Scéna.cz 

Sibeliův koncert oblíben

Jean Sibelius psal svůj slavný, leč poněkud sentimentální no-voromantický houslový koncert d moll, op. 47 v letech 1903-1905, tedy v době, kdy ve střední Evropě vznikaly velké secesní symfonie (Mahlerova 6. a 7., Sukův Asrael), ve Francii vrcholil hudební impresionismus (Debussyho Moře) a v Itálii verismus (Pucciniho Madama Butterfly). Nicméně je Sibeliův koncert oblíben u hous-listů i u publika pro vysokou technickou náročnost sólového partu a pro posluchačskou líbivost skladby. Houslista Pavel Eret se velmi čestně vyrovnal s mimořádnými nároky houslového partu. Dává mu vše, co tato skladba vyžaduje – bezpečnou techniku, velký tón i romantický výraz. Snad jen ve střední pomalé větě je Eretův tón na několika místech ostřejší. Vynikající je také výkon orchestru, jeho zvuk je čistý a precizní, dynamické rozpětí velké a frázování jasné a přehledné. Dirigent Leoš Svárovský ví přesně, co od orchestru chce a s orchestrem si natolik rozumí, že toho také beze zbytku dosahuje. Umí orchestr i po dynamické stránce vést tak, aby sólistu nejen doprovázel, ale byl mu i rovnocenným partnerem. Také technická a zvuková stránka snímku je velmi dobrá. Osvědčená trojice Jaroslav Rybář, Václav Roubal a Karel Soukeník opět odvedla bezchybnou práci. A zdá se, že i brněnské studio Stadion má dobré akustické vlastnosti. Snímek proto mohu s plnou odpovědností posluchačům doporučit.

Pro málo známého současného českého skladatele je samo-zřejmě výhodné, octne-li se jeho skladba na kompaktu společně se skladbou tak populární, jakou Sibeliův houslový koncert je. To se tedy poštěstilo Petru Jandovi, skladateli střední generace (nar. 1959). Zajímavé je, že jeho skladba Cornucopia, napsaná patrně během 90. let, celkem dobře obstojí vedle Sibeliovy romantické skladby. Janda má zřejmý smysl pro velký orchestrální zvuk, dramatičnost výrazu a jasně vystavěnou formu. Sólový houslový part je vypracován virtuózně. Skladbě nechybí ani působivá kadence a dílo je zakončeno jasnou kódou. Také kus romantického citu (nikoliv sentimentality) v této hudbě je. Pro doplnění nahrál Pavel Eret na snímek ještě sólovou skladbu téhož autora s náz-vem Třetí zpověď. Jako skladbu ji hodnotím výše než koncertantní Roh hojnosti. Třetí zpověď je zajímavá skladba, hlubší a au-ten-tič-těj-ší než ta předchozí. Je třeba ji poslouchat jako autonomní hudební projev a nenechat se mást slovním doprovodem, který je nepřijatelně popisný. Houslista Pavel Eret ji interpretuje s hlu-bo-kým porozuměním a velmi přesvědčivě.