Scéna.cz 

Evangelium o Marii

Městské divadlo v Brně představilo v sobotu 12. března 2016 na Hudební scéně nový projekt – Evangelium o Marii. Termín uvedení byl určitě v souladu s provozem divadla, řečeno stroze technicky. Ovšem vedle toho máme týden před Květnou nedělí, postní období a dva týdny do vrcholu křesťanského roku – Velikonočního trivia. Tolik k časovým okolnostem. Další otázky se vztahují k formě projektu. Je to muzikál nebo rocková opera? Je tématem evangelium o Marii nebo podle Marie? Když se budeme držet verze o Marii, proč evangelium a ne evangelia? A jak celý projekt v nastudování souboru Městského divadla Brno dopadl?

K otázce žánru nás přivedly oficiální webové stránky divadla. V detailu inscenace se uvádí, že se jedná o žánr muzikál, v podtitulu inscenace čteme – rocková opera. Většina diváků pravděpodobně mávne rukou, důležitý je prožitek. S tím lze jen souhlasit. Z hlediska hudební formy je tedy inscenace nezařaditelná. Obsahuje v sobě operní, až rozsáhlé symfonické prvky, o tom není pochyb. Na interpretaci se podílí orchestr, byť s neobvyklým nástrojovým obsazením, které odpovídá spíše rockové formaci. Nastudování a vedení dirigentem Františkem Šterbákem prožitek umocňuje. Kompozice z dílny Lászla Tocsvaye je surrealisticky přesná, emočně vyvážená, gradující, patřičně kolorovaná k danému ději, zejména objemově famózní Zvěstování Panně Marii a hlavně Andělskému pozdravení. Tedy nezbývá, než hudební tvar přijmout takový, jaký je ve své znělosti.
V této reflexi nezbývá mnoho prostoru na rozsáhlé teologické bádání, ale zkusme v pár bodech objasnit otázku, zda dané dílo je o Marii nebo podle Marie. Evangelium – dobrá zpráva, a tou rocková opera bezesporu je, zachycuje Mariin život, tedy jednoznačně je o ní. I když autor libreta Péter Müller a Péter Müller Sziámi začínají příběh ukřižováním Krista. Vstup do příběhu je nadmíru dramatický, a to v okamžiku největší bolesti Panny Marie, jakou jen ztráta syna může představovat. Nový zákon představuje evangelia čtyři – Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo. Autoři se titulem Evangelium o Marii soustředí pouze na jediné – Janovo. Právě tento Kristův učedník a nejbližší přítel z apoštolů celým dějem opery provází. Není důvod, proč v divadelní zkratce zabíhat do přílišných detailů. Tím se dostáváme k okamžikům Mariina života. Zmíněná dramaturgická zkratka musí respektovat zásady dramatu – expozici, napětí, objasnění a rozuzlení. A tak se divák může těšit na okamžiky Zvěstování Panně Marii, vraždění neviňátek, klanění králů, představení dvanáctiletého Ježíše v Chrámu, kázání na hoře, setkání s Máří Magdalenou (pouze gestem Ježíš vůči ženě v davu). Bezesporu nemohou chybět pochybnosti Marie (tady jsme spíš u autorské fabulace, než evangelijního faktu). A dostáváme se k silnému vrcholu – Nanebevzetí Panny Marie.

Základem všeho je dobrý překlad. Pro Městské divadlo Brno ho vytvořil Mikuláš Bryan. Byť na mnohých místech musíme smeknout nad brilantními metaforami a bohatostí českých ekvivalentů, přeci jen je nutné se zastavit u častého používání slovesa „chcípnout“. „Kdo to způsobil, ať chcípne,“ lká Jan v úvodu po sekvencích ukřižování a sejmutí Krista z kříže. Lze to přičíst snaze o podtržení hloubky žalu, zdůraznění hříchu, ale přeci jen je to výraz pejorativně tvrdý. Zejména, když se opakuje v davových scénách vydání Ježíše, kdy ono „chcípni“ vychází z úst vojáků.
Režisér Stano Slovák se v režijním oboru již zdárně zabydlel. Vyčíst by se mohlo snad až příliš časté umisťování sólistů do středu scény. Zejména Marie má takových výstupů víc než dost. V celkovém pojetí ovšem obstál na výbornou. Velmi dobrým spolupracovníkem mu byl choreograf Michal Matěj, zejména v davových scénách. K tomu s velmi empatickým pohybovým ztvárněním postavy Duše.
Výprava k takovémuto tématu bývá vždy oříškem. Je otázkou, zda a nakolik se má držet reálií, a to ať místně či časově příslušným. Je třeba říci, že rozhodně neurážela. Část scény tvořily „ocelové konstrukce“, pravděpodobně evokace ropné plošiny, potažmo pekla. Druhá část točny nás zavedla na „skálu“, tedy evokaci skutečné skály, hradu, chrámu nebo města. Za zmínku stojí detail podlahy – strukturální nátěr šedivou barvou válečkem, opět jako dlažba, skála, slova… Skutečně nápadité, podporující divákovu fantazii. Kostýmy byly velmi pestré, materiálově nápadité a stylové, od připomínky květinového hnutí až po obyčejný vesnický pracovní úbor. Postava Panny Marie byla odlišena jednoduše střiženými, ale působivými šaty převážně v odstínech modré barvy. Autory výpravy byli Andrea Kučerová (kostýmy) a Jaroslav Milfajt (scéna). Za pozornost stojí světelný design Davida Kachlíře, který nabídl doslova čarování, včetně ohňů (určitě k radosti jevištního hasiče…), a hlavně důmyslné použití laserových efektů (zejména scény Zmrtvýchvstání Ježíše a Nanebevzetí Panny Marie). Scénické projekce nejen vhodně zapadají, ale výrazně podtrhují děj (zejména projekce stránek starého písma, pravděpodobně Evangelia). Milan Vorlíček, sound designer, sladil zvuk orchestru se zpěvem z portů na vysoké úrovni. Jednoduše řečeno, okořenil představení zvukem uchu lahodícím. Nutno podtrhnout, že nenajdeme v České republice scénu, která může nabídnout tak dokonalé technické zázemí. To se pak kouzlí multimediální efekty. Nicméně je třeba říci, že světla i zvuk nevyčnívala, pouze citlivě podtrhovala celkovou koncepci.

Každý hardware funguje pouze s dobrým softwarem. A tak je to i s jednotlivými složkami inscenace. Podobně jako technická složka, tak i celý herecký soubor Městského divadla podává ustálené vynikající výkony. Ze souboru čiší hrdost a pokora k svému divadlu.
Petr Štěpán (Jan), Radka Coufalová (Marie), Jakub Zedníček (Herodes), Aleš Slanina, Zdeněk Junák (Tři králové), Tomáš Sagher, Kristian Pekar (Tři pastýři), Andrea Zelová (Mladá Marie) patří k již ověřeným nebo rodícím se hvězdám souboru. Jan Petra Štěpána vystupuje coby průvodce příběhem hodně pateticky, zejména vyniká hloubka lidského ukřivdění a odsuzování, provinění v hříchu. O to více zůstane v paměti scéna duetu s Ježíšem (Jozef Hruškoci) a jeho milosrdenstvím. Josef (Jiří Mach) představuje stabilní prvek Svaté rodiny. Andrea Zelová jako Mladá Marie se drží obyčejné ženské roviny. V příběhu o Ježíši ani jiná nemohla být. Vyzařuje z ní klid a pohoda. Mohou vůbec být maminky, které naplní své mateřské poslání, jiné? Svému miminku dávají úsměv, radost a hlavně Lásku.
Evangelium o Marii se zařadilo k inscenacím s pevným názorem na křesťanskou látku. Režijní pojetí a inscenační ztvárnění zavede diváka do počátku křesťanství. Zpětného pohledu církve a všech pozdějších dogmat je divák ušetřen. Moderní formou rockové opery se mladý divák dozví o počátcích pozdějšího Mariánského kultu.

www.mdb.cz