Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Bilancování Daniela Hrbka, ředitele Švandova divadla

autor: Z webu

Soubor CD 94 vznikl jako generační a několik let hrál s velkým úspěchem v Divadle v Celetné. Jak už to bývá, postupně se přibývali další, někteří naopak odpadli. Daniel Hrbek, vystudovaný herec a režisér, byl od počátku duchovním otcem divadla a tedy jeho ředitelem (vedl je společně s Petrem Svojtkou, který se nyní stal uměleckým šéfem Středočeského divadla Kladno). V roce 1999 byl předložen projekt na rekonstrukci a využití smíchovského divadla. Projekt D. Hrbka a M. Langa vyhrál, rekonstrukce divadla proběhla, divadlo bylo otevřeno... První rok uběhl jako voda. O tom, co se podařilo a nepodařilo, co nás v divadle čeká, jsme si povídali s Danielem Hrbkem, ředitelem Švandova divadla.

Když porovnáváte práci v CD 94 a Švandově divadle, jaké jsou největší rozdíly?
CD bylo divadýlko o nějakých 16-17 lidech se vším všudy. Švandovo divadlo je instituce o 70 zaměstnancích. To je jeden ze zásadních rozdílů a znamená to delegovat odpovědnosti, znamená to, že každý má vymezený prostor pro svou práci. V Cédéčku všichni dělali všechno, co bylo potřeba. Samozřejmě, že se Švandovým divadlem je pro mě spojena mnohem větší odpovědnost, ať už jde o organizaci práce i starosti o dům. Člověk najednou nepracuje se šesti miliony, nejde o soukromý objekt, ale asi s 30 miliony, které dostáváme od Hlavního města Prahy a Městské části Praha 5. Takže odpovědnost za to, aby se utrácelo hospodárně, je obrovská, je to takový balvan, který na mně leží. Na jedné straně, je to množství peněz, které tudy protéká každý den, dále jako režisér pracuji s činoherním souborem (jako umělecký ředitel jej vede Michael Lang). Kromě toho jde o zabezpečení dalšího programu, k jehož realizaci jsme se zavázali v našem projektu z roku 1999. Mj. jsme se zavázali, že budeme hrát téměř každý den, takže v příštím roce se např. odehrajeme na 400 představení. Z toho bude 250 odehráno vlastním souborem, a 150 akcí je spolupořadatelských nebo to jsou koncerty či jiné aktivity divadla. Není složité ten program vymýšlet, ale realizovat ho. Znamená to obrovské nároky na lidi, kteří tady pracují. Někdy ani nevěřím, že je možné, aby to vůbec zvládli.

Vy jste profesí herec a režisér. Jak jste se naučil „ředitelské“ dovednosti, abyste vůbec dokázal tenhle kolos zvládnout?
Když tak přemýšlím, v CD 94 to všechno vlastně vzniklo živelně, protože to asi nějak vzniknout muselo. Pracovali jsme od začátku s Petrem Svojtkou a Jiřím Janků. Musím přiznat, že jsem se v té době hodně naučil – a spoustu organizační práce přímo od Petra. Měl vystudovaný bakalariát na žurnalistice a řekl bych více zkušeností, v CD 94 jsme to divadlo vedli společně. V organizačních věcech jsem postupně získával praxi. Ono je to v podstatě pořád totéž: např. když se žádá o grant, musí se projekt realizovat, musí být odpovědnost za peníze atd…
Někdy závidím kolegům, kteří jen režírují nebo hrají, protože se můžou kompletně soustředit na tu jednu práci. Na druhou stranu je příjemné, když se člověk může věnovat i něčemu úplně jinému, přijít do styku s jinými lidmi než divadelníky. Ale když zrovna režíruju, je ta úřednická práce zase na obtíž. Protože je velmi těžké pracovat s herci od deseti do dvou a od půl třetí mít poradu o úplně jiných věcech a končit někdy ve dvanáct v noci. To si člověk ani nestačí zopakovat, co vlastně bylo na zkoušce. Takže musím brzo ráno vstát, abych si to zopakoval, připravil – a to je někdy strašně vyčerpávající.
Když si vzpomenu na Cédéčko, tam jsem se snad naučil od každého divadelního řemesla něco, jednu dobu jsem například dělal i rekvizitáře inscenaci Narozen 28. října. Takže má praxe jsou má bývalá angažmá: Severomoravské divadlo v Šumperku, Moravské divadlo v Olomouci, Divadlo Na zábradlí a Cédečko.

Když se ohlédnete zpět tím prvním rokem ve Švandově, můžete říci, co se povedlo a co se naopak nepovedlo?
Napřed řeknu, s čím jsem spokojený. Když jsem před koncem sezóny psal zprávu pro magistrát a ministerstvo kultury, jakým způsobem naplňujeme projekt, který jsem v roce 1999 u konkursu předkládal, tak jsem zjistil, že ho naplňujeme téměř beze zbytku - pokud jde o to, co jsme slibovali realizovat a za jaké peníze... Další věc, která mě příjemně překvapila, je návštěvnost. Počítal jsem s mnohem nižší návštěvností, ze začátku tak padesátiprocentní. Dnes se návštěvnost pohybuje kolem 70%. Věřím, že se těch dvou let se dostat někam na 90%. Úspěchy divadla nejsou ale spojeny pouze s osobou ředitele, ale především s lidmi, kteří jsou kolem něj a bez kterých by se neobešel – a to jsou zaměstnanci.
Další věc, která se povedla, byly návštěvy zahraničních hostů, které jsme sice měli v plánu - ale člověk do poslední chvíle nevěří, že se to doopravdy povede. Byli tu Annie Girardot nebo Susanne Vega, Septeto Nacionál…

A co se nepovedlo?
Ono je příliš brzy na to říkat, co se nepovedlo. Věci jsou v pohybu, to s čím nejsem spokojen, není tolik vidět ven. Ohlédnout se bude mít smysl na konci téhle sezóny. Máme za sebou vlastně pouze 10 měsíců fungování (když odečtu dva měsíce prázdnin), a na kontě pět nových premiér a několik obnovených premiér. Myslím, že to hlavní – ten nádech, to formování souboru, tvorba společného hereckého vyjádření, stylu, ve kterém se chcem ujednotit a ve kterém chceme to divadlo vymezit, to všechno chce čas. A podle mého se to bude modelovat více sezón. Myslím, že právě tím je tohle období zajímavé - že to divadlo je v pohybu, že hledá svůj výraz.

Kolik teď vlastně máte herců? Chcete rozšiřovat herecký soubor?
Teď máme 16 herců na dvě scény. Nijak zvlášť soubor nechceme rozšiřovat, říkali jsme si, že 17 herců pro dvě scény je tak akorát a ukazuje se, že je to opravdu tak. Máme termínované roční smlouvy, takže nikde není řečeno, že se soubor nebude měnit.

Jako Cédéčko jste byli generační divadlo. Věkově se soubor od té doby moc neproměnil...
Generační divadlo chápu jako seskupení divadelníků jedné generace, kteří se vyjadřují pro určitou generaci. A to v našem případě neplatí. Co se týče věku souboru, je pravda, že ten základ souboru je jednogenerační. Ale nejen. Navíc pracujeme se stálými hosty – zveme je na více inscenací. Ale tento model nám zatím vyhovuje, už podruhé spolupracujeme například s Věrou Galatíkovou, s Ladislavem Frejem, Ninou Divíškovou nebo třeba s Bořkem Navrátilem či Karlem Pospíšilem a dalšími. Zajímavé bylo potkání se smíchovským publikem. Z CD jsme byli zvyklí víceméně na středoškolské a vysokoškolské publikum, a najednou vlastně předstupujeme se stejnými inscenacemi před jiné publikum, které bych charakterizoval jako publikum měšťanské. Teď se nám díky spolupráci s Klubem mladého diváka začíná divácká obec rozšiřovat o mladší generaci, což mě velmi těší. Nejde nám o to, aby sem chodili jenom mladí lidé, ale nejde mi taky o to, aby sem chodilo jen měšťanské publikum. Jsme činoherní repertoárové souborové divadlo a nabízíme repertoár co nejširšímu publiku. Také proto doplňujeme produkce stálého souboru dalším programem jako jsou např. koncerty, Scénické rozhovory, Literární večery či výstavy jednoho obrazu - Výtvarná stěna.

Proč jste se vlastně vrátili k názvu Švandovo divadlo?
Divadlo se tak jmenovalo, název dostalo po svém zakladateli, na památkově chráněné fasádě naší budovy je to koneckonců celá léta napsáno, tak proč by mělo mít jiný název? Navazujeme na tradici repertoárového souborového divadla tak i proto. Návrat k názvu divadla zavazující i pro mě osobně. Pavel Švanda ze Semčic byl výborný divadelní podnikatel a ředitel. Často se lidi ptají , proč dneska repertoárové divadlo? Tady jde o vnímání divadla. Já například rozhodně nezatracuju tzv. „divadelní projekty“, ale v poslední době je, se mi zdá, „přeprojektováno“. Souborové divadlo rovná se – možnost kontinuální tvorby pro individuality, které mají potřebu rozvíjet herecký styl a výraz divadla, mají možnost a chtějí navazovat na předešlou inscenační tvorbu a k něčemu se dobírat. Ve Švandově divadle, které má dvě scény, je zaměstnáno 16 herců, naše společná snaha je k něčemu se dobrat, ne přijít, odehrát a odejít. Bojuje se o diváka, o výraz, o souhru, o styl. To nás na tom všem dráždí, ale i baví.

Už jste jmenoval některé ze zahraničních hostů, které se Vám do divadla podařilo dostat. Co plánujete do budoucnosti?
Velice reálně vypadá, že by tu od září měl na výtvarnou stěnu malovat Gottfried HELNWEIN, což je dnes špička hyperrealismu. Mezi těmi, které máme rozjednané, o kterých uvažujeme, či jsme s nimi nějak v kontaktu, je David Bowie, Bono Vox z U 2, Beck a samozřejmě bych byl rád kdyby se nám povedlo přivést nějakou divadelní hvězdu světového formátu jako byla Annie Girardot. Do budoucna bychom rádi uspořádali mezinárodní divadelní festival. Budeme hledat divadla, kterým jde o totéž a chceme nás představit jejich tvorbu. Na základě takové spřízněnosti zatím vznikla stálá spolupráce s bratislavskou Astorkou – každým rokem je přehlídka tří jejich inscenací ve Švandově divadle a zrcadlově se totéž opakuje každým rokem zase v Bratislavě. Michal Lang by tam měl brzy režírovat a u nás zase Juraj Nvota. Máme také v úmyslu udělat společnou inscenaci.
Z dalších hostů uveďme třeba kubánskou skupinu Septeto Nacional, která měla velký úspěch a určitě se k nám vrátí. Na jedné straně jsou konkrétní jména (a je zapotřebí říct, že ze jmenovaných umělců není dosud stoprocentně potvrzena návštěva žádného), ale tady jde spíše o tu tendenci nezavírat se do Čech nebo do Prahy, chtěli bychom být moderním evropským divadlem.

Máte ještě nějaké další novinky?
Spojili jsme se teď s Leou Matvijovou, která při Švandově divadle založila lektorské oddělení a projekt nazvaný AD DIVADLO nabízí divákům možnost podívat se do divadla i mimo jeho hrací čas. Bude tu fungovat asi 5 workshopů, pro různé věkové kategorie. Diváci budou mít možnost podívat se, jak se např. pracuje se světlem a zvukem, popovídat si s herci a režiséry o inscenaci apod. Do budoucna bych to rád provázal i s jinými institucemi, aby si člověk např. mohl za 100 Kč koupit možnost jít na workshop, do muzea, do galerie. To je vlastně určitý typ náboru diváků, který je v zahraničí běžný a jsou s ním výborné zkušenosti.

13.12.2003 08:12:18 Jana Soprová

TIP!