Scéna.cz 

Před zvednutím opony mají poslední slovo ve všem

Nebývá to zvykem, aby se obě inspicientky sešly naráz v divadle. Blance Popkové, ale začínala řádná repríza ve Studiu a druhé – Petře Štanclové – zase zkouška nového představení.
Blanka Popková se rozpovídala první.
“U divadla jsem 22 let. Začínala jsem v opeře jako zpěvačka. Poté čtyři roky v Opavě, dále čtrnáct let v Národním divadle moravskoslezském Ostrava jako operetní subreta. Odtamtud jsem odešla kvůli práci manžela do Prahy – do Hudebního divadla v Karlíně, kde jsem byla tři roky. Práce mě neuspokojovala.
Pak jsem s Davidem Vávrou natáčela seriál Šumná města. On tohle divadlo projektoval, věděl, že zde potřebují inspici, a tak mi to prostě navrhl. Nejdříve jsem to zkusila jen na smlouvu, na inscenaci Clavijo.“ A pak jsem se dozvěděl, že jí práce nadchla a zůstala na celý úvazek.
Při volání herců na scénu prý používáte zpěv?
„Je to trochu bláznivé,“ směje se, „ale funguje to. Jinak jsem zpívala ještě v inscenaci Čas katů, učila jsem zpívat sbory. A rádi si zazpíváme po premiéře u klavíru.“

Petra Štanclová je v divadle teprve od dubna letošního roku. Začínala jako loutkoherečka v Naivním divadle v Liberci a Ostravě. Hrála v Praze pouliční divadlo, vyráběla keramiku. Ale pořád to nebylo to pravé. „Pak jsem náhodou potkala Ivana Řezáče. Potřebovali nápovědku a z té jsem rychle přesedlala na inspici. A tady jsem rázem spokojená.“
Obě mají práce nad hlavu. Představení si rozdělují podle potřeby, i když Blanka v poslední době hodně stála o spolupráci s režisérem Klimszou na inscenaci Ženitby. „Ráda sleduji různé styly práce, baví mě organizování a ten tvůrčí proces,“ vysvětluje.
Inspicient tu plní víceméně i funkci asistenta režie. V období zkoušek připravuje plány, komunikuje s uměleckým provozem, sleduje požadavky režiséra a mnohdy i napovídá. Zodpovídá za připravenost scény a rekvizit. Kontroluje zákulisí i z hlediska bezpečnosti.
„Někdy to děláme i bez inspicientské knihy,“ vzpomíná Blanka a dodává: „Třeba Skleněný zvěřinec umím z paměti. Hlavně aby mraky přešly,slunce vyšlo…“
Petra ani v divadle na práci v dílně nezapomněla. „Pořád něco pletu, třeba s korálky a tak. A keramiku dělám dál. Zatím mě „inspicírování“ úplně nepohltilo. Ale divadlo je otevřené krátkou dobu. Je to o vztazích mezi lidmi.“
Kmenoví režiséři si práci ohlídají, ale co se stane s reprízami těch hostujících?
„Samozřejmě, že je to na nás, hlavně zájezdy. Musíte řešit různé problémy s prostorem, máte poslední slovo skoro ve všem, protože jen vy máte za představení zodpovědnost. A stát se může leccos i na domácím jevišti,“ vypravuje Blanka a přidává historku: „V inscenaci Hadí klubko hraje sprchovací kout, v němž se Apolénka sprchuje nahá. Když jde do sprchy, tak se musí zavřít dveře. Technika to vzala doslovně a dveře zalígrovala, netuše, že je tam ještě Ivan Řezáč, který musí vyjít ven. Stalo se. Zůstal tam, Apolena přišla a začala se sprchovat. Ivan se skrčil a díky šoku si tu situaci ani pořádně neužil.“
A obě svorně uzavřely rozhovor:
„Tohle divadlo se stále vyvíjí. Osobně si myslíme, že k lepšímu. Všichni se učí být ve stálém angažmá. Prožíváme období hledání diváků a repertoáru. Přejeme si, aby bylo plno a aby se udržely dobré vztahy. Proto jsme tady rády.“