zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 07/20

Vilém Veverka na obálce HR 07/20

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Vilém Veverka patří k nejvýraznějším osobnostem české hudební scény. Vynikající hobojista s řadou zahraničních zkušeností ve špičkových světových orchestrech, skvělý komorní hráč a sólista. Velmi komplexní osobnost nejen s vyhraněnými a originálními názory, které mohou někdy provokovat, vždy však svědčí o jeho potřebě debatovat a hledat v diskuzích názor na řadu věcí, ale i se vztahem k dalším uměleckým druhům, sportu a životu. Na podzim vystoupí na festivalu Gustava Mahlera v Jihlavě, kam však nepřijíždí poprvé. Na to, jaký je jeho vztah k tomuto městu a k Mahlerovi, se ho ptal Jiří Štilec. „K Jihlavě, odkud pochází část mé rodiny, a to i té židovské větve, mám pochopitelně vztah speciální. Pradědeček JUDr. Rudolf Veverka byl v letech 1925 až 1932 dokonce prvním českým starostou tohoto města. Podobné je to pak i s hudbou Gustava Mahlera, kterou považuji za svého druhu jeden z vrcholů snažení lidského ducha. Bez jeho děl by symfonická hudba nebyla kompletní“...

Pražské jaro se vzhledem k opatřením proti šíření koronaviru letos přesunulo do on-line prostoru. Koncerty alternativního programu, které festival připravil, v součtu dosáhly 1,2 milionu zhlédnutí v České republice a 53 zemích světa. Přímé přenosy mohli diváci bezplatně sledovat prostřednictvím webových stránek a sociálních sítí. Základem programu se stalo 11 koncertů, které byly živě přenášeny z pódií pěti pražských a jedné brněnské koncertní síně. Riskantní přesun do on-line prostoru Pražské jaro přežilo. Netradiční podobu festivalu předznamenal 11. 5. sestřih významných zahajovacích koncertů s Mou vlastí Bedřicha Smetany (jíž patří každý úvod přehlídky kromě let 1948 a 1951), který uvedla Česká televize. Na Pražském jaru Má vlast poprvé zazněla 12. 5. 1946 v Rudolfinu pod taktovkou Rafaela Kubelíka, jenž dirigoval po čtyřiceti letech i zahajovací koncert festivalu s Českou filharmonií v roce 1990. Letos jej ze záznamu uvedl Český rozhlas Vltava…

V době, kdy česká operní divadla kvůli koronavirové pandemii nemohla hrát, suplovaly jejich nabídku operní portály i weby řady divadel, které zprostředkovaly milovníkům opery alespoň na internetu bohatý výběr záznamů. Bruselské divadlo La Monnaie takto na portálu Opera Vision poskytuje od března do září svou inscenaci Mozartovy opery Lucio Silla z listopadu 2017 v hudebním nastudování Antonella Manacorda a v režii Tobiase Kratzera. Pro nás je zajímavá mimo jiné tím, že v ní vytvořila významnou roli sopranistka Simona Šaturová. V evropských divadlech se prosadila dlouhodobě a právě bruselské divadlo La Monnaie ji pravidelně obsazuje už řadu let – s velkým úspěchem zde vytvořila už v roce 2012 Violettu v provokativní inscenaci Traviaty režisérky Andrey Brethy, vzápětí Servilii v Mozartově Titovi či Gildu v Carsenově inscenaci Rigoletta. Uzavření divadel přerušilo její angažmá ve zdejším aktuálním projektu „trilogie“ Mozartových oper na libreta Lorenza da Ponte…

Neuvěřitelný zážitek pro posluchače, který stěží dokáže někdo podobně zprostředkovat. Takto a podobně hovoří o hudbě nejvýznamnějšího litevského skladatele současnosti lidé, kteří se s jeho hudbou seznámili. Jméno Bronius Kutavičius nebývá běžnou součástí naší zkušenosti a zejména v českém kontextu máme vůči tomuto mistrovi dosud jakýsi dluh. O to větší, že se jedná o skutečnou legendu a skladatele, který si vytvořil naprosto osobitý, nezaměnitelný rukopis a dokázal ve svém fascinujícím díle reagovat na zásadní filozofické i duchovní otázky. Litevská hudební kultura je úžasná, byť v porovnání se středoevropskou tradicí je skromnější. První národní operu Birutė napsal až na počátku 20. století Mikas Petrauskas (1873–1937). Nejznámější a nejvýznamnější postavou v historii litevské hudby se však stal všestranně talentovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875–1911), který ve své hudbě spojil domácí tradici s nejnovějšími hudebními i výtvarnými směry své doby…

HUDEBNÍ ROZHLEDY 07/20

6.7.2020 11:07:57 Redakce | rubrika - Z médií