Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Táňa Mládková: Musíte umět pofoukat, jak pracovní, tak i soukromou bolístku.

autor: Scena.cz

Můžete svou profesi přiblížit?
Dle mého je to od každého něco. Základ spočívá v tom, že musím zajistit po určité stránce plynulost provozu v divadle. K nejzákladnějším denním povinnostem patří vypsat ferman – podrobný plán práce na následující den. Tady v divadle to obnáší vlastně operu a všechny její složky (balet, sbor,orchestr a sólisty), k tomu činoherní soubor.

Je to o tom, abyste skloubila všechny…
Přesně tak, aby každý byl tam, kde má být. Potom zpracovávám alternace, aby každý věděl, kdo kdy hraje. Pak dělám dlouhodobější plány, týdenní plán práce. Dále objednávání hudebních materiálů, eviduji licenční smlouvy a různá povolení, která se vztahují k divadelnímu provozu.

Zajímalo by mě, co vás odvedlo od vlásenkárny?
Ono je to složitější. Vystudovala jsem gymnázium. V teplickém divadle byla díra po vlásenkářkách, které odešly na mateřskou. Pak jsem dělala vedoucí vlásenkárny a začala jsem dělat uměleckou tajemnici. Roku 1994 rozpustili umělecký soubor a můj manžel, který dělá v kumštu, přišel o práci v orchestru. Šel do angažmá sem na Moravu a já jsem se za ním přistěhovala. Do opavského divadla jsem se dostala díky náhodě a jsem tu už pátým rokem.

Co vás na vaší práci nejvíc štve?
Práce je to psychicky náročná – musíte být ve střehu neustále. Není výjimkou, kdy jsem v práci několik týdnů nepřetržitě bez víkendů. Co mě dovede naštvat? Nezodpovědnost, a … nevím jak to vyjádřit.

Říká se nadneseně, že je to jako práce s malými dětmi….
To platí všude. Přístup musí být velmi opatrný a diplomatický. Musíte umět pofoukat, jak pracovní, tak i soukromou bolístku.

Jak zvládáte náhlá onemocnění v souboru?
To je skutečně hektická záležitost. Musíte urychleně sehnat záskok nebo zorganizovat změnu představení. To potom v kanceláři vypadá jako po výbuchu. V tu chvíli střídám mobil i pevnou linku tak, že s jedním telefonuji a na druhém už vytáčím.

Kdy vlastně odcházíte spokojená?
Jééé…, vždycky když není průšvih. V klidu nemůžete být, jedině večer, když skončí představení a nic se nestane, všichni jsou spokojení.

Jdete se podívat v klidu na představení?
Ne. (Rázně.) Neexistuje. Chodím na všechny premiéry. Mívám za ty na jevišti trému. Pokud jdu na reprízu, mám deformaci, že sleduju po stránce profesní a ne po ději. V kanceláři mám monitor, k tomu odposlech.

Nelitujete nikdy, že jste se dala k divadlu?
Nelituji.

30.9.2005 18:50:00 Jana Soprová

TIP!