Scéna.cz 

Revoluce nejen politická

Osmdesátá léta vnesla do pardubického divadla především významnou snahu o divadelnost a kultivaci výrazových prostředků, vyšší obsahovou i formální náročnost textů. Se souborem začali pracovat výrazní režiséři Jaroslav Vostrý, Ivan Balaďa či mladý Michael Tarant. Jejich svérázný pohled na text a témata, neotřelé výrazové prostředky, které volili, stejně jako nekonvenční řešení situací svým způsobem předběhlo svoji dobu a pardubické inscenace se těšily nejen pozornosti publika, ale i široké divadelní veřejnosti. Velkou měrou tomu pomohl také herecký soubor, který se rozrostl o čerstvé absolventy DAMU Petra Dohnala, Pavla Novotného, Josefa Vránu nebo Jiřího Kalužního.

V listopadu 1989 přišla Sametová revoluce, divadlo se stalo centrem politického života v regionu a sloužilo jako politická tribuna. Novým ředitelem byl jmenován, na návrh stávkového výboru divadla, Radek Bartoník, uměleckým šéfem se stal Michael Tarant. Pardubické divadlo se ocitlo podobně jako mnoho českých scén ve zcela nové situaci. Stalo se majetkem města, v restituci přišlo o hereckou ubytovnu, ubylo mu diváků. Umělecký soubor se začal prudce proměňovat, mnozí začali hledat nové možnosti svého uplatnění jako dabing, soukromá rádia, agentury. V době, kdy v jiných divadlech začíná divácká krize, otevírá pardubické divadlo svoji Komorní scénu.
Ředitele Bartoníka, který zemřel, vystřídal ve funkci Miloslav Kučera. Uměleckým šéfem se stal dlouholetý režisér pražských divadel František Laurin. Společně s režiséry Janou Kališovou a Jiřím Seydlerem se snažil vytvářet konzervativní kultivované divadlo. Repertoár z velké části vycházel z klasiky a novodobé zahraniční dramatiky. Do divadla se znovu vrátila hudebně dramatická linie. Zcela však vymizela snaha o experimentující divadlo, o hledání nových forem. Navíc v souboru uzrávala vnitřní krize. Konvenční dramaturgie pokračoval i v druhé polovině 90. let, kdy se po Kučerově odchodu do parlamentu stal v červnu 1996 ředitelem Gustav Skála. Z královéhradeckého divadla přišli zkušení herci Jiřina Jelenská a Václav Dušek a angažmá získala řada mladých herců – Martin Mejzlík, Michaela Frkalová, Šárka Brázdová, Petra Janečková nebo Radek Žák. Soubor rozšířila také taneční skupina z Dramatického studia při VČD, která pod vedením Vjačeslava Ivanova připravovala i samostatné balety, především pro dětské publikum. Ředitel Viktor Skála se rozhodl pro rozsáhlou rekonstrukci divadla. Pro špatné hospodaření však byl v červenci 1999 Radou města odvolán a řízením divadla byl pověřen současný ředitel, herec VČD Petr Dohnal.