Scéna.cz 

Střípník Petara Zapletala

Sálů, vhodných k pořádání koncertů, není v Praze nadbytek: hudbě už například neslouží vděčný prostor v Mar-tinickém paláci na Hradčanech, ani reprezentativní interiér Rytířského sálu ve Valdštejnském paláci na Malé Straně, a prostory, které k dispozici jsou, mají nezřídka nepříliš příznivé akustické vlastnosti (kupříkladu Zrcadlová kaple v Klementinu ad.). Hudba sice získala krásný sál Bohuslava Martinů v budově Hudební fakul-ty Akademie múzických umě-ní v Lichtenštejnském paláci, ale ten je v běžné sezóně provozně přetížen a získat tu volný termín znamená pro leckterého pořadatele výhru přímo loterijní. Není tedy divu, že se hledá, kam ještě by hudba mohla proniknout. Zajímavý sál objevili mladí muzikanti v komplexu paláce LUCERNA: do tzv. Mramorového sálu, který – pokud vím – koncertům vážné hudby dosud nesloužil, umístili cellista Kryštof Lecian a pianista prof. Radoslav Kvapil sérii letních koncertů Lecianova tria, pořádanou Klubem světového umění. Zašel jsem tam počátkem srpna, a pře-kvapily mě jak docela elegantní a čistě působící interiér, tak vlastní výkony členů tria (pianista Václav Mácha, houslista Igor Lecian a violoncellista Kryštof Lecian), kteří hráli skladby Dvořákovy a Cho-pinovy. Do sálku by se vešla – odhadem – asi stovka posluchačů. Toho večera (7. 8.) jich přišlo něco přes tři desítky, byli většinou mladí a sle-dovali své vrstevníky velmi pozorně. Protože akustická dispozice je tu rozhodně přinej-men-ším přijatelná, mohl by se sálek uprostřed Václavského náměstí stát trvalou součástí praž-ského koncertního dění…

Půjde-li to takhle dál, přejmenují televizní odborníci přes kulturu brzy kdekoho: ředitel Národní galerie se v jejich podání bude jmenovat Milan Kníčák, šéf Národního divadla Jiří Srostek a direktor Pražského jara Roman Běloch. Jak jinak, když moderátorka Událostí na ČT 1 přečetla ve zprávách 15. srpna, že informaci o skončení šéfdirigentské mise Vladimira Ashkenazyho v Čes-ké filharmonii k 30. červnu 2003 podal „generální ředitel České filharmonie Václav Riedlbauer“. Aby byla vyloučena jakákoli pochybnost, zopakovala paní Toušlová to zkomolené jméno pro jistotu ještě jednou… Moderátorka za nic nemůže; ale ten, kdo zprávu do vysílání připravoval, měl by se panu profe-sorovi Václavu Riedlbauchovi hod-ně kajícně omlu-vit. Neboť člověk, který se živí tzv. „zprávařinou“, je povinen vědět, že v Národní galerii působí Milan Knížák, v Národním divadle Jiří Srstka a v Pražském jaru Roman Bělor. Doplnit vzdělání by si měl dřív, než udělá ještě větší faux pas – než třeba z mi-nistra kultury Dostála bez uzardění vyrobí Pavla Doskákala. Ignorance „kvalifikovaného“ redaktora ČT 1 může bezpochyby vést až k takovéto obludnosti…
Od moderátorských problémů se vraťme k muzice. Koncert v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně vyslechl (25. srpna, festival Mladá Praha) i kojenec v kočárku, zaparkovaném přímo v kostelní lodi. Jeho kázeň hlídaly kromě mladičké maminky ještě dvě další dámy, a když se to tiché a spokojené dítě přece jen na minutku probralo ze sladkého snu, byl už skoro konec a Dvořákovo Te Deum doznívalo. Kéž by to tak bylo vždycky. Jenže – odhadněte, zda nevědomému dítěti náhodou nebude vadit expresivita mše Miloše Boka!
Pro brněnské pořadatele hudebního festivalu se 20. 8. krásné letní odpoledne proměnilo v hotové peklo: po půl páté sice příval přešel „jen“ do vydatného deště, ale i tak musel dirigent Iván Fischer (Gustav Mahler Jugend Orchester) sdělit trpělivě čekajícímu publiku na Špilberku, že koncert začne, až přestane tak hustě pršet. K to-mu sice asi po dvaceti minutách skutečně došlo, ale příroda si postavila hlavu: ve druhé polovině už zase lilo jako z konve. Byl to prý velmi zvláštní pohled: na orchestr, krytý střechou, viděli posluchači dobře – ale hráči z pódia se dívali jen na obloučky deštníků, resp. na les igelitových kapucí… Zvláštní uznání si zaslouží jak pořadatelé, kteří prozíravě prodávali deštníky i pršipláště, tak publikum, které déšť – nedéšť pozorně poslouchalo až do konce.