Scéna.cz 

Krátká procházka festivalovými scénami

Budova Malostranské besedy se nazývá podle původního zábavního klubu, který zde byl zřízen v roce 1868 a je domovskou scénou divadla Lucerna. Samotná existence budovy se datuje od 14. století. Po mnoha přestavbách, dostavbách, rekonstrukcích, výměnách majitelů se zde usídlilo amatérské divadlo POKROK. Zakládali ho známé herecké osobnosti, (Jakub Seifert, Jindřich Mošna, Otýlie Sklenářová-Malá, later Hana Kvapilová or Zita Kabátová etc.). Důležitější je ale fakt, že položilo základ divadelní tradice, na kterou navazovala v novodobé historii další ochotnická (amatérská) divadla. V roce 1967 se zde poprvé vystoupilo DIVADLO JÁRY CIMRMANA. Hry Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka byly však natolik „nebezpečné tehdejší politické scéně, že „Cimrmani museli záhy Malostranskou besedu opustit (1971). V té době byla budova součástí Obvodního kulturního domu Prahy 1, později Kulturního domu hl.m.Prahy.
Dalším významným ansámblem na prknech MB bylo v létech 1964-1981 DIVADLO DOSTAVNÍK. Kromě významného přínosu pro českou amatérskou divadelní historii, patří Dostavníku dík také za vznik Jazz klubu (1966) a později i Folk a country klubu (1971), v jehož rámci zde vystupovali snad všichni zpěváci a skupiny tohoto žánru . Přestože byl FCK nucen se po zákazu své činnosti z Malostranské besedy odstěhovat (1984), obliba Malostranské besedy coby hudebního klubu již byla odstartována: „Písně dlouhejch cest - přehlídkové pořady country kapel, soutěžní pořad Lokálka, Klub přátel folklóru, Zápisník hnutí Brontosaurus, Opera Furore, Jazzman Cimrman.

K tomu připočtěte na tři sta Salónů kresleného humoru, řadu hostujících divadel a od podzimu 1976 pravidelné vystupování jednoho z pořadatelů letošního festivalu - DIVADLA LUCERNA - a máte důkaz, že dnešní Malostranská beseda si v činorodosti příliš nezadá se svou historickou jmenovkyní z 19. století.

Tam, kde dnes stojí DIVADLO NA ZÁBRADLÍ, bývaly ve středověku dva domy. Ty byly, pravděpodobně za vlastnictví Valdštejnů, přestavěny v 16. století na jednu budovu. Její historie je rozmanitá. V 18.století zde byla hospoda, o sto let později textilní továrna. Od konce 19. století patřila budova Jednotě katolických tovaryšů a sloužila jako domov chudých řemeslnických učňů. Jednota zde pořádala „mravoučná představení a za tím účelem zde v r. 1913 dala postavit divadelní sál.
Historie Divadla Na zábradlí začala 9.prosince 1958 premiérou hry „Kdyby tisíc klarinetů s textem Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila - dvou ze zakladatelů divadla. A nutno říct, že je to velmi slavná historie! „Zábradlí je jedním z nejzajímavějších a nejkvalitnějších divadel, které vždy patřilo k vrcholům české divadelní tvorby. Pantomima Ladislava Fialky sklízela po léta úspěchy v zahraničí a doma byla vyhledávána jak českým publikem tak zahraničními návštěvníky. V průběhu let zde pracovala řada velkých osobností hereckých (L.Hermanová, J.Libíček, J.Bartoška, v současnosti L.Suchařípa, Z.Hadrbolcová, E.Holubová, E. Vášáryová, M.Huba aj.) i režisérských ( E.Schorm, J.Grossman, v současnosti P.Lébl, J.A.Pitínský, A.Goldflam, L.Smoljak aj.) K loňským čtyřicátinám dostalo DNZ od prezidenta Václava Havla, který zde pracoval v létech 1960-1968, toto vyznání:
V Divadle Na zábradlí jsme prožili s mojí tehdejší ženou Olgou vrchovatě plných osm let života. Byl to vlastně jediný čas, kdy jsem se mohl plně věnovat v nejrůznějších „řemeslech divadlu: pracoval jsem tam jako osvětlovač, kulisák, dramaturg, autor, tajemník a dokonce i herec ... Doba zde strávená mne formovala nejen jako autora, ale i jako člověka. Rád na ni vzpomínám.