Scéna.cz 

Nejlepší propagace je dobrá pověst

Divadlo a umění jí není v žádném případě cizí. Pracovala nejprve v propagaci Národní galerie v Praze, ale také např. v muzikálu Rusalka a v Hudebním divadle Karlín. Zuzana Machová o své současné práci ve Švandově divadle říká, že buď sklízí smetanu nebo bouři. Obojí je nedílnou součástí její profese. Jako vedoucí obchodního oddělení a propagace zodpovídá „ve velké míře za návštěvnost a prezentaci divadla.“
Zuzana Machová pochází z malířské rodiny Kotíků. „Výtvarné umění jsem se snažila studovat na AVU, leč díky dětem jsem se tomu nemohla naplno věnovat. Dnes si maluji pro sebe,“ prozradila. Divadlu se aktivně, a dle všech kritik a diváků úspěšně, věnuje i její dcera Tereza Duchková, sólistka zmíněného Hudebního divadla Karlín. „Láska k umění je v naší rodině už asi dána geny.“
Práce v divadelní administrativě je podle ní sama o sobě pestrá a zajímavá, dovede být úžasná i problematická, jsou zkrátka chvíle pohody a chvíle napětí, kdy dochází i k emotivním výměnám názorů. Snaží se pohodovou atmosféru nejenom vytvářet, ale i udržet, byť je jejím úkolem „šéfovat“. Myslí si, že tak se dá dobře pracovat i kreativně tvořit. Samozřejmě to, není jenom o tom, někdy vznikají výborné nápady i v divoké diskuzi. Musí-li se ve správný čas správně rozhodnout, snaží se být spíše kolegou než generálem.

K tomu dodává: „Říká se, že ideální je cukr a bič. Občas o tom přemýšlím. Ten bič mi moc nesedí, raději volím takový ten všeobjímající, zklidňující až maminkovský přístup, ale když je nejhůř, na ‚bič‛ také dojde.“ Dále upřesnila, že takové okamžiky nastávají, když není dobře prodané představení nebo je třeba dodržet krátící se termíny apod. Sezóna rozhodně nepočká. „Nápadů bývá hodně, ale občas vázne z mnoha různých důvodů samotná realizace. A právě zde se někdy trochu práská bičem. Důležité je dobře nastartovat, roztlačit, vytvořit jakýsi řád a pak už ‚jenom‛ vše udržovat v řádném chodu.“ Vypadá to jednoduše, ale u divadla je to občas nadlidský výkon. Hraje tu zkrátka roli hodně faktorů. „Na konci pak stojí Pan divák a dělá si názor. Aby nedošlo k mýlce, netvrdím tím, že je potřeba se nějak divákovi podbízet,“ uzavírá.

Úžasnou pohodu Zuzana Machová několikrát zdůraznila. Ve Švandově divadle působí už ve vedoucí funkci více než sto dní. Prožila si ty těžší chvíle, které provázejí každé začátky. „Postupně se prokousáváte sezónou, ke každé nové inscenaci, k její premiéře, je potřeba udělat spousty práce a pak takovou tou, říkejme systematickou mravenčí prací jí musíte stále podporovat, oživovat atd. Zkrátka public relations a propagace. Je nutné vytvořit jakési mechanismy i když to na první pohled působí u divadla nesmyslně,“ upřesňuje a velmi zaníceně a jasně dodává: „Nejlepší propagace je pověst a ta se musí vybudovat! A pak udržovat! Diváci se seznamují s existencí divadla. Pokud se jim inscenace zalíbí, vrátí se a přivedou další diváky, co víc si můžeme přát?“
V případě Švandova divadla oddělení propagace seznamuje diváka i s tím, že se zde hraje nejen velké a klasické divadlo, ale že si na své přijdou také příznivci divadla komorního a experimentálního. Úterky patří muzice, každé první pondělí v měsíci se konají setkání se zajímavými osobnostmi v pořadu Scénické rozhovory, hrají zde Buchty a Loutky, což jsou loutková představení pro děti i dospělé a k tomu ještě od prosince přibude každou neděli přehlídka České divadlo. „Za naší roční existence jsme v divadle uvítali i několik významných zahraničních hostů, jako např. A. Girordotovou, S.Vegu, K.Woormenna, O. Toscaniho a další. Konáme zde v kavárně divadla i Literární večery.“ řekla Machová.
Také se u příležitosti 1. výročí znovuotevření divadla uskuteční první vernisáž z cyklu Výtvarná zeď, kdy vybraný umělec maluje obraz na zeď ve foyeru divadla. Prvním je pan Tomáš Císařovský.
Ptám se, zda jako šéfová obchodního oddělení náhodou nešla za ředitelem s námitkou, že je toho na jedno staronové pražské divadlo až příliš?
„Toto divadlo má obrovský rozptyl. Zdaleka to není všechno, v budoucnu se plánují další aktivity. Mně to ohromě vyhovuje. Není to jednotvárné a určitě se nenudíme. Když se pak sejde několik „akcí“ pohromadě, prožíváme „pěkný šrumec“. O to větší je potěšení z kladného ohlasu. Budoucnost ukáže, kudy se budeme ubírat, asi se pár věcí změní, ale pevně doufám, že vydržíme s dechem. Musím ke všemu přistupovat pragmaticky. Divadlo musí fungovat. Vytváříme si svou image a je úžasné na ní spolupracovat.“

Každá činnost a projekt ve Švandově divadle přitahuje různé skupiny lidí. Divadlo je podobně jako vzdělávání zvláštním druhem zboží. Dá se v případě jeho prodeje vůbec hovořit o marketingu?
„Pan Toscani, kterého jsme v divadle nedávno hostili, marketingem opovrhuje. Ale jinak samozřejmě. Divadlo plus jeho inscenace, jsou zboží, trochu specifické, ale zboží, které se bez něj neobejde. A proto i marketing je specifický. Nejdřív se divák musí dozvědět, že divadlo existuje, měl by znát značku. Ruku v ruce musí následovat propagace inscenací i všech dalších aktivit.“
Takové je uhranutí Zuzany Machové uměním, které ji provází celým životem. Počáteční rozjezdové neduhy jsou částečně za ní, pokud se tak dá vůbec říci, protože divadlo se vyvíjí. Nelituje, že opustila své „pidimísto“ – pozici produkční. Vedoucí funkce je pro ni rozumnou výzvou a dosažené dobré výsledky by byly satisfakcí předchozích těžkostí. Stačí ještě zdůraznit, že pro práci by se měl člověk obětovat v rozumné míře.
„Když nám budou naklonění diváci, bůh a magistrát, bude to skvělé,“ uzavírá Zuzana Machová a pospíchá zvednout telefon. Pak ji čeká dozor při večerním představení a ráno znovu do koloběhu, který má pro ní smysl.