Scéna.cz 

Rekvizitářka Dita Löffelmannová ráda navrací věcem život

Divadlo dokáže řádně překvapit. Vzpomínám jak jsem se nedávno pustil do hovoru se šatnářkou a ejhle – z milé slečny se vyklubala inženýrka jaderné fyziky, která v divadelní šatně relaxovala od výzkumu, na němž se podílí. Podobný osud má i Dita Löffelmannová. Vystudovala obor kulturní management na ekonomické škole. Nyní se věnuje studiu starožitnictví. Prozradila na sebe: „Baví mě nakupovat věci v bazaru a na jevišti jim zase vracet život. Mám radost, když získají zpět svoji funkci nebo nabudou jinou.“

Jako rekvizitářka ví o čem hovoří. Rukama jí prochází nesčetné množství roztodivných předmětů. Z kulturní managerky přešla na managerku všech možných – cetiček a serepetiček, či jak se všemu tomu, co se na jevišti používá, dá říci. K divadlu se dostala přes povinnou praxi ve škole – nejdříve Divadlo v Řeznické, následovalo Divadlo Komedie a nyní Švandovo divadlo. V něm bývá až patnáctkrát do měsíce, když má regulérní představení. K tomu se musí připočítat zkoušení. Když jsem se rozhlížel po rekvizitárně, napadlo mě, jak se v tom všem může vůbec vyznat? „Pánbůh mi nadělil dobrou paměť. Papíry moc nepoužívám. Mám všechno v hlavě a hlavně v srdci,“ řekla.

Čas katů a Znalci patří z jejího pohledu k nejnáročnějším.
„Ve Znalcích je hodně skleniček a nádobí z luxusního prostředí. Rekvizity musí být prostě glanz.“
Hubuje Vám někdo, když rozbijete nějakou tu skleničku?
„Většinou se zlobí ředitel, ale nestává se mi to často.“
Za nejmilejší považuje samozřejmě inscenaci, kde je nejméně rekvizit - Den matky a Hadí klubko.
Dále Dita prozradila, že se stará i o tzv. osobní rekvizity, které mají většinou herci po kapsách: „Ale herci vědí, že kdyby jim některá rekvizita chyběla, tak to bude jejich průšvih. Hlídají si je sami a dobře.“
Ve skladu můžeme najít coby rekvizity věci denní potřeby, ale také zbraně.
„Zbraně nemám ráda jako takové. Nerozumím jim.“
Jak se takové rekvizity získávají?
„Některé si vyrábíme, jiné sháníme. Důležité je, je pak řádně opečovávat. Například tato hostina – menu musí působit vždy čerstvě a chutně. A kuriozita? Zamyslela se a pak prozradila, že takovou „špekovou“ věcí jsou asi sťaté hlavy herců z inscenace Čas katů, které se dělali podle reálné předlohy. Před představením je musí ještě doladit – „Musí z toho téci krev.“

Mimo divadlo stále ještě studuje. Obor starožitnictví jí pomáhá orientovat se v jednotlivých historických obdobích. A být bez divadla? „Je to celý můj svět,“ uzavírá a dolévá malinovou šťávu do karafy na červené víno.