Scéna.cz 

Lukáš Valiska rád rozdává svíčky

Byť ke své profesi potřebuje znát všechno kolem elektřiny a musí být přezkoušen ze všech předpisů k tomu nutných, osobně upřednostňuje přirozené světlo svíčky. Osvětlovač Lukáš Valiska si při chůzi městem všímá světla. Jinak také rád fotí, a u toho světlo hraje důležitou roli. Také si všímá práce druhých. Občas svítí po celé republice – módní přehlídky, prezentace firem a hlavně divadlo. Na konkurenčních představeních se kromě hry nejvíce zajímá o to, jak mají rozvěšená světla a jaký druh techniky používají.

Ve Švandově divadle mají pět inteligintních reflektorů – mooving lightů. Osvětlovač musí nejen rozumět elektřině, ale nesmí se bát výšek a musí umět ovládat počítač. „V podstatě v době generálkových zkoušek se udělá program a je to celé v počítači. Člověk už jen sedí a mačká tlačítka. Program se moc pustit nedá. Představení je přeci jen živý organismus, tudíž osvětlovač musí jít stejným krokem. V případě automatu by mohlo dojít k narušení vzájemného tempa a nebylo by to ono,“ upřesňuje Lukáš Valiska.
Inscenace se světelně dotváří na světelné zkoušce. Základní nasvícení prý trvá kolem šesti hodin. Osvětlovač úzce spolupracuje s výtvarníkem a režisérem. „Snažím se vyjít vstříc jejich nápadům a vizím.“

Který druh světla ti více vyhovuje?
Mám rád obojí – komorní nasvícení, celek a tu a tam nějaké body, ale i denní světlo. Nejvíce mám rád na jevišti svíčky. Konkrétně v Ženitbě – když se povede přisvítit rozsvícení svíčky má to své kouzlo.

Když se řekne, že inscenace je světelně přepálená?
To je věc osobního názoru. Každý to vnímá jinak. Já mám rád šero a vyhledávám ho – šerá místa, šeré kavárny. Pro mě bývá přepálené takřka vše. Někdy je ovšem třeba důkladně vidět na herce.

Termín světelná změna?
Když potřebujete rozsvítit – otočíš vypínačem. Někdy přesvěcuješ, jindy ubíráš.

Může světlo nudit ?
Určitě. Světlo může vytvořit jakoukoli atmosféru.

Tvůj světelný sen?
Pouze toužím vytvořit něco o čem by se hodně mluvilo.

Lukáš Valiska má v divadle nejraději Skleněný zvěřinec. Z hlediska světel hru Clavijo. Jinak jsou zajímavé hry Zabiják Joe a Bouře. Jako herec na jevišti byl, ale „necítím se být tím vyvoleném. Hrál jsem roli kulturisty, pošťáka a semaforu.“ Jak je osvětlovači třeba při padesáté repríze? „Už při čtyřicáté začínám mít ke hře určitý odpor,“ přiznal a dodal: „Myslel jsem, že to nebude stereotyp, ale když hru vidíš po padesáté tak už znáš text celý nazpaměť.“