zvláštní poděkování
Volný.cz

Festival Partitura po sedmé

Z inscenace Krabat

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Holešovická Alta ožila ve dnech 30. října – 8. listopadu 2017 festivalem Partitura. Už po sedmé jej pořádalo Studio Light. Tenhle festival nemůžete jen tak navštívit, ten musíte prožít - protože takový typ práce, jaký dělá Lenka Tretiagová se svými svěřenci a pomocníky, ve Studiu Light, přináší nejen zážitek divadelní, ale je jakýmsi výměnným obchodem (po vzoru třetího divadla Eugenia Barby) mezi účinkujícími a diváky. Obě strany se podílejí podle svých sil, a obě strany si – jak věřím – z tohoto setkání něco odnášejí. Ve všech představeních se jedná o interaktivitu, nejen o pouhý pasivní divácký zážitek. Kromě toho, že nápady, týkající se jak témat, tak formy, jsou originální a jinde nevídané, je to vlastně taková nenásilná Schola Ludus. A navíc k tomu můžeme přidat ještě prvek společenský, protože témata se dotýkají problémů, které se v praktické výchově dětí neřeší zrovna šťastně – ať už je to etika, estetické vnímání, tolerance k jinakosti apod. Na festivalu Partitura jsem nahlédla do dvou dnů programu.

KRABAT
- interaktivní inscenace na obřím kole, které i diváky roztočí na mnoho způsobů
První setkání se týkalo zpracování známé lužickosrbské legendy o chlapci Krabatovi, který tváří v tvář ztělesněnému zlu mocného kouzelníka a manipulátora, tedy Mistra, nejen prožívá mnohá dobrodružství, ale hlavně poznává základní hodnoty života, velmi ostře začíná rozlišovat dobro a zlo, cenu přátelství, soudržnosti a lásky. Jistě není náhodou, že toto téma se stále častěji objevuje v nejrůznějších divadelních zpracováních, protože nejen těmito tématy, ale i hororovitou tajemností vzbuzuje zájem a inspiruje fantazii.
Koncepce Studia Light nabídla v souvislosti s představením workshop, na němž se děti dozvěděly základní rysy příběhu, a měly také možnost vyzkoušet si různé prvky příběhu na vlastní kůži – ať už šlo o ztvárnění různých artefaktů (Černý mlýn ztvárněný jako živý obraz složený z několika lidí) nebo zacházení se scénickými prvky (balancování na točně a /nebo točení točnou, zatíženou nákladem několika dětí), či hry spojené s variacemi světla a stínů. Samotné představení pak rovněž vyžadovalo aktivní účast dětí, které byly pomocí jednotlivých leaderů vtahovány do děje a lehce manipulovány. A tak v hromadných scénách, kde proti sobě stálo několik skupin, byly roztroušeni i členové studia děti, kteří fungovaly jako jakýsi nenásilný vzor pro ostatní. V pravém slova smyslu tu šlo nejen o estetické vnímání tance, jehož pomocí byl ztvárněn příběh, ale také o spoluprožití příběhu, kdy jednotlivé děti z publika procházely po scéně a za scénou, a vytvářely kompars, resp. dějové rekvizity. Vzhledem k tomu, že malí diváci předtím prošli přípravou, o čem to bude, a jak to bude uděláno, každému utkvěly v hlavě alespoň základní informace. Takže se děti nemusely soustředit na luštění dějových zápletek, ale mohly vnímat především to, JAK je to uděláno. Tento prvek považuji především pro dětské vnímání nejen za vhodný, ale za velmi žádoucí. Protože, pokud dítě nerozumí, prostě vypne, a nepřijímá. Tímto způsobem se nenásilně otevírá cesta k zážitku pocitovému, smyslovému, ale i pohybovému.
Je jasné, že k tomuto účelu nebyl příběh Krabata zpracován v celé šíři, ale byly z něj vybírány vhodné útržky tak, aby příběh a jednotlivé myšlenky (chtělo by se říci až heslovitě – ale více v pohybovém, než slovním ztvárnění) byly pro vnímání publika adekvátní. Podle reakcí a zaujaté spoluúčasti dětí (1. stupeň ZŠ) se tento cíl podařilo naplnit.
Schéma základního příběhu je jednoduché, a umožňuje tak základní dějovou linku i jednotlivé charaktery ztvárnit pohybem tak, aby byly pochopitelné, a zároveň vizuálně atraktivní. Krabat dostává nabídku zapojit se do kolektivu stejně starých kluků, kteří pracují v tajemném Černém mlýně, a zároveň ještě návrh od Mistra, aby se stal jeho učněm v černé magii. Stává se součástí kolektivu, z něhož vždy záhadně někdo vypadne, a na místo nastoupí někdo další. Krabat zpočátku prožívá těžké chvíle, protože práce je pro něj fyzicky (a patrně i psychicky) náročná, současně ale poznává sílu soudržnosti kolektivu, nezištné pomoci a opravdového kamarádství. Nejen nespokojenost s praktikami Mistra, a jeho manipulací, ale i dospívání a zrání hrdiny směřuje logicky ke vzdoru. Podvědomě tak vstupují do příběhu směrovky k abstraktním pojmům, které získávají v konkrétních případech své názorné ztvárnění, ať už se jedná o pojmy jako svoboda a svobodná vůle, soudržnost kolektivu, čest, dobro a zlo, přátelství a láska. Kostra příběhů je ovšem propojována i s estetickými vjemy. Základním scénografickým prvkem je kolo, které v různých variacích slouží jako symbolické ztvárnění „kola života“, mašinérie Černého mlýna, a různým nastavením vertikálně či horizontálně vytváří výmluvný symbol manipulace, těžké práce, hravosti, a zároveň jakéhosi nevyzpytatelného kouzelného předmětu. Zajímavě – pro děti – které dosud podobné scénické postupy nezažily – je i práce s živou animací a její projekci na pozadí (na podobném principu jako meotar, ale za použití jednodušších technických prostředků, event. Hraní si se zadním svícením a stínohrou. Další atraktivní prvek je hudební – či spíše zvuková – stopa. A znovu má i tento prvek několik zajímavých aspektů. Podle Tretiagové při přípravě inscenace skupina navštívila Lužici a hudebník (živě na okraji scény míchající zvuky) „nabíral zvuky“ – šumění až burácení větru především, přímo na autentickém místě zrodu legendy. Přímo v rámci představení je pak hudebník na technickém zařízení upravuje, zkresluje, zesiluje a pouští v různých variacích do prostoru.
Pro děti je tedy zajímavé nejen sledování představení, ale i možnost nahlédnout do zázemí „jak se to dělá“. Toto pochopení je důležité pro vybudování vztahu dětí k divadlu, a k umění vůbec. Je nabídkou různého typu, ať pro ty techničtěji zaměřené, a snažící se odhalit právě onu praktickou stránku věcí, jiné děti naopak povzbudí k rozvíjení fantazie a vlastním tvůrčím pokusům.

JOLA – jako sblížení na cestě
Zatímco příběh Krabata vznikl na základě literárního textu, který byl „přeložen“ do scénického tanečního jazyka, další projekt byl inspirován skutečným příběhem kluka, pocházejícího ze zcela jiného etnického prostředí, a kromě toho původně handicapovaného i tělesnými problémy. Protagonistou základního příběhu Jola je právě kluk, který neuvěřitelný příběh prožil na vlastní kůži, tedy člen Studia Light, Odzer Stanzin.
Z původní koncepce dne, kdy měl být divákům nabídnuto představení JOLA (příběh Odzera Stanzina z indického Ladaku), výstava fotografií z jeho rodného kraje, workshop a další představení JOLA MANGPO, vypadlo bohužel představení Jola (které hravou formou vypráví základní příběh Odzera, který za uzdravením putoval do dalekých Čech a je zajímavým příspěvkem k vzájemnému chápání a sblížení mezi dětmi z různých částí světa). Nicméně, dětem byl základní příběh převyprávěn a vzdálená exotická destinace jim byla přiblížena prostřednictvím výstavy. Kromě toho se děti dozvěděly něco z toho, jak vnímat a chápat umění. Například, jak se některé věci tancem ztvárňují stylizovaně, symbolicky, a že není třeba vždycky všemu doslova rozumět, ale že je důležité chápat a vnímat věci po svém. A byl tu i výklad, který nabídl určitý klíč k vnímání následného představení, tedy název JOLA, ladacky KUFR, jako zástupný symbol pro množství problémů, které je třeba zdolat. Hravou formou byl pak pojednán pojem problém jako takový. Nejprve byly děti vyzvány, aby napsaly, co je trápí a podle uvážení, jak velký je to problém, jej vložily do jednoho ze tří kufrů různé velikosti. V následujícím cvičení jednotlivé skupiny po 4-5 lidech ztvárňovaly v živých obrazech „problém“, který si vytáhly z kufru. Ostatní měli za úkol hádat, o co se jedná. Současně probíhal v sále workshop pro starší, student(k)y Duncan Centre, které společně s někdejšími, již dospělými členy Studia, improvizovali a vytvářeli variace na různé situace týkající se tématu JOLA MANGPO (Spousta kufrů – tedy příběh o putování do Indie, ale symbolicky též putování ke svému nitru, za lepším poznáním sebe sama). Obě skupiny se pak spojily, aby společně sledovaly metaforický příběh o putování, a zátěžích, které si sebou neseme v kufrech, a které nejsou vždy řešitelné, a možná ani rozluštitelné. Choreografie tančili v tomto případě z větší míry dospělí, bývalí členové Studia, ale společně se stávajícími členy nižšího věku, a k nim se na vyzvání chvílemi připojovaly i děti z publika. Celá scéna byla na horizontu zastavěna hromadou kufrů = problémů, ovšem také symbolického ztvárnění posvátné hory, na níž je třeba vystoupat. Hora tu tedy fungovala v několika významech, ať už konkrétním, řekněme geografickém, tak i historickém (ve spojení se zvyky, rituály nám vzdáleného národa), ale i jako esteticky, formálně ztvárněná choreografie, či příběh, jehož hranice balancují na rozhraní mezi uměním a dokumentem. I když lze těžko odhadnout, nakolik děti tomu, co se dělo na scéně, rozuměly, bylo zajímavé sledovat, s jakým zaujetím se děti zapojují, a jak – většinou velmi ochotně – plní zadané úkoly. Jistě to nemusí být pravidlem, dokážu si představit, že komunikace s teenagery patrně nebude tak snadná. Nicméně, platí, že podobná zkušenost, může na účastníky takových uměleckých setkání zapůsobit velmi inspirativně. V nejlepším případě zatouží naučit se v oboru tance či divadla více, a začnou se rovněž věnovat zájmové činnosti v některém z kroužků či Studií. Ale myslím, že dostatečným zadostiučiněním může být i to, naučí-li se děti JEN přijímat divadlo či jakékoliv umění jako samozřejmou součást života.

5.12.2017 00:12:27 Jana Soprová | rubrika - Festivaly

Časopis 50 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Void  (Ponec)

Časopis 50 - sekce

DIVADLO

Kočka na rozpálené plechové v střeše

Tommy Lee Jones a Jessica Langeová

Kočka na rozpálené plechové střeše
Jessica Langeová a Tommy Lee Jones v hlavních rolích televizní adaptace celý článek

další články...

HUDBA

Karel Gott a Eva Urbanová v Lucerně

Eva Urbanová a Karel Gott

Karel Gott a Eva Urbanová v Lucerně
Vánoční koncert dvou pěveckých hvězd (2000). Kamera J. Lebeda. Režie F. celý článek

další články...

LITERATURA/ UMĚNÍ

Vůně jehličí

Vůně jehličí

Vůně jehličí
Vánoční vyprávění a písničky v podání L. Munzara, J. Hlaváčové, R. Hrušínského, V. Preisse, N. celý článek

další články...