Scéna.cz 

Floex - Pocustone

Bylo to vcelku jasné před dvanácti lety a je to evidentní i nyní při reedici alba: tohle je nadčasové hudební dílo, které nikdy neutone v oceánu zapomnění s dalším novým hypem. Ano, trvalo to dlouho, ale trpělivost přináší růže. A občas taky pozoruhodnou hudbu. Po více než dvou letech práce na oficiálním dlouhohrajícím debutu si Tomáš Dvořák aka Floex mohl orazit, album Pocustone bylo na světě. Na světě, ve kterém je tak často na výběr hudba buď „vhodně hodná“ nebo „hodně vhodná“. Pocustone už svým názvem manifestuje třetí cestu hudební hledání. Floexovi se na albu daří úspěšně přemostit vcelku izolované „ostrovy“, jakými jsou taneční elektronika, jazz a soudobá vážná hudba. Na první pohled trochu odvážné, že? Zajímavé ale je, že tahle pro někoho možná divoká kombinace funguje a dokáže komunikovat. Výrazně se na tom podílí citlivá instrumentace, album kombinuje digitální technologie s akustickými nástroji, což je pro Floexe něco naprosto přirozeného: „Elektronika pro mě neznamená jenom instrumentální, zvukovou stránku, ale především přístup k věci.

Způsob práce s akustickými nástroji a pohlížení na ně je v elektronickém duchu ať už jde o klarinet, na který hraju odmalička a celkem přirozeně jsem se k němu vrátil, anebo o různé dětské nástroje jako zvonkohra, harmonika nebo ozvučná dřívka, které jsem našel loni o prázdninách na půdě.“ Zvuk desky rovněž obohatilo několik hostů - vokalistka Ridina Ahmed, kontrabasista Petr Tichý, flétnistka Pavla Palánová a Radek Bureš na bicí. Skladby vznikaly v průběhu tří let ve Floexově domácím studiu Mush Room. Sám je také autorem „pseudokubistického“ výtvarného návrhu obalu. Floexův způsob hudebního vyjadřování může někomu připadat komplikovaný. Sám autor přiznává, že hudba toho o tvůrci prozrazuje víc než si sám myslí: „Lidi o mně říkají, že nedokážu věci řešit jednoduše a rozhodně, což zároveň je a není ústřední problém mojí tvorby. Snažím se jít do hloubky, fascinuje mě mnohoznačnost docílená co nejjednoduššími nástroji. Zajímá mě vývoj cestou minimalistických prostředků, moje hudba je taková skládanka, ve které teprve celek dává smysl. Nejsem žádný jezdec, spíš věci proměňuju, vyvíjím, rád lidi zaskakuju. Pocitově se toulám řekněme v oblasti melancholické radosti.“ Pocustone zaujme soustředěného posluchače také svým strukturálním a koncepčním pojetím, jako šev látku album protkává série krátkých, experimentálních, zvukových koláží, sám autor je nazval. Mush Room Cuts. Závěrečný, audiovizuální track zase dokládá Tomášův zájem o multimediální kreativní možnosti: „Hodně mě láká příležitost propojit vizuální, biologické a interaktivní prvky, fungující na intermediální bázi - to vše ve vztahu k hudbě nebo zvuku. Interaktivní audiovizuální skladba Candy Ski je v tomhle ohledu taková moje první vlaštovka“. Pocustone se dá přirovnat ke kaleidoskopu prožitků. Některé skladby vznikaly za lehce bizarních okolností: Beat k ´Pay No Mind mě napadl kousek od Staromáku za jednoho parného odpoledne. Měl jsem zrovna s někým schůzku, což pro mě v tu chvíli bylo dost nebezpečný, jelikož jsem se za každou cenu ten nápad snažil nezapomenout. Můj způsob komunikace ten den byl asi poněkud podivný, nezasvěcenýmu člověku jsem prostě musel připadat totálně mimo. Na desce je taky jeden hodně divnej sampl. Někdo nebo něco jednou volalo mojí tehdejší přítelkyni a na záznamníku to zanechalo místo vzkazu nějakou podivnou hudbu. Snad tři minuty bez jedinýho slova. A pak zavěšení. Zvláštní. Usoudil jsem, že na tom asi něco bude…“ Ve svých třiadvaceti nebyl Floex už v roce 2001 na naší scéně rozhodně žádným novicem. Byl zastoupen na kompilacích Inform (QDR), The Future Sound Of Prague 2 a 3 (obě Intellygent rec.), album si našlo distribuční cestu do země vycházejícího slunce a skladbu „Phi_log“ licencovalo několik vydavatelství z Kanady, USA a Japonska. Remixy si Tomáš střihl třeba pro Ivana Krale, ZKA4T nebo Monkey Business. Prostřednictvím vlastní internetové stránky distribuoval neoficiální album Hub zájemcům po celém světě. V projektu Ema Tomatucha se Tomáš sešel se svým kamarádem a hudebním souputníkem Matoušem Godíkem, tvořícím pod již zmíněným pseudonymem ZKA4T. Po vydání alba Floex také zformoval vlastní band, se kterým odehrál dlouhou řadu vystoupení na festivalech i v klubech u nás i v Evropě. Decentní groove se dotkl i tanečních parketů díky Phi-log ep (Stoika ST1202). Nyní jsou remixy, kterých se ujali Stonedhigh (aka DJ Touchwood), Mimoň (Dušan Lipert, ex Sebastians a Ohm Square) a Ema Tomatucha. A to není samozřejmě všechno. Po více než dekádě od původního vydání albového debutu, který se po totálním vyprodání nyní dočkal reedice, vyšla druhá Floexova deska Zorya. Příběh pokračuje.