Scéna.cz 

Helena v Síni slávy

Zpěvačka Helena Vondráčková vstoupila jako sedmnáctá do Síně slávy naší populární hudby. Navíc obdržela ocenění v kategorii Zpěvačku roku. O svém úspěchu se dozvěděla v Austrálii, kde úspěšně koncertuje.
Narodila se ve Slatiňanech v muzikantsky založené rodině. Od mládí studovala klavír a zpěv, později tanec a step. V době studií na střední škole zvítězila v soutěži Hledáme nové talenty (1964). Odrazovým můstkem její pěvecké kariéry bylo pozvání dirigenta Josefa Vobruby k natáčení s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu v Praze. Z rozhlasu pak zněla její první životní skladba Červená řeka, která ji vynesla až na čtvrté místo v anketě Zlatý Slavík. Následující rok už jako osmnáctiletá kralovala na místě prvním.
Po maturitě nastoupila Helena do divadla Rokoko, kde působili i Václav Neckář a Marta Kubišová. Kromě vystupování v divadle dál nahrávala písničky jako např. Mám ráda cestu lesní nebo duet s Václavem Neckářem Stín Katedrál. V roce 1966 získaly Helena Vondráčková a Marta Kubišová stříbrnou Bratislavskou Lyru za duet Oh, Baby Baby. Po odchodu z Rokoka (1968) vytvořili Helena Vondráčková, Marta Kubišová a Václav Neckář skupinu Golden Kids.

V roce 1971 Helena zahájila svojí sólovou pěveckou dráhu. Spolupracovala s Bohuslavem Ondráčkem se skupinou Strýci klavíristy Luďka Švábenského. V roce 1976 uvádí v divadle ABC premiéru recitálu Hodina H. Pak přišla spolupráce s Martinem Kratochvílem a jeho skupinou Jazz Q, výsledkem bylo jazz rockově říznuté album Paprsky (1978), koncertuje v Redutě a Parnasu. Od roku 1979 vystupuje Helena s orchestrem Václava Hybše, nadále natáčí a koncertuje s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu a začíná se věnovat práci v televizi spolu s Jiřím Kornem. Nahrává další řadové solové desky u vydavatelství Supraphon.
Ze stříbrného plátna dosud září jako nezapomenutelná Šíleně smutná princezna, ve stejnojmenném filmovém muzikálu, kde jejího partnera vytvořil Václav Neckář. Její herecký talent ji předurčoval i pro muzikálové role. Skutečně výrazné role se ale dočkala až s uvedením klasického velkoprodukčního titulu Les Misérables (Bídníci) počátkem 90. let v Divadle Na Vinohradech. Helena se nechala vždy unášet středním proudem. Nikdy však nevplula na neprofesionální mělčinu, zejména díky svému dobrému vkusu. To dokázala i na svých třech řadových albech Nevzdám se hvězdám (1998), kde exceloval hit Copacabana, které produkoval Vašo Patejdl. Na dalším CD Zlatá Helena (1999) rekapitulovala své největší hity, některé z nich v novém hávu. Do nového tisíciletí vstoupila úspěšnými CD Vodopád (2000) a Helena 2002 (2001), které nahrála v Belgii pod taktovkou Stano Šimora. Červená řeka se změnila ve Vodopád a obrovský combeck odstartoval. V historii naší populární hudby nemá zatím obdoby. Návratu napomohly šlágry jako To tehdy padal déšť, Dlouhá noc a Neuč slunce hřát. Helena začala poslední dobou bodovat i v zahraničí především v Polsku, kde patří mezi největší hvězdy. Má na tom určitě podíl její velká vytrvalost. Vstup do Síně slávy si určitě zaslouží. Gratulujeme!