Scéna.cz 

Tereza Kvasničková – nábor, distribuce vstupenek

Tereza Kvasničková se „jen“ stará o prodej, rezervace a distribuci vstupenek. „Do ulic zatím vyrážet nemusí.“ Gró její práce spočívá v tom, že přijímá mailové a telefonické objednávky vstupenek, zadává je do pokladního programu a poté je po mailu či telefonu potvrzuje zpět divákům. Na starost má také dopolední představení, která jsou většinou určena pro školy a seniory. Společně se svou kolegyní zodpovídá za „prodanost“ jednotlivých představení. Když nemá hra prodáno alespoň 50 % vstupenek, je hodně zle. Není tedy divu, že nejraději přijímá tzv. „hromadky“ - tedy hromadné rezervace vstupenek. „Za první rok fungování si divadlo dokázalo přitáhnout a udržet několik firem, které se staly pravidelnými „hromadnými odběrateli“ vstupenek. Také mě těší, že naše představení navštěvují hojně školy. Někteří učitelé se dokonce sami ozývají a prosí nás o další dopolední představení.“

Vstupenky by však nešly prodávat bez toho, aby byly všechny inscenace zadány v pokladním programu. To znamená přidělit každé inscenaci správný počet míst, ceny vstupenek a jejich rozdělení do cenových pásem. A samozřejmě s každým novým měsícem vkládat nové termíny představení. „S koncem měsíce přijde vždy to nejdůležitější – zkontrolovat, zda se shodují denní tržby pokladních s celkovým výpisem tržeb za měsíc a vygenerovat statistiku za daný měsíc. V ní najdete, co a kdy jsme hráli, kolik přišlo diváků a kolik jsme utržili peněz. Tabulky, to je moje! S uzávěrkami souvisí ještě spousty dalších věcí (spočítat vstupenky pro sponzory, do soutěží atd.), takže se na přelomu měsíce opravdu nenudím. Tahle práce mě moc baví, i když jsem se s ní v poslední době hodně nazlobila.“ dodává s úsměvem Tereza.
Prémie za množství prodaných vstupenek prý nemá. „Asi o tom začnu přemýšlet.“ směje se.

V divadle již zhlédla všechna představení, některá i vícekrát, což považuje za nezbytné. „Při prvním kontaktu se Švandovým divadlem diváci často nevědí, který titul si mají vybrat, takže se mě ptají, co bych jim doporučila. Musím tedy hlavně vědět, o čem inscenace je, kdo v ní hraje a pro jakého diváka je určena. Největší škodu naděláte, když pošlete diváka na „špatné“ představení. Ten už nikdy nepřijde!“ upřesňuje Tereza.
Zda se jí osobně některá inscenace ve Švandově divadle nelíbí nechtěla prozradit. „Musím prodávat všechny inscenace, ne jen ty mé oblíbené. To, zda se mi hra osobně nelíbí, nesmí nikdy divák poznat, nesmím ho tím ovlivňovat. Osobně si ale myslím, že tu hrajeme samé dobré inscenace a držíme si standard kvalitních her.“
(Telefon.) Jaké je tedy její nejoblíbenější představení? „Na to se těžko odpovídá. V každé hře mám svou oblíbenou scénku nebo dialog.“ Zda jsou to právě výstupy, ve kterých se objevují někteří z herců nazí, pobaveně zamítla. „Morčátka v Hadím klubku nebo šílený monolog Boba Jaškówa v Tartuffovi, ty nikdy nezklamou. Na zkoušce jsem teď viděla poslední scénu z nové inscenace Poručík z Inishmoru, která bude mít 13. prosince premiéru, a je opravdu úžasná. Ale nebudu nic prozrazovat, abych nezkazila překvapení. Jednu nej… inscenaci zkrátka nemám.“

A její životní krédo? Směje se: „Na to jsem ještě příliš mladá, ne?“ Po krátkém zamyšlení dodává: „Asi - nedělat druhým, to, co nechci, aby oni dělali mně.“
Divadlo prý nikdy nezavrhne. Začala se o něj více zajímat sice až v patnácti letech, kdy zhlédla českou verzi Jesus Christ Superstar a zbláznila do muzikálů, ale kladný vztah k umění má díky svému otci, herci a dabingovému režisérovi již od dětství. Není tedy divu, že tento rok zakončuje magisterské studium v oboru produkce na divadelní fakultě AMU. V rámci školní praxe se dostala do „Švanďáku“. „Jsem a zůstanu mu věrná.“ uzavírá.