zvláštní poděkování
Quantcom.cz

ON-LINE - Detail příspěvku

Když se řekne – archivář

Justína Kašparová

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Každé divadlo má tajemnou místnost. Jmenuje se ARCHIV. Obyvatelka tohoto království Justina Kašparová (mimochodem patří mezi nejmladší archivářky u nás), která si dokáže vážit pokladů, jež se zde skrývají. A tak její archiv rozhodně není zaprášeným, nepřístupným místem. Naopak, právě v posledních měsících se značně provětral. Byla to totiž právě ona, která iniciovala vznik dvou výstav k výročí MDP (expozice vzácných archivních fotografií mapující celých šedesát let existence a výstava programů), které budou slavnostně zahájeny 7. května dopoledne. V plánu je také publikace k výročí MDP, ale na tu se zatím shánějí peníze... A zatím pouze ve stadiu snů je také digitalizace archivu.

V každém případě se Justina už při svém příchodu rozhodla, že z archivu MDP udělá místo vstřícné všem, kdo mají zájem o historii těchto divadel a pustila se do nikdy nekončící práce. A jak to všechno začalo? „Ve čtrnácti letech jsem začala chodit do Divadla Rokoko, které tehdy vedl Zdeněk Potužil. Zaujala mě jeho programová nabídka pro teenagery. Později si mě vyhlédla inspektorka hlediště paní Khunová a nabídla mi práci.“ Od devatenácti let tedy Justina pracovala osm let v Rokoku jako uvaděčka a šatnářka a samozřejmě pilně sledovala repertoár. Svůj zájem o divadlo zúročila studiem teorie a dějin dramatických umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Divadelní praxi, která byla součástí studia, chtěla absolvovat právě v MDP. Bylo to zrovna v době, kdy nastoupil do funkce ředitele Ondřej Zajíc a ten jí místo neplacené praxe nabídl poloviční úvazek. Justina prošla produkcí, propagací a po uvolnění pozice archivářky se přihlásila na toto místo. Archiv se nakonec stal jejím královstvím, na které nedá dopustit. Když připomínám, že „odsunutí do archivu“ se většinou bere trochu s despektem, usmívá se: „Právě to mě láká. Je to totiž obrovská výzva. Většinou bývají archivy zasuté někde hluboko pod zemí a jsou spojovány se staršími lidmi, a tak se pro mě stalo cílem dokázat, že se archiv dá vést taky jiným způsobem. Tak, aby to nebyla zaprášená nevlídná místnost s hromadami krabic, ale aby se archiv stal vizitkou divadla, vycházel vstříc potřebám badatelů, novinářů a dalších, kdo se o archivní materiály zajímají ať profesionálně, či amatérsky. Mnohdy se totiž stává, že k zajímavým materiálům se lidé vůbec nemají šanci dostat.“ Archiv tedy dnes slouží nejen dramaturgům divadla a redakci časopisu MDP, ale také veřejnosti. Kromě badatelů se tam často zastavují i novináři a tvůrci rozhlasových a televizních vzpomínkových pořadů. Někdy také vzdálení příbuzní herců, kteří v MDP kdysi hrávali. „Vzhledem k tomu, že tu každý týden trávím několik dní, chtěla jsem vytvořit z archivu místo, kde je příjemné být. A jsem hrdá na to, že se mi podařilo vytvořit prostor rovnocenný jiným kancelářím,“ říká Justina. Nejstarší dokumenty v archivu MDP pocházejí z 50. let. Dále jsou tam k dispozici fotografie (ty nejnovější mají i elektronickou podobu), plakáty, na 3 000 divadelních textů, svázané programy, ročenky, knížky z nejrůznějších kulturně-vědních oblastí, časopisy a v poslední době i diplomové práce zabývající se tématy blízkými MDP. I když je Justina jedinou pracovnicí archivu, poskytuje zájemcům jak rešeršní služby, tak vyhledání fotografií. Za poplatek je k dispozici kopírovací služba a skenování fotografií. „Archiv je paměť divadla a já sama mám obrovskou radost, když najdu něco unikátního,“ tvrdí a my souhlasíme.

7.5.2011 16:04:00 JoMe