Scéna.cz 

Dělám pouze divadlo

Klára Trojanová Pollertová se považuje za docela obyčejnou mladou paní. Když jsme ji požádali o rozhovor, nezakrývala svůj vyhraněný názor ohledně poskytování interview. „Na rozhovorech je právě hrozné to, že se dělají většinou jen s umělci. Při tom jsou profese, kdy toho lidé dokáží udělat pro druhé mnohem více – například lékaři, hasiči a další. S nimi se rozhovory nedělají, “ řekla Klára Pollertová - Trojanová a dodala: „Koho já zajímám? Nepřipadám si super chytrá. Nemám pocit, že bych dokázala něco vyjímečného.“
Nakonec jsme se shodli, že díky svému postoji k životu může někomu pomoci, například nějaké slečně, která se rozhoduje, zda si třeba ponechat očekávané dítě nebo se věnovat profesnímu růstu. „Kdyby to zafungovalo, tak to je prima.“

Působíte na mě „řízným“ dojmem, tedy že jste od rány.
Vůbec taková nejsem. Podle čeho si to myslíte?

Kolegové říkají – ta se s tím nesíří.
Snažím se brát život realisticky. Nejsem prudká. Nejsem taková co říká - dělám divadlo a to je moje všechno. Divadlo je moje zaměstnání.

Jaké je tedy Vaše zaměstnání.
Herečka.

Jaké je pracovat jako herečka? Chodíte sem jako do pekárny na šichtu?
Práci, kterou dělám, chci dělat co nejlíp. A jsem ráda když mě to baví. Jinak na tom nevidím nic odlišného od jiných zaměstnání.

V tomto povolání se více ukazujete druhým.
No, jasně.

Ve stojatých vodách se necítí dobře
Po tomto úvodním rozstřelu jsme přešli k otázce angažmá. Klára Pollertová Trojanová pochází z Prahy. Studovala v ročníku s většinou svých kolegů ze Švandova divadla.Sem se ale dostala oklikou přes Divadlo Pod Palmovkou. „Byla jsem šťastná, že si mě ředitel Petr Kracík vybral.A ještě jsem tam stihla být dvakrát na mateřské dovolené.“ Po návratu cítila, že potřebuje změnu. Po jednom hostování v inscenaci Clavijo ve Švandově divadle uvítala možnost stále spolupracovat, neboť právě zde jí měli co nabídnout. „Nedalo se odmítnout - toto divadlo je úžasná výzva.“
Dnes hraje v Ženitbě a v době našeho rozhovoru se připravovala na inscenaci Poručík z Inishmoru, kde hraje postavu šestnáctileté Maired.
„Taková drsná komedie. Hodně krve, a mrtvoly,“ více nechtěla na toto téma hovořit, neboť do premiéry daleko a „pereme se s tím.“ Ještě upřesnila, že jako herečka si musí za postavu stát, jinak by to bylo trapné.
Maired je šestnáct. Jak se cítíte v tomto věku?
„Myslím, že jsem v pubertě zůstala. Nepřipadám si dospělá a to je mi 32. Mám pořád svoji mámu, mohu se na ní kdykoli obrátit a připadám si jako dítě.
Jak Vás vnímá ona? Jako Klárinku?
Určitě ne. Zeptejte se jí. (Úsečně) Takhle mě nikdy neoslovovala. (V klidu) Normálně Klára.

Herečka a mateřská dovolená
„Osobně bych doma nevydržela, i kdybych nebyla herečkou,“ prozradila Klára Pollertová Trojanová. Mateřská může určitým způsobem znamenat pro herečku ztrátu kontaktu s divadlem. „V divadle je práce tolik, kolik jí je a ta v televizi v podstatě končí.“
Jesle jí velmi pomohly a nepovažuje je za něco špatného. Dětem se věnuje dost – „Dělám pouze divadlo a to je vše, nemám práci mimo. Klid na učení se textů sice nemám, ale zvládám to. Na roli pracuji v tramvaji a v autě. Některé úkony dělám automaticky texty se učím při tom.
Klára Polertová Trojanová se na chvíli odmlčela. Inspice z reproduktoru upozornila na její další výstup. Usmála se a šla si připravit brusle. Duňaša v Ženitbě bruslí. Jestli jí vadí malé role? „Když je zkoušení krásný a hra se povede, tak je jedno, zda je to malá či velká role,“ uzavřela Klára Pollertová Trojanová.