Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Odpovídat je umění jiného druhu

autor: Jan Adamec

Švandovo divadlo na Smíchově nabízí divákům jednou za měsíc speciální talk-show Scénické rozhovory. Prvním hostem Scénických rozhovorů se stal výtvarník a hudebník Klaus Voormann, známý zejména fanouškům skupiny The Beatles. V červnu završila sezónu americká písničkářka Suzanne Vega. Dále se ve Studiu Švandova divadla představil Marek Eben, Miroslav Ondříček a Dan Bárta.
Scénické rozhovory jsou velmi specifická večerní setkávání s mimořádnými osobnostmi, které je možné prostřednictvím tohoto „rozhovoru“ poznat ze zcela jiné stránky. Oproti jiným talk show se nejedná o vyprávění „veselých příběhů z natáčení“. Moderátor David Hrbek představuje hosta v jednotlivých tématických okruzích na komorní scéně ve Studiu Švandova divadla. Nedílnou její součástí je projekční plocha pro archivní fotografie a video vstupy.

Rozhovory Davida Hrbka jsou známé z internetové stránky Dialog, příležitostně publikuje v Reflexu. Na jaře 2001 mu vyšel v nakladatelství Pražská scéna knižní rozhovor s Davidem Vávrou nazvaná Šumný Vávra. Byl členem divadelního souboru Hořící žirafy při Moravském divadle Olomouc. Dále působil jako pedagog na gymnáziu. Nyní pracuje v Muzeu umění Olomouc jako lektor animací.

Davida Hrbka jsme se zeptali prostřednictvím mailu. S hostem trávíš na jevišti přibližně hodinu a půl. Můžeš přiblížit skutečnou dobu, kdy jsi s hostem? Tedy poodhalit přípravu na takovýto rozhovor. Pokud se nemýlím, za Klausem Voormannem jsi jel až do Německa?
Za Klausem Voormannem jsme se s bratrem skutečně vypravili až do malé vesničky u Mnichova, kde s rodinou bydlí. Klaus byl naším prvním hostem a my měli jen mlhavou představu, jak by takové večery měly vypadat. Vypravili jsme se za ním, abychom zjistili, jestli neukrývá nějaké zajímavé fotografie, grafiky, video záznamy, které by bylo dobře v pořadu použít. On sám moc na sebe neprozradí, tak jsme si mysleli, že na něj něco prozradí jeho byt. Celkem to byla tříhodinová návštěva, ale probíhala jaksi rozpačitě a neměli jsme z ní moc dobrý pocit. Jenomže za měsíc přijel Klaus do Prahy, kde byl vůbec poprvé, já jsem s ním před naším večerním rozhovorem trávil celý den, povídali jsme si, já se ho vyptával na všechno možné, a teprve v průběhu toho dne mi došlo, jaké je Klausovo zásadní téma. A na tom jsem pak celý večer dramaturgicky postavil. Takže scénář, který jsem už měl v té době hotový, jsem musel přes noc přepsat. Ale díky těm intenzívním dvanácti hodinám získala naše večerní rozmluva větší hloubku. Na jevišti před diváky už jsme potom měli pocit, že se známe vlastně dlouho a to člověku dodá větší odvahu ptát se i na velice intimní věci.
Podobně tomu bylo u Suzanne Vegy, s kterou jsem dělal rok před naším pražským setkáním rozhovor pro Reflex. Bylo to ve Vídni a my spolu mluvili pouhých padesát minut. Jenomže velmi intenzívně prožitých, byl to zážitek z intimity. A když jsme se pak po roce znovu setkali na několik hodin tady v Praze a pak si sedli před publikum, vlastně jsme v našem vídeňském rozhovoru pokračovali. Proto jsem si mohl dovolit mluvit se Suzanne třeba o erotickém napětí, které cítím z jejího hlasu.
Když to shrnu: osobní kontakt s hostem ještě před naším společným vystoupením před publikem je velice důležitý, dokonce bych řekl, že zásadní. Ale ne vždy se to z časových důvodů podaří. Na druhé straně s Danem Bártou jsme se viděli všehovšudy dvacet minut a myslím, že můžu mluvit o velice zdařilém večírku. Samozřejmost je, že se na každý večer velice pečlivě připravuju. Ostatně to ani nejde jinak, když se máte téměř dvě hodiny bavit o třech konkrétních tématech, která jsou vašemu hostu nejbližší. Musíte mít alespoň hrubou představu o každém z témat a předem vědět, nač se ptát. A taková příprava mi zabere někdy i měsíc.

Pojďme konkrétně k hostům, které představuješ – jedná se o nahodilou dramaturgii, nebo máš nějaký klíč? Dle mého se nechá vysledovat určitá stopa – představuješ osobnosti, které jsou zajímavé nejen svým hlavním „povoláním“, např. Marek Eben – herec i hudebník, Dan Bárta – zpěvák i fotograf.
Zvu si hosty, kteří mě z nějakého důvodu zaujmou. Navrhnu pár jmen vedení divadla a společně se domluvíme, koho oslovit jako první. Snažíme se nebýt ve výběru hostů monotematičtí, rádi naše publikum a sami sebe překvapujeme. Kromě zpěváků a herců bych třeba vedle sebe rád viděl i nějakého slavného módního návrháře, ačkoli módě vůbec nerozumím a nikdy mě nevzrušovala. Ale zajímavé už je si představit, že se někdo živí tím, že navrhuje pro lidi oblečení. A v tu chvíli se pro mě stává takový člověk přitažlivý. Podobnou přitažlivost v sobě má zjištění, že populární zpěvák je výborný fotograf a dokonce je to objevitel dosud nepoznaných druhů vážek. No to už přece stojí za rozhovor. Jiná věc je, nakolik jsem já svým hostům rovnocenným partnerem, nakolik jim stačím. Ale na to ses naštěstí neptal.

Díky za odtajnění Scénických rozhovorů. Jestli dovolíš ještě jednu otázku: Kdy usedneš na místo pro hosta ty?
Mě se baví ptát a přemýšlet nad tím, kde dělám chyby, kde jsem se zeptal nevhodně, kde jsem měl reagovat jinak, která otázka už byla zbytečná a tím pádem se to projevilo na temporytmu večera. Odpovídat je umění jiného druhu. A hlavně, nemám, co bych sdělil. Ale bavilo mě odpovídat na tvoje otázky.

(Úsměv) Díky.

13.12.2003 16:12:34 Josef Meszáros

TIP!