zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky

Předválečná generace profesorů konzervatoře, s níž jsme se mohli ještě setkat v šedesátých a sedmdesátých letech, měla vřelý vztah k francouzské kultuře. Na jejím čele stál prof. dr. Václav Holz-knecht a mohli bychom jmenovat další, přesto v bohatém výčtu bychom určitě na mnohé zapomněli. Bylo tomu tak proto, že francouzštinu aktivně ovládali, mnozí ve Francii studovali nebo působili, jiní měli v této zemi řadu uměleckých přátel. Toto pouto se však bohužel zpřetrhalo a v devadesátých letech, kdy jsme se opět bez obav mohli vydat do Francouzského institutu, už vše bylo jinak podle hesla: dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. O tom, proč se tak stalo či lépe řečeno nestalo, by neměla být tato stať. Spíš chce nastolit dlouhodobější otázku: Jak to, že se na našich jevištích tak málo hraje francouzská operní tvorba? Možná, že namítnete, vždyť se tu a tam uvádí v (pokřivené) francouzštině Carmen, jindy zoufalý dramaturg z ne-do-stat-ku nápadu sáhne po Gounodově Faustovi a Státní opera Praha dokonce přišla s odvážným projektem Meyerbeerova Roberta ďábla. Jenže francouzská hudebně dramatická tvorba je nesmírně bohatá, ať už zabrousíme do barokní opery, zastavíme se pak na chvilku u Adama, Aubera či Halévyho, zcela pomineme Berliozovo dílo (co takhle Trojané?) a skon-číme u Debussyho Pelléa a Mélisandy. Přitom úplně jsme vynechali rozsáhlou kapitolu 20. století a o tom, že existují tzv. přechodové zjevy, jako jsou Jules Massenet, jsme raději taktně pomlčeli.

Tento francouzský wagnerián zanechal obrovský hudebně dramatický odkaz a to nejen v podobě zprofanovaného houslového sóla z opery Thais. Má přinejmenším 15 dalších zpěvoherních titulů, mezi nimi Krále z Lahory, Hérodiadu, Manon, Cida, Esclarmonde, Sapho. Popelku, Dona Quijota, z nichž některé byly ve své době tak slavné, jako je dnes Jesus Christus Superstar. Věřím proto, že řada pamětníků zlatých časů francouzské jevištní hudby liberecké nastudování lyrického dramatu o čtyřech dějstvích Julese Masseneta Werther spíše uvítala jako cenné obohacení zpěvoherního jídelníčku. Podle slavného Goethova románu Die leiden des jungen Werthers napsali libreto Eduard Blau, Paul Millier a George Hartmann.
V málo vynalézavé a rozpačitě konvenční režii Martina Dubovice (z jeho vyznání v programové brožuře vyplývá, že tímto námětem spíše pohrdá) se v hlav-ní roli druhé premiéry představil holandský tenorista Roberto Frederick. Zjev na první pohled sympatický, milý, avšak bez romantického vyzařování a příslušné téměř hysterické rozervanosti. Jeho „posedlé“ zamilovanosti prostě nevěříme. Je sice nutno ocenit hřejivý hlas, který by určitě vynikl v Schubertově písňové tvorbě pro komorní okruh hudebních přátel, ale i pro nevelké liberecké divadlo (které mimochodem má dost nepříznivou akustiku) nemá příslušný objem a v orchestrálních fortissimech, jichž bylo až příliš, se ztrácel. Charlotta Sylvy Čmugrové obstála se ctí, se vším co k této dramatické roli patří. Pozor jen ve vypjatých místech na intonaci a rovněž určité přepínání by se později mohlo projevit nepříjemnou -új-mou na hlase. Pěvecky nejvýše v tomto obsazení cením představitelku spíše střed-ní role – Sofie. Je to Liana Somičová, která prokázala schopnost skvěle zvládnou vysokou polohu (na střední je nutno ještě pracovat) a zvonivá výška určitě dobře zapůsobila v celkovém kontextu hudební partitury. Albert Oldřicha Kříže oslovil oněginovskou důstojností a je určitě dobře, že i do menších rolí – Otec – jsou obsazováni tak znamenití pěvci jako je Yevhen Shokalo. Orchestr pod vedením Martina Doubravského nejednou zpěváky kryl, navíc barevnosti a před-im-pre-sio-nistické náladovosti objemností výplňových hlasů mnoho neprospěl. Přesto uzavírám svoji stať konstatováním: kéž by se francouzská tvorba objevovala na našich jevištích častěji. Určitě by to všem prospělo – divákům i umělcům. Nejdříve se ale musíme naučit tato díla správně interpretovat. Určitě v nich objevíme zapomenutou krásu.

11.12.2001 Ivan Ruml | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Časopis 18 - sekce

HUDBA

Hudební tipy 19. týden

Bulat Okudžava

Alicia Keys: Live in LA
Komorní a zároveň emocemi prodchnuté vystoupení jedné z nejosobitějších a nejorigin celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Film na motivy povídek Oty Pavla

Smrt krásných srnců

Smrt krásných srnců
Český film Karla Kachyni, od jehož narození minulý týden uplynulo 100 let, na motivy po celý článek

další články...