zvláštní poděkování
Quantcom.cz

RIGOLETTO ve Furthu

Režisér Ladislav Štros při studiu role s Milanem Bürgerem (Foto archív)

  

O bavorském městečku Furth im Wald, vzdáleném čtyři kilometry od česko-německých hranic, se v místním tisku píše již několik let jako o „místě kulturních setkání mezi Prahou a Mnichovem“. Neobyčejně aktivní furthský spolek operních a koncertních přátel se svým předsedou dr. Norbertem Biermannem potvrzuje, že tento titul Furthu právem náleží. Zvláště když před čtyřmi lety byla z ini-ciativy místní radnice a starosty, pana Reinholda Macho, vystavena v krásném údolí řeky Chamb víceúčelová Kongresová hala, v níž již vystupovala celá řada významných českých a slovenských umělců. Architektonicky atraktivní sál s vý-bor-nou akustikou, pro 450 diváků vybavil spolek koncertním křídlem Bohemia.
Operní představení na náměstí v srpnu, která využívají tribun a kulis středověkého hradu, připravených pro desetidenní lidové slavnosti s názvem „Skolení draka“, se staly již tradicí. Od roku 1996, kdy se zde z iniciativy paní Jaroslavy Seidlmayer z Furthu a ve spolupráci s Umě-leckou agenturou Karoliny Hromádkové z Plzně uskutečnilo představení Smetanova Dalibora, přišly v ná-sledujících letech na řadu Prodaná nevěsta, Rusalka, Kouzelná flétna, Tosca a letos Rigoletto (4. 8.). Ostatně čtenáři Hudebních rozhledů mohli být prostřednictvím našeho časopisu pokaždé „při tom“.

Operní představení pod širým nebem nemají v posledních letech příliš „ustláno na růžích“. Při loňské Tosce (a v roce 1998 při Rusalce) museli organizátoři kvůli neočekávanému dešti narychlo stěhovat umělce i diváky do velké Grenzland-halle. Letos se už rozhodli neriskovat: i když celý předchozí týden bylo krásně slunečno, páteční den a sobotní dopoledne byly ve znamení průtrže mračen, a tak padlo nevyhnutelné rozhodnutí přesunout již postavené kulisy do Grenzlandhalle. Litovali nejen diváci, ale i dvanáct břišních tanečnic z místního Tanečního divadla Melissa, které připravily pod vedením Olgy Kyndlové efektní baletní výstupy: hala jim pro ně bohužel neposkytla prostor. Ale i tak se musím přiznat, že jsem pestrou výzdobou haly i jevištním řešením byla okouzlena.
Dirigent František Drs se tentokrát rozhodl orchestr umístit pod jeviště, a tak režisér Ladislav Štros měl dostatek prostoru pro umístění kulis i nápadité rozehrání příběhu. Nicméně toto konstatování je trochu nespravedlivě příliš lakonické: jen zasvěcení vědí, kolik práce dalo shánění kulis, že se podařilo sehnat zlaté sloupy, že kasárna z Chamu opět poskytly sítě, jimiž byly pohotově zastíněny velké reproduktory na jevišti, že pan režisér Štros, který pochází z řezbářského rodu, sám vyřezal pro Rigoletta z li-po-vého dřeva hlavu dvorního šaška s rol-nič-kami a že strávil ve Furthu řadu dní vymýšlením režijního pojetí opery, které slibovalo netradiční, bohatou podívanou… a že ho narychlo během několika málo hodin musel měnit podle prostorových dispozic haly a řady nápadů se vzdát… I tak to bylo působivé představení!
Stačí krátký pohled do historie operních a koncertních produkcí ve Furthu, abychom se přesvědčili, že se zde pokaždé setkáme s nejlepšími českými umělci. Bylo tomu tak i při Rigolettovi. V hlavních rolích se poprvé ve Furthu představili Richard Haan a Natalja Melnik. Oba vynikající pěvecky i herecky. Richard Haan dokáže obsáhnout celou složitost titulní postavy, rozpětí od podlého intrikána k bezměrnému zoufalství milujícího otce a vyjádřit je i všemi nuancemi svého znělého barytonu. Půvabná Natalja Melnik je skvělou Gildou a podmanila si obecenstvo křišťálovým sopránem s flét-novými koloraturami, vyrovnaným ve všech polohách. Její duet s Rigolettem v druhém dějství, kdy zoufale prosí svého otce, aby upustil od msty na vévodovi, byl jedním z vrcholů večera a doslova „bral u srdce“…
Leo Marian Vodička i Milan Bürger se do Furthu vracejí každý rok. Oba mají pro své role Vévody a ná-mezd-ní--ho vraha Sparafucila všechny vokální předpoklady i přesvěd-čivý jevištní zjev. Zvučný a nosný tenor Leo Mariana Vodička bezpečně stoupá do výšek, impozantní bas Milana Bürgera s neo-pa-ko-va-telným krásným témbrem okouzloval stejně jako herecky přesvědčivé a přirozené vykreslení této role. Kvartet doplnila neméně výborná Eva Garajová (Maddalena) a v ostatních rolích Libuše Márová (Giovanna), Dalibor Tolaš (Monterone), Oldřich Kříž (Marullo), Dalibor Janota (Borsa), Roman Vocel (hrabě Ceprano), Anna Janotová (hraběnka Ceprano) a Marcela Hrdinová (páže).
František Drs, dirigent s velkým zázemím operní zkušenosti, připravil hudební stránku citlivě, dynamicky odstupňovaně, vedl celý ansámbl bezpečně, s respektem i velkou pozorností k sólistům, která u nás nebývá bohužel častým jevem. Komorní orchestr Národního divadla hrál na velmi dobré úrovni, plasticky a vyváženě zněl mužský sbor (ze Státní opery Praha).
Bylo to představení obdivuhodné a ne-zapomenutelné a nejen umělcům, ale i všem organizátorům za ně patří velký obdiv.

11.10.2001 PhDr. Jitka Slavíková | rubrika - Zprávy

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Časopis 18 - sekce

DIVADLO

Bílá Voda míří na prkna naší první scény

Jana Pidrmanová (Evarista), Magdaléna Borová (Žofia Burdová)

Činohra národního divadla chystá dramatizaci románu Bílá voda od spisovatelky Kateřiny Tučkové. Premiéra 9. kv celý článek

další články...

HUDBA

Hudební tipy 18. týden

Janet Jackson

Ikony Kamila Střihavky
Český rockový bubeník Miloš Meier hostem v hudebním cyklu věnovaném osobnostem české celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Filmové tipy 18. týden

Po strništi bos

Po strništi bos
Hořká komedie o válečných letech strávených na malém městě. Pražská rodina Součkových se mu celý článek

další články...