyřech letech. Moje matk abyla zaměstnaná v divadle jako účetní, takže já už v desíti poprvé stál na jevišti. Po neúspěšných zkouškách na AMU jsme chtěl jít někam do divadla jako elév. Tehdejší ředitel v Hradci Milan pásek mi nabídl, že bych mohl jít tam, ale pak mi oznámil, že herec, který měl odejít, zůstal. A tak jsem se musel znovu rozhodovat. Mohl jsem jít do Mostu jako elév, ale v tu chvíli se uvolnilo místo inspicienta v Pardubicích. Tak jsem si říkal, mám jít za 600 Kč do Mostu jako elév nebo jako inspicient za 600 Kč do Pardubic. To je pro mě lepší, protože budu doma... Ze začátku to bylo krušné, pak jsem šel na vojnu, a zase jsem se sem vrátil. Kromě své práce si občas taky zahraju, to je pro mě taková třešnička, vlastně se mi tak splnil sen. Vždycky doplním soubor, když je potřeba nějaká postava navíc.

Jak dlouho už vlastně v divadle jste ?
Chvilku – šestačtyřicet let!

Co všechno máte na starosti?
Řídím představení. Už od zkoušek si zapisuju, co si režisér vymyslí a já pak plním jeho požadavky a hlídám, aby všechno fungovalo jak má. Dávám do kupy lidi, aby byli včas připraveni na představení, nejen herce, ale i zvukaře, osvětlovače, orchestr, garderobu, vlásenky, rekvizity, prostě celý kolektiv. Ti všichni jsou tu pro zdar představení.

Tady u vás to vypadá trochu jako ve světě, kde se zastavil čas...
Je to teď příjemné, že vidím na jeviště, a můžu kontrolovat, kolik lidí je v hledišti a jestli se má ještě zvedat opona při děkovačce. Dříve jsem na jeviště neviděl a musel jsem všechno obíhat. Teď mám dobrou techniku, vyvolám herce rozhlasem, a teprve v případě, že se neobjeví ani na třetí výzvu, tak tam ho musím jít hledat, jestli se něco nestalo.

Stává se, že zapomenete?
I to se může stát, ale herci už si to většinou hlídají sami a vědí, kam a kdy mají jít. Je to jejich stavovská čest.

Jak dlouho před představením přicházíte do divadla?
Asi hodinku a půl před začátkem, musím zkontrolovat scénu, jestli je všechno připravené,čisté, fungující. Jinak, když se zkouší, jsem v divadle skoro pořád.Například teď před generálkou jsme nebyl doma čtyři dny. Obvykle den probíhá tak, že skončí dopolední zkouška, a už nastoupí technici a začnou stavět scénu.To jim někdy trvá i čtyři hodiny, když je složitá dekorace. Pak přijdou osvětlovači, ti to nasvítí, pustí se zvuk, vyzkouší se aparatura a vždycky je to třeba seřídit podle akustiky jeviště. To je samozřejmě mnohem těžší na zájezdech, kde je akustika pokaždé jiná. Pak přicházejí garderobiérky, oblíkačky, připraví v šatně hercům věci, převleky, a rekvizitářka, která potřebné věci nachystá bu´d hercům do šatny nebo za scénu – protože někdy je to tak rychlé, že musí mít věci při ruce.

Musíte během představení hlídat, aby si herci vzali správnou rekvizitu včas? Pamatujete si to všechno?
Mám to všechno napsané. Ale většinou to herci už znají, zafixují si to a funguje to jako automat. Samozřejmě v okamžiku, kdy se něco zapomene, to není dobré.

Díváte se někdy na představení také z hlediště?
Na ty svoje ne. Ale jinak se střídáme s kolegou, takže na jeho představení si tam můžu někdy sednout. Ale většinou se dostanu jen na premiéru, protože pak se člověk už nedostane, většinou mám protikomedii. Ale musím říct, že i když rád chodím do divadla, třeba i v Praze, občas se nemůžu v hledišti soustředit, ten pohled je hodně jiný než na jaký jsme zvyklý.

Stalo se vám někdy, že jste museli rušit představení?
Zažil jsem to, ale je to hrozně dávno. Tehdy zkolaboval herec, spadl ze dvou metrů dolů, a muselo se zrušit představení. To je vždycky nepříjemné pro diváky, protože většinou jedou z velké dálky z okolí Pardubic a zorganizovat nové představení pro 600 lidí není jen tak.

Jsou dnes podle vás režiséři náročnější než dřív?
Jsou sice náročnější, ale technika šla tak dopředu, že není problém něco udělat, vymyslet. Dříve se věci vyráběly, kašírovaly u nás v dílně, dnes jsou na to specielní dílničky, kde to dovedou vyrobit a je zbytečné se tím tady zatěžovat. Takže spíše působím jako takový asistent režiséra, jsem v podstatě takový hromosvod pro obě strany – jak režiséra, tak technický personál.

27.3.2007 15:50:00 Jaroslav Pokorný