Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Hana Štulcová se zuby nehty brání vstoupit na jeviště

autor: Petr Schier

V divadle, dá se říci, hraje jednu z hlavních rolí. Hana Štulcová namítla, že v návaznosti na další běh divadla jsou tu mnohem důležitější lidi!!! V jejím profesním životopisu nefigurují ženské hrdinky jako Julie, Marie Stuartovna a další. Z hereckých výrazových prostředků používá příjemný hlas či pohodovou mimiku. Nikdy nevstoupila na jeviště při večerním představení.
Se Švandovým divadlem je Hana Štulcová spjata od prvních „zákulisních“ úvah, kdy tým kolem Daniela Hrbka zvažoval účast v konkurzním řízení na obsazení tehdejšího divadla Labyrint. Vystudovala produkci na DAMU. V divadle si prošla od prodeje vstupenek, po šéfa obchodního oddělení vším. V současné době je asistentkou ředitele. Rovněž musíme prozradit, že hlavní duší internetového přenosu On-line den se Švandovým divadlem je právě Hana Štulcová.

Můžeš prozradit, když už víš, co takový přenos obnáší – nelituješ?
Budeš se divit, ale nelituji. Stejně si myslím, že to nejhorší nás teprve čeká.

Dobře. Za 1. kulturní portál Scena.cz Ti musím poděkovat. Ve všem jste nám vyšli vstříc. Diváci tak mají možnost trochu více poznat zákulisí. Tento přenos by se ale neuskutečnil nebýt 1. narozenin Švandova divadla. Vzpomeneš si ještě na okamžiky, kdy jste byli písemně vyrozuměni o výsledku výběrového řízení?
Díky i Vám.
To je trochu složitější. S Danielem Hrbkem jsem se seznámila ve škole při práci v DISKu (já jsem začínala a jejich ročník končil). Tři roky jsme potom spolu dělali v CD 94, pak jsme se na nějakou dobu rozešli, ale pořád jsme o sobě věděli. Na projektu jsem spolupracovala jenom jako konzultant. Daniel vyhrál konkurz, což bylo super… Nabídka na práci přišla o něco později, s jeho blížícím se nástupem do divadla. Aspoň si myslím, že to bylo nějak takhle, je to už víc jak čtyři roky.

Od obdržení „bumážky“ ke slavnostnímu premiérovému týdnu se mnoho událo. Ztrácela jsi v tomto období někdy dech?
Určitě. Asi jako každý. Na některé okamžiky lepší nevzpomínat. Ale rozhodně to byla zkušenost k nezaplacení.

Zaplaťpánbůh – divadlo stojí, běží a pomalu si získává své diváky. V úvodu přirovnávám Tvou práci k hlavní roli, kterou postavu bys případně chtěla ztvárnit?
Žádnou. To by pro mě bylo za trest. Představa, že stojím na jevišti, je pro mě hotové peklo. Už ve škole jsem se různě snažila bojkotovat povinné „předváděčky“. Jednou jsem to se spolužáky prodělala a dodnes mám na ty dialogy nehynoucí zážitky. Když nám další rok oznámili, že nás čekají monology, začala jsem bojovat jako lev. Buď já, anebo monology. Byla jsem rozhodnutá okamžitě ukončit studia. Tyhle ambice rozhodně nemám.

Kdo by Tě měl případně režírovat?
Skutečně nikdo. Pan Pitínský si mě kdysi vybral do Divadelníka. Ačkoliv jsem mu já (i všichni v divadle) vysvětlovali, že na jeviště nechci a nemůžu, nedal si to vymluvit. Nedokážeš si představit ten stres. Blížil se generálkový týden a všichni na mě začali tlačit, kdy začnu zkoušet, … tak jsem nafasovala text. Když jsem zjistila, že mám dokonce mluvit, udělalo se mi špatně… V sobotu jsem dorazila na zkoušku. Dopoledne „poklidně“ probíhalo a najednou jsem slyšela z odposlechu, že mám jít na scénu. Polilo mě horko, protože jsem nedostala vůbec žádné instrukce. Tak jsem tam stála v zákulisí, celá zpocená a nešťastná. Pan Klepal mě uklidňoval, vysvětloval mi, že o nic nejde, že jenom vezmu ty talíře a přejdu s ním jeviště a dám je na stůl… tak jsem šla. Oči jsem měla jak tenisáky, kolena se mi podlamovala, ruce klepaly – být v těch talířích polévka, tak byla rozlitá. Když to viděl pan Pitínský, pochopil, že jsou neherci a neherci a raději rychle sehnali někoho jiného a mě se ulevilo.

Tvé přání tomuto divadlu do další let?
To co tady asi každý: nezapomenutelné inscenace, výjimečné projekty, dostatek financí a hlavně hodně spokojených a nadšených diváků.

13.12.2003 15:12:42 Redakce

TIP!