Scéna.cz 

Pretty Woman: Snění plné naděje

Městské divadlo Brno uvádí v české premiéře romantický muzikál inspirovaný filmem PRETTY WOMAN. Magnetické lákadlo vánočních programů televizí jehož základním kamenem se stal stejnojmenný hit z roku 1964 z dílny Roy Orbisona. Právě Roy Orbison inspiroval Jonathana F. Lawtona k napsání novodobého příběhu o Popelce. Film odstartoval hvězdnou kariéru Julii Roberts (představitelka Vivien). Představitel Edwarda Robert Gere daleko lépe bodoval v žebříčcích přitažlivých mužů té doby.

Pygmalion, My Fair Lady nebo Popelka… Krásné dívky, které jsou díky svému osudu buď chudé nebo chudobou obklopené. Takové prostředí vyžaduje ostré lokty, přežití je podmíněné hrubostí. Podobně jako má smetánka na všech večírcích vybrané vystupování a vyjadřování, tak i tlupa společenského dna je na tom podobně. Přímý vulgární slovník, jasné vyjadřování bez příkras, co na srdci to na jazyku. Peníze (materiálno, bydlení, zabezpečení) - rovněž motor pro obě skupiny. Jedna jich má dost a snaží se je čím dál víc rozmnožit. Druhá jich má nedostatek a touží po nich. Výdělek, co nejsnadnější a nejrychlejší je u nich prioritou. Zdálo by se, že jsou na tom obě skupině podobně. V každé z nich je nutné přežít a hlavně vydobýt si své postavení na slunci. Ale…
Smetánka, vyšší společnost, není na první pohled krutá. Nebojuje mezi sebou noži, nemíří na sebe zbraně. Její slovník je distingovaný. Outfit je přiměřený jejich postavení.
Galérka, nižší společnost prostitutek, pasáků, sluhů, asistentů atd. je určitě krutá a musí být. Má širší ramena, tvrdé pěsti a hrubší slovník.
Zásadní rozdíl u obou skupin je srdce, emoce, empatie a cit. Smetánka překypuje chladem a falešností. Spodina má ve svém srdci poslední jiskřičku naděje jistoty. Umí držet slovo, pomoci si navzájem. Když někoho z jejich středu přijme do své náruče smrt je jim to upřímně líto.

Autorský tým (skladatelé a libretisté Bryan Adams a Jim Vallance; autor předlohy Gerry Marshall a Jonathan F. Lawton) z tohoto všeho uměl těžit, zejména tím, že dokázal tento odvěký konkurenční boj a hlavně základní polarizaci společnosti přesunout do doby, kdy se nůžky mezi těmito skupinami rozevřely pod čím dál větším úhlem. A všichni snili o bohatství, rajských dovolených, značkovém zboží. Pozlátko falešného prasátka dokázalo omámit všechny bez rozdílu a je jasné, že jen pár vyvolených z tohoto snu opravdu těžilo.
S nadsázkou říkám, že film PRETTY WOMAN jsem neviděl. Počkal jsem si, až ho budou hrát v Brně. Věřte, jsem za to rád.
Režisér Stanislav Moša je mistr na drama se sociálním kontextem (např. muzikál POSLEDNÍ LOĎ). Umí přesně rozehrát osobní příběh na pozadí společnosti. Vypíchnout etické vlastnosti jednotlivých protagonistů a to vše v plastickém 3D módu. Dotyčná postava není vždy jen černobílá. Režisér nabízí jednání, zápletky a reakce, které nejsou prvoplánové. Důležité je, že můžeme věřit všem protagonistům na jevišti. Naopak inscenační i realizační tým má v jeho osobě oporu. Za to všechno patří všem obrovský dík.
Divák je na prvém místě, ale to neznamená, že se jde cestou laciného podbízení. Městské divadlo Brno razí kvalitní výsledek s tím, že vše se dělá pro diváka, ale ne za cenu, kdy by se ubralo na kvalitě a cti k divadlu samotnému. Opět nezbývá než se sklonit před skloubením kvality a potřeb diváků. Ti samozřejmě tento přístup oceňují a proto každé představení doprovází dlouhý potlesk zakončený standing ovation. Mě nezbývá než připojit pomyslné smeknutí klobouku.
Scénograf Christoph Weyers si poradil na výbornou se dvěma rozporuplnými světy, které spojují peníze a snění. Nabízí typické prostředí Hollywoodu v protiváze s čtvrtí nevěstinců a chudých obydlí. Vyhlášený hotel podává v historizujícím retro stylu, a jinak to v Americké mlze ani nemůže být. Kostýmní výtvarnice Adéla Kučerová nejvíce zabodovala s kostýmem Happymana. Je to jakýsi Bill Starbuck, v tomto podání obchodník se štěstím, vysněným zájezdem apod. Divák je okouzlený jeho pláštěm, kde základem je džínovina, doplněná pastelovou barevnosti. Tak se sní, to je skutečný sen… Edward Levis je elegán, střízlivě oblečený. Jeho oblek má dokonalý střih a jasně vystupuje do popředí módní značka. Vivien si prochází proměnou. Vyzývavý oblek prostitutky, který zakrývá tělo jen sporadicky. Platinová blondýna je skutečně vyzývavá, ale opět se jedná o fejk - paruku. Ve zmíněné proměně se najednou objeví s přirozenými vlasy. Vrací se i její přirozená krása uvnitř jejího těla. Získává večerní róbu, elegantní šaty příjemných barev. Pečeť titulu: Pretty Woman. Opravdu krásná žena. Ostatní kompany střídá jasné kostýmy v daných symbolech - vybraná společnost, číšníci, prodavači a prodavačky, spodina atd. Vše je srozumitelné, v přiměřené barevnosti a čitelných materiálech.

Petr Gazdík (Edward Lewis) - lev salónů na první pohled. Vstupuje na scénu naprosto bezradný. Tonoucí se stébla chytá, proto oceňuje setkání s neznámou dívkou. Postupně pochopí její profesi. Petr Gazdík mistrně vystihuje všechny polohy postavy Edwarda. Sebevědomý s jasným cílem dosáhnout finančního úspěchu. A to i za cenu, že se jedná o osobu blízkou. V jeho případě o vlastního otce. Do vztahu s Vivien vstupuje na obchodní bázi. Je okouzlený její odvahou pro kupčení a nekompromisní smlouvání při určování ceny. I když je v tomto směru kurážná, přesto se nabízí otázka, zda se podceňuje nebo přeceňuje. Edward na tuto hru rád přistupuje. Postupně zjišťuje, že ona finanční jistota včetně opory Phlilipa Stuckeye (Tomáš Sager) není stoprocentní. Petr Gazdík se postupně proměňuje pod kouzlem krásy a lásky. Tyto zbraně nejsou povrchní, naopak vyvěrají z té největší hloubky lidského nitra. Postupně dochází na jevišti v jeho případě v rychlé časové smyčce k vypučení listů, objeví se květy a najednou plody. Jeho zrání povahy je nesmírně působivé.
Tereza Navrátilová hlavní postava (Vivien), která nese na sobě kříž existenciální chudoby, se snaží žít a přežít tady a teď. Nejstarší řemeslo jí ale neotupilo. Neztrácí svou čest, má stále svou důstojnost a zná cenu své duše. Dostává políčky od vnějšího světa, který se jí snaží dát najevo, ať jde tam, kam patří. Scéna na recepci snobského hotelu s ředitelem, včetně ostentativního odmítnutí prodavačkami, jí dávají dostatečně za vyučenou. Potupa a zostuzení nesmírně bolí. Tereza Navrátilová doslova svým srdcem a ctí taví Edwardovo srdce zalité do zlaté schránky. Snaží se mu do něj vrátit krev obyčejných lidských hodnot. Její síla není v síle zbraní a zápasu, ale v prostupném světlu krásy a lásky.
Robert Jícha coby Happyman a pan Thompson si doslova užívá možnosti hrát si s příběhem. Směřuje diváka k zodpovězení si otázek - Kdo jsem a po čem toužím? Jaký je můj sen? Jeho pan Thompson je nesmírně empatický. Jeho přáním je spokojenost ubytovaných hostů, vysoká diskrétnost je v jeho případě na prvním místě. Ta se nejvíce projeví v závěru příběhu, kdy se loučí s Vivian. Oznamuje jí, že se může kdykoliv vrátit a bude vždy vítána. To je v protikladu s jeho tvrzením na začátku: “Věřím, že až skončíte svou službu u pana Lewise na náš hotel zapomente. Pro takové jako jste vy tu není místo.”
Tomáš Sagher dobrodruh, který coby právník Philip Stuckey je loajální k zaměstnavateli, pokud dostane řádně zaplaceno. Jeho snaha rozbít vztah mezi Edwardem a Vivien vyjde naprázdno i přes jeho velké usilí. Zaslouženě končí s výpovědí ze strany Lewise. V soukolí příběhu lze ocenit jeho machinace se správní radou obchodní společnosti Jamese Morse - Zdeněk Junák.
Ten ve svém mikro příběhu hraje velkou roli. Snaží se zachránit podnik, aby jeho dělníci nepřišli o práci a tím obživu, a nadále mohli zajistit živobytí pro své rodiny. Nakonec dobro vítězí. Dojde k fúzi s Edwardem Lewisem a vysněná výstavba výletních lodí se naplní.

Tím se uzavírá Popelčin sen… Získává svého prince, který jí v závěrečné balkónové scéně hází kytici růží. Loď může odplout. Spokojení výletníci mohou začít snít o svých tajných snech. Odplouvá i loď začínajícího vztahu Vivien a Lewise. Pokud neumřeli, žijí dodnes a mají kupu dětí… Pohádka končí. Pretty Woman dobyla srdce Brna. Snění plné naděje se opětovně naplnilo.


Pretty Woman

Skladatelé Bryan Adams a Jim Vallance; libreto: Bryan Adams a Jim Vallance; autor předlohy Gerry Marshall a Jonathan F. Lawton.
Překladatel Zdeněk Bartoš; režisér Stanislav Moša; asistent režie Jan Brožek; asistent režie Stanislav Slovák; dirigent Josef Javora nebo Dan Kalousek; hudební nastudování Josef Javora a Dan Kalousek; hudební spolupráce Zdeněk Bartoš; scénický výtvarník Christoph Weyers; kostýmní výtvarnice Adéla Kučerová; sbormistr Dan Kalousek; hudební úprava Dan Kyzlink; odborná spolupráce Dalibor Černák; choreograf Michal Matěj; asistentka choreografie Hana Kubinová; zvuková spolupráce Michal Hula (režie); zvuková spolupráce Andreas Brüll (supervize); zvuková spolupráce Petr Gazdík (supervize); produkce Zdeněk Helbich; dramaturg Miroslav Ondra.
Osoby obsazení: Tereza Navrátilová (Vivian);Petr Gazdík (Edward Lewis); Robert Jícha (Happyman, Pan Thompson ad.); Dagmar Křížová (Kit Deluca); Tomáš Sagher (Phillip Stuckey); Zdeněk Junák (James Mores); Tomáš Tlučhoř (Holister, Digby); Kristian Pekar (Senátor Adams ad.); Filip Biró (Mury, Detektiv ad.); Bohumil Vitula (Carlos, Pasák ad.); Jonáš Florián (David Morse ad.); Jiří Mach (Domácí ad.); Rastislav Širila (Guilio ad.); Adam Kaňák (Hippie ad.); Karel Škarka (Starší muž); Sára Milfajtová (Greta, Amanda ad.); Zuzana Holbeinová (Gwen, Mary Pat ad.); Adriana Hrdličková (Prostitutka); Linda Milotová (Susan, Scarlet ad.); Barbora Slaninová (Rachel ad.); Sarah Salloum (Jane ad.); Janika Kolářová (Žena bez domova); Jana Musilová (Starší dáma); Magda Vítková (zpěvačka v opeře).
Psáno z reprízy 4. března 2022.

www.mdb.cz