Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Damiano Binetti: Pomalu zjišťuji, že už moc nepatřím do Itálie…

autor: archiv

Damiano Binetti se narodil 1968 v Bari, kde vystudoval zpěv, kompozici a dirigování. 15 let zde řídil sbor a komorní orchestr. Poté absolvoval pražskou AMU a mistrovské kurzy intepretace prací Claudia Monteverdiho. V roce 1992 začal zpívat s Pražskými madrigalisty a stal se též vedoucím souboru. Do stálého angažmá v opavském divadle nastoupil po nastudování úspěšné operní inscenace Normy.
Když se dirigent učí, tak ve dvou fázích. Nejdříve čistě hudbu, kterou budete poslouchat, a pak o každém tónu musíte přemýšlet tak, aby ho mohl orchestr zahrát. Musíte orchestru porozumět, protože každý má svou specifiku - opavský má jiný charakter než brněnský. Musím se snažit vstoupit do myšlení jednotlivých hudebníků, byť je třeba neznám, aby se na základě mého gesta dokázal propojit s kolektivem. To je ta lepší stránka dirigenta. Jako muzikant musí myslet na to, jak to diriguje. Nemohu dílo nastudovat jen pro sebe. Hodně věcí se musí cvičit. Musím to udělat tak, aby mě orchestr pochopil. Pokud pracujete s někým přes deset let, pak samozřejmě stačí malé gesto, jen pokyn očima a ten člověk už ví. Tohle naladění na stejnou vlnu je nejlepší.

Jak se předává českému orchestru italská hudba?
Je tu určitý konflikt národností. Já ale tady hraji už skoro jako doma. Na rozdíl od Němců mají Češi blíž ke zpěvu. A musím říct, že moc nebazíruji na italské přesnosti.
Spíš jsou zde problémy se zpěváky, ale zejména z toho důvodu, že každý den alternují v jiných rolích. Musí zpívat Verdiho pak Janáčka a Puccciniho – pak je tu z toho důvodu práce těžká. V Itálii má sólista nastudované určité role a ty potom zpívá v bloku v sezónním divadla.

Myslíte, že je správné, že třeba Verdiho studuje Čech nebo by to mělo být výhradně právo Italů?
Ne. Je to otázka výkladu a interpretace. Například u Gershwina bych chápal, že ho má zpívat černoch, protože je tu typická instrumentace. Oni mají typickou vokálnost pro tuto hudbu.
Ale tady je problém jiný - je v tom, aby ten český nebo i jiný cizí dirigent měl k Verdimu určitou úctu, aby nepovoloval přílišnou volnost. Je otázka, jestli má český dirigent na to, aby věděl, jak dělat italskou operu. Já osobně bych si třeba netroufl nastudovat Rusalku. Cítím se trochu omezený, necítím z úcty ten správný dvořákovský takt. Jako vystudovaný dirigent neříkám, že bych mohl a chtěl dirigovat cokoli.

Kteří autoři jsou vaše parketa? Kterým nejlépe rozumíte?
Romantičtí skladatelé a veristé. Pak mám velký skok až od renesance a ranné baroko.

Čím je ta stará hudba nová pro dnešní generaci?
V přesnosti. Tam není nic volného. I přes to, že vybírali nástroje, které byly nepřesné v interpretaci.

Jak se vám líbí v Čechách?
Líbí. Od dob studií v Praze jsem si zvykl. Pomalu zjišťuji, že už moc nepatřím do Itálie. Ale přece jen - nerad tvořím v zimě. Chci být sám a nic netvořit. Nemám ani sílu, přeci jen pocházím z jižních krajů. Schází mi slunce. Když je špatné počasí, je to na mě vidět.

Ani víno, v kterém to slunce je, to nezachrání?
Tady jsou jiné značky. Moc na pití vína nejsem. Dávám přednost biokysům. Pivo mi deformuje postavu, ale po náročné zkoušce osvěží. Na pivo moc nechodím. Je to určitý národní rys. To se tady musíte narodit. Mě hodně piva uspává.

Dejte nám nahlédnout do dirigentské kuchyně – divák vás vnímá hodinu až tři. Ale příprava zabere mnohem více času…
Když chystáte titul jako Tosca, která se tady naposledy hrála snad někdy před revolucí, s jinými muzikanty, příprava na finální výsledek je velmi těžká. Dneska je všechno takové matematické – přesně ve dvě začíná zkouška a podobně, prostě není klid s velkým „k“.
Od druhé poloviny. 90. let začal jiný způsob myšlení, který této práci moc nesvědčí. My z uměleckého světa bychom se měli více naučit vnímat a ctít umění.
V pražské škole jsem od roku 1991 vyřešil hodně věcí v klidu, protože jsem se setkal se starými profesory. Děkuju všem, kteří mi v klidu řekli, co a jak se dělá v umění.
Dneska musíme všichni stíhat více práce, přijít před orchestr hodně připravení. Nemohu si dovolit, abych před orchestrem experimentoval. Zkouška je od toho, aby se orchestr naučil rozumět mým gestům. Pokud někdo přijde nepřipravený, musí jít domů. Po 7 až 8 zkouškách máte už vytvořené hrubé těsto, které se postupně zpracovává až k jemným nuancí.
Nakonec nemusí příprava dopadnout dobře, protože nakonec zjistíte, že publikum v určitých místech reaguje trochu jinak, než jste předpokládal. Pak se musí ladit, aby došlo k souhře i s publikem. Příprava opery je takřka nekonečná. Zkoušíte třeba v lednu a některé reprízy jsou v září, pak zjistíte, že máte úplně jiné emoce. Každá roční doba dokáže naladit úplně jinak. Aspoň u mě je to tak.

Jedna paní sólistka říká, že se nemůže v roli dojmout. Za to může ale dirigent…
To patří k úctě k autorovi. Třeba Tosca má hodně tónů, musí být hodně čitelné. Pokud má dirigent komplex a myslí si, že sólistka si v daném místě dělá, co chce, tak tam je ten problém. Všechno je skutečně otázka dirigenta. Sólistka musí říct dirigentovi, tady to potřebuje takto… Dirigent by neměl být v dnešní době diktátor.

Skutečně hudba osvobozuje?
To je otázka.

1.10.2005 16:33:00 Rudo Leška

TIP!