Scéna.cz 

Riccardo Muti a orchestr milánské Scaly

Letošní, 11. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Pražský podzim, posluchačům nabídl – včetně vystoupení Kytarového kvarteta z Barcelony 17. 9., který se opakoval se stejným programem jako v Praze ještě v Městském divadle v Karlových Varech – sedmnáct koncertů. I když jeden z nich (17. 9. s americkou sopranistkou Lindou Mabbs) musel být vzhledem k tragickým událostem v USA a následnému zrušení všech mezistátních letů nakonec zrušen, z pes-tré festivalové nabídky si jistě vybral každý. Podle zcela zaplněných prostor Státní opery Praha, si své početné příznivce našlo v téměř třítýdenním kon-certním maratonu hned zahajovací vy-stoupení Filharmonického orchestru divadla La Scala z Milána, řízené slavným Riccardem Mutim. V jeho podání se 12. 9. rozezněly tóny předehry a baletní hudby Čtvero ročních dob z opery Giuseppe Verdiho Sicilské nešpory a Schubertovy Symfonie C dur zvané Velká, D 944.

Obě části Sicilských nešpor, naplněné ryze italskou oslnivou melodikou a temperamentními rytmy, zazářily v pro-vedení italských hostů v celém svém lesku i zvukové nádheře: pod taktovkou Riccarda Mutiho nebyly problémy v souhře ani v náročnějších technických úsecích a rovněž po výrazové stránce vyzněl do programu zařazený výběr plasticky a v široké dynamické škále.
Ani Schubertově Symfonii však nezůstali tito skvělí muzikanti nic dlužni. Obdiv vzbuzovala především jejich doko-nalá sóla v sekci dřevěných dechových nástrojů (zejména klarinetu a hoboje), pozadu ale nezůstaly ani vynikající výkony hráčů ze skupiny žesťů a tentokrát i – v kri-ti-kách mnohdy opomíjených – smyčců. Jejich sytý a jednolitý zvuk se nejen vý-borně pojil s ostatními nástrojovými skupinami (mj. perfektně sjednocenými rytmicky a dy-na-micky propracovanými i v nej-jem-nějších odstínech), ale dodával provedení tu správnou jiskru a švih.
Bouřlivě aplaudující publikum nechtělo umělce z pódia vůbec pustit, takže se nakonec museli vykoupit přídavkem, předehrou k Verdiho opeře Síla osudu. Při její brilantní interpretaci si český operní posluchač mohl pouze přát: kéž by tento orchestr a dirigent hostovali také při Verdiho (a nakonec nejen jeho) operních produkcích v Praze!