Staré posudky
Jedenáct let po zrušení Svazu československých skladatelů jsem obdržel z (teprve dnes) likvidovaného archivu dvě tajemné složky označené jménem mým a mého otce. Zachvěl jsem se radostí, že si – zase po letech – přečtu nějaké kádrové materiály, které třeba v televizi – kde jsem byl svého času zaměstnán – se rozdávaly hned po revoluci. V prvém okamžiku jsem byl zklamán: tyto složky obsahovaly výhradně posudky skladeb, zadaných k provedení či finanční odměně. Tedy záležitost ryze odborná – ale jen zdánlivě. Při pečlivém prozkoumání těchto hodnocení je hned patrné, jak sekýrnický duch doby proniká i do zdánlivě odborných soudů – hlavně v padesátých letech. Tehdy jsem teprve studoval, proto budu citovat z posudků na díla mého otce. Tak třeba na písně komponované na texty Bohuslava Reynka (jaká pošetilost – zadávat tehdy skladbu s du-chovním obsahem!): „Už Reynek nevyniká původností verše a obsahově je na zcela idealistickém, supranaturalistickém (!!) stanovisku, což se projevilo i v hudbě“. Probůh, co je to za blábol, podepsaný pozdějším zasloužilým umělcem s mnoha universitními tituly. Vznikl patrně vlivem notného másla na jeho vlastní hlavě, stejně jako u jiného, taktéž významného Mistra, který se „snažil“ podobně. „Mně osobně není vůbec sympatické užití chorálního citátu v 1. větě, nemohu ovšem zjistit, zda těch citátů není i více“.
Tak to už zavání udavačstvím, jako nějaké hlášení „vejš“ – „našel jsem tolik a tolik zašifrovaných chorálních témat“! A už je tu mladý svazák jako hrom, postrach pro pravici i samu levici: v padesátých letech pranýřuje otce za „pražádnou snahu o socialistický realismus v hudbě“, a v šedesátých letech zase – hleďme, hleďme – „nechápe absenci technik Nové hudby“! Skutečná vizitka vývoje lidského charakteru. Všechny posudky měly ale společné jedno: na konci stálo podtrženo: „Nedoporučuji k provedení – Nedoporučuji k odměně“. Jak vidíte, citované posudky byly vždy podepsané, což v dalších letech bylo nahrazeno exempláři anonymními – aspoň tím způsobem, že lektorův podpis byl odstřižen. A právě o jednom takovém anonymním posudku bych se chtěl zmínit na závěr. Týkal se opět otce a jeho celovečerního oratoria „Lotr na pravici“, komponovaného na text Jaroslava Durycha – a opět v padesátých letech. Posudek se zásadně liší od předchozích – je totiž jednoznačně kladný a to nejen k hudební složce díla, ale i duchovnímu obsahu. A takto v té době hodnotit, považuji za větší odvahu než takovou hudbu psát. Otec komponoval totiž stále stejně – před válkou, po ní i po nástupu komunismu – že pak tato díla zadával k provádění či ocenění bylo spíše výrazem jeho naivity. Jestliže ale lektor (kdo to jen mohl být – na posudku je jen „v Praze“ a datum) napsal jako závěrečné shrnutí slova: „Já, za svoji osobu musím autorovi vyjádřit jen obdiv a úc-tu. Obdiv neochabujícímu tvůrčímu úsilí a úctu k jeho výsledkům v duchovní hudbě“. Pak musím před ním smeknout a poděkovat mu za tuto podanou pomocnou ruku. Dodejme ale ještě jako pointu, že ani toto kladně hodnocené dílo nebylo za otcova života provedeno, tím méně pak finančně odměněno.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla
Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev celý článek
HUDBA
Iveta Bartošová - Ve jménu lásky
Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Pavel Soukup získává Cenu za mimořádný přínos
Cenu za mimořádný přínos v oblasti audioknih a mluveného slova za rok 2023 získává Pavel Soukup. Český herec m celý článek