zvláštní poděkování
Quantcom.cz

ON-LINE - Detail příspěvku

Když se řekne - nápovědka

autor: Scena.cz   

zvětšit obrázek

Ze starých divadel nebo filmů o divadle si mnozí z nás vybaví zdobenou budku ve tvaru mušle na předscéně, kde sedávala nápověda. Dnes už tato paráda v divadle nefunguje, ale funkce nápověd(k)y je stále potřebná. Paní Veronika Koudelková o tom ví své a se smíchem vypráví, že někdy hercům stačí vědomí, že je přítomna za scénou a nic nespletou. Dodává jim jistotu.

Jaká byla cesta paní Veroniky k divadelnímu napovídání? „Jsem tanečnice v důchodu, dělala jsem balet a skončila jsem před osmnácti lety,“ vypráví. Její profesionální cesta vedla z Konzervatoře do ostravského divadla, kde si vyzkoušela nejen klasický balet, ale i práci v muzikálu a operetě. Na pět let zakotvila v baletu Karlínského divadla a pak přišly děti. „S tancováním jsme skončila v pětatřiceti, v 28 ale chtěla jsem zůstat u divadla. po mateřské jsem si zařídila papíry na řízení a organizování v divadle,napřed jsem dělala inspici u muzikálu Pinocchio, který skončil velmi záhy a tak jsem hledala nějaké další uplatnění.“Pomohla náhoda. V Rokoku potřebovali nápovědku na záskok při zkoušení hry Na dotek. „Zdenek Potužil, který mě tenkrát přijímal, se ptal, jestli umím napovídat. Já jsem řekla, že ano – ale on na to odpověděl, že napovídat neumí nikdo, že mi dává 14 dní a pak se pravděpodobně rozloučíme. Zkoušení s bratry Dlouhými, se kterými jsme se znala z konzervatoře, pro mě bylo tou nejlepší nápovědní školou, jakou jsem mohla dostat. A tak jsem tu už devět let,“ shrnuje svou zdejší historii.

Účast nápovědky je nutná především při zkoušení, kdy ještě herci text s jistotou neovládají. „Je dobře, když je člověk ve stálém souboru, protože časem už pozná, co který herec potřebuje – někdo nemá napovídání vůbec rád, znervózňuje ho; někomu stačí slovo a někdo chce při zkouškách předříkávat celé pasáže.“

Protože nápověda v divadle Rokoko, které je malé, nemá své trvalé stanoviště, stává se, že se průběžně pohybuje za kulisami, aby byla hercům co nejblíže. Paní Veronika se domnívá, že její bývalé profese tanečnice jí pomáhá i v této práci – ucho zvyklé na hudbu a na rytmus snadněji zachytí zaváhání v hlase či příliš dlouhou pauzu. Ale chce to i dobrou přípravu: „Mám texty počmárané, až se mi někdy smějí – zapisuju si při zkouškách, kde má být velká pauza, kde malá, problematická místa v textu si označuju vykřičníkem nebo si je zakroužkuju.“ Práce nápovědy vyžaduje být stále ve střehu, sledovat současně text i pohyb na jevišti, zkrátka být k dispozici ve chvíli, kdy je to třeba. Paní Veroniku baví práce s novými režiséry, a také počáteční fáze zkoušek, kdy se hodně mluví o souvislostech hry či historických kontextech. A prozraďme, že se paní Veronika občas objeví i v malé roli na scéně nebo se podílí na choreografii.

7.5.2011 09:45:00 JoMe