Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Jana Gebaurová: Divadlo zná skrz naskrz

autor: Scena.cz

Divadlo miluju. Ono se vždycky říká, že kdo nechodí do divadla je kulturní barbar. Divadlo je svátek. Ráda chodím na operu, protože kolem ní nemusím běhat. Užívám si. Divadlo mě dostalo.
Jak jste se vlastně dostala k divadlu?
Jsem tady strašně ráda. Divadlo miluji od dětství, protože jsem se chodila na představení. Ta jsou tady nádherná, do toho dobří lidé, je tady bezvadně. Absolutně si tady nestěžuji.
Divadlo jsem chtěla dělat už jako malá holka. Ale protože jsem se tam nedostala a nemohla jsem ani tancovat, ani hrát na klavír, tak jsem se snažila, abych pro divadlo mohla aspoň pracovat. Pocházím ze 14 dětí. Jeden bratr tady dělal řidiče, druhý v technice a jako holka jsem chodila na představení.
Dělala jsem na dráze. Známý, pan Uherka odešel do divadla, za půl roku jsem se ho ptala, jestli by pro mě neměl místo, že chci z dráhy odejít. Místo bylo v prádelně. Potom jsem stavěla kulisy na jevišti v opeře. Paní Kubánková z rekvizitárny odcházela do důchodu a tak jsem to po ní přebrala. Dělala jsem také stafáže v opeře, a začala jsem v rekvizitárně v opeře.
Pak zemřela maminka a já jsem nemohla kluky nechat samotné. Takže jsem začala dělat servírku v hospodě, ale přes to vše jsem se snažila být s divadlem ve spojení. Chodila jsem na premiéry, oni zase za mnou chodili do hospody. Nakonec jsem dostala zpátky. Dva měsíce jsem dělala oblékačku sboru, ale to mě nebavilo, a vrátila do rekvizitárny činohry.

Co musíte všechno dělat?
Systém je takový, že když se začne dělat nová hra, tak vám pan režisér začne diktovat požadavky na rekvizity. Poté se všechno dává do kupy. A nakonec musí být všechno na hru přichystané. Něco se musí dokupovat – jídlo apod. A musíte být na místě – tam, kde je to potřeba.
Seznam si nedělám pro sebe. Jen to mám napsané, aby to po mně někdo mohl převzít, kdyby bylo potřeba. Když přijdu do práce, mám to za chvíli připravené, protože tu hru mám nakoukanou. Hlídám si, jak to dělají, kam dávají rekvizity. Toto mám napsané hlavně v hlavě.

Kterých rekvizit se bojíte?
Pistolí a pušek. Když se střílí, musím to nabíjet a mně to strašně vadí. Když se střílí za jevištěm, tak to je na mně. A toho já se bojím. Pistole to ne!

Jako rekvizitářka musíte být tak trochu i kuchařka?
Do Sluhy dvou pánů se musí vařit polívka, špagety, puding. Musím myslet na to, abych koupila, co je potřeba - paštiku, kuře a tak.

Jaký druh pudingu vaříte?
Jen dva druhy – vanilkový nebo jahodový. Uvařím ho do formy bábovky a přidá se želatina, aby se nerozpadl, protože nahoru se musí dát prskavka. A přidávám trochu cukru.

Jsou nějaké inscenace, které byste ráda již měla za sebou?
Jsou některé náročné jako Maryša, Sluha dvou pánů… Nikdy bych neřekla – už by bylo po… Když se lidi na představení nahrnou a vidíte, že je to baví, tak Vás práce baví o to víc.
Hru vidím v celku akorát, když hrajeme pro důchodce. Ale z odposlechu nebo ze zákulisí vím, zda se hra publiku líbí nebo ne.

1.10.2005 21:05:00 JoMe

TIP!