Scéna.cz 

Jan Dismas Zelenka: Missa Omnium Sanctorum

Gejzíry objevů v hudbě Jana Dis-mase Zelenky jako by nebraly v posledních letech konce. Skladby již známé i nově vyzvednuté na denní světlo se v plném lesku své někdejší slávy vracejí na koncertní pódia a vzniká řada kvalitních kompaktních disků, které se stávají skutečnými drahokamy v nepřeberném archivu nahrávek barokní hudby. Nejnovější příspěvek souboru Ensemble Inégal s uměleckým vedoucím Adamem Viktorou přináší skladby ze závěrečného Zelenkova tvůrčího období. Missa Omnium Sanctorum, mše všech svatých, je jeho poslední známou dokončenou mší. Dílo bylo zkomponováno jako součást tzv. Missae ultimae, kterýžto cyklus šesti mší však pravděpodobně zůstal nedokončen. Missa Omnium Sanctorum je po všech stránkách mimořádným dílem. Skladatel zde totiž bohatě zúročuje veškerý svůj kompoziční um a každá jednotlivá část je tak ukázkou mistrovského zvládnutí skladatelské techniky. Zejména sborové fugy nabízejí nepřebernou řadu možností kontrapunktického zpracování. Protože Zelenka byl ve své době velmi proslulým skladatelem fug, je tato mše zároveň určitým pomníkem dokonalosti umění fugy, jak se jej učil ovládat po celý svůj život. Přitom tím hlavním cílem u Zelenky stále zůstává co nejpřesnější hudební ztvárnění mešního textu. A protože žádná z oněch missae ultimae nevznikla z přímé potřeby hudby pro pravidelné bohoslužby drážďanského dvorního kostela, není tato poslední mše jen pouhým uzavřením jeho skladatelského odkazu. V prvé řadě totiž dílo symbolizuje vyvrcholení Zelenkova osobního hledání ideální podoby duchovní hudby.

Tuto mši pak na nahrávce doplňují ještě dvě menší kompozice. Samostatné Christe eleison e moll pro sólový alt, smyčce a basso continuo je také spojováno s posledními mšemi. Tato samostatná věta se totiž zachovala společně s fugou Cum Sancto Spiritu, jež uzavírá Missu Dei Filii, a mohla být zamýšlena buď jako alternativní Christe k Misse Omnium Sanctorum, či jako fragment některé mše z plánované šestice. Moteto Barbara, dira effera! pro alt, obligátní fagot, smyčce a continuo vzniklo zřejmě koncem třicátých let 18. století. Jiskřivě ohnivé dílo s významově vyhroceným textem bylo určeno na svátek Vzkříšení a poznámka o partech napovídá, že bylo při bohoslužbě také provedeno. Vysoce koloraturní part zpíval některý z předních kastrátů, kteří v tu dobu v Drážďanech působili. Obligátní fagot napovídá, že by skladba mohla vzniknout v souvislosti s příchodem vynikajícího fagotisty Antonína Mösera, jenž dříve působil v pražské kapele hraběte Václava Morzina a členem drážďanského orchestru se stal asi v roce 1738. Do Prahy nás však přivádí také libreto, jehož autor je neznámý. V pražském Klementinu se totiž dochoval zřejmě jediný známý exemplář tohoto textu. Zelenkovy úzké vazby na zdejší jezuity jsou dobře známy a je tedy otázka, zda text nevznikl přímo u nich.
Hudební nastudování souboru Ensemble Inégal je skutečně prvotřídní. Dirigent Adam Viktora skladby připravil do nejmenšího detailu a vystavěl je také přesně podle významu duchovních textů. Skvělou paletu sólistů zahajuje sopranistka Gabriela Eibenová se svým čistým a jemným hlasem, který se k této hudbě báječně hodí. Velký prostor zde má altista Kai Wessel, který má možnost svoje obrovské hlasové možnosti i muzikalitu předvést v mnoha rovinách. Skutečnou lahůdkou je tedy v jeho interpretaci jak rozjímavé sólové Christe, tak i dramatická hudba moteta Barbara dira effera!, v jehož koloraturách Wessel uplatnil svoji bravurní techniku. Rozdílným typem hlasu mezi sólovými pěvci je pak tenorista Jan Kobow. Předně využívá více vibrata, jeho projev zní více „operně“ a v závěrových kadencích například vůbec neužívá trylky. V ansámblových místech se však barevně dobře přizpůsobuje a svůj osobitý projev, který je technicky velmi jistý, tedy vy-užívá jen v částech sólových, takže ona stylová rozdílnost projevu nijak nenarušuje charakter celku. Další ozdobou je barevný a technicky výtečný projev basisty Mariána Krejčíka. Protože Zelenka v této mši basový hlas mimořádně exponuje, basový part v Agnus Dei, který je položen o poznání výše než ostatní sóla basu, je zde svěřen Tomáši Královi. Král tuto část zpívá s opravdovým citem a propůjčuje jí tak jedinečný charakter závěrečného odevzdání duše, Agnus Dei těsně před závěrem poslední Zelenkovy mše. Neméně skvostný je však taktéž výkon orchestru a sboru, které jsou technicky precizní, výborně sehrané a jejichž zvuk je mimořádně plastický. Orchestr je obsazen čtyřmi hoboji, takže jejich hlasy jsou zdvojeny, jak tomu při větších obsazeních bývalo zvykem, což celkovému zvuku rozhodně prospělo. Díky Ensemble Inégal tak opět máme jedinečnou možnost nahlédnout do zářivého lesku hudebních produkcí wettinovských Drážďan v době jejich největší slávy. Zvukový záznam pak doplňuje výborně psaný text Janice B. Stockigt. Nejen síla Kristových očí na obalu nahrávky by vás neměla nechat chladnými. Hudba, která je ukryta v krabičce s Dürerovým mistrovským dílem, je totiž neméně hluboká a imponující.

NIBIRU 01542231
Jan Dismas Zelenka: Missa Omnium Sanctorum, ZWV 21; Christe eleison, ZWV 29; Barbara dira effera!, ZWV 164
Gabriela Eibenová – soprán, Kai Wessel – alt, Jan Kobow – tenor, Marián Krejčík a Tomáš Král – bas, Ensemble Inégal a Prague Baroque Soloists, dirigent Adam Viktora
Nahráno v kostele Panny Marie pod řetězem v Praze 29. 6. – 2. 7. 2011, hudební režie Petr Řezníček, zvuková režie Aleš Dvořák. Celkový čas 68:33. Zdroj Hudební rozhledy 06/12 - Lukáš Vytlačil.