Scéna.cz 

Beethoven a Mozart v interpretaci Ivana Moravce

V rámci většího souboru kompaktních disků s nahrávkami Ivana Moravce Supraphon vydal dvě monograficky koncipovaná CD s jeho remasterovanými nahrávkami děl Mozartových z let 1963-82 a Beethovenových 1963-69; jsou tu snímky vytvořené v Dvo-řákově síni Rudolfina pro Supraphon ve spolupráci s různými hudebními režiséry a čelnými zvukařskými osobnostmi starší i mladší generace a také na dvou místech v New-Yorku se zdejšími nahrávacími týmy. Je obdivuhodné, že při tak časově i provenienčně rozmanitém původu snímků jednotlivých děl je Moravcova interpretace stejně osobitě vyhraněná a koncipovaná.

Ivan Moravec třiatřicetiletý i dvaapadesátiletý tu hraje stejně vytříbeně v úhozu i pojetí skladeb: s perlivou technikou i citlivým frázováním, s umě-řeným stavebným vlněním. Zásadně šetří afekty, ctí výrazovou kontinuitu jednotlivých ploch: když však přijdou, jsou vypointovány přesně a důrazně. Takové jsou třeba skvěle připravené i pak vyslovené tvrdé disonance v Mo-zartově Fantasii c moll, zahrané jen s minimálním zdůrazněním dynamickým, ale jemně vypointované agogicky i úhozově, nebo skvěle působivý vnitřní kontrast ve výrazově dvojlomném hlavním tématu Sonáty c moll K 457, jehož rozličné odstiňování je odváženo s přesností obrazně řečeno hodinářskou podle stavebné úlohy jednotlivých uvedení. Umělec přitom rozlišuje interpretaci hudby obou autorů: nad každým jeho Mozartem se vznáší zvláštní jemný klid, Beethoven je bouřlivější a rozeklanější; krajně vypjatý však přece jen na vrcholech. Ivan Moravec je i tady uměřený, i tady postřehnete jeho laskavý nadhled. Přitom z obou mistrů hraje díla zralá: nejsou to sice soubory jejich nejpozdnějších klavírních děl, ale dramaturgie se opírá především o tituly nejproslavenější (Mozartova Fantazie c moll, sonáty K 457 a 570, Beethovenovy Patetická, tzv. Měsíční svit, Na rozloučenou). Velmi vyrovnaný a kvalitní je i zvuk obou CD: všude je zachován krásný tón a pečlivě volený, výrazově velmi tvárný úhoz Ivana Moravce. Klavírní zvuk z Ru-dolfina v různých obdobích i na obou snímcích z New Yorku je velmi podobný, jen basy bývají při silných dynamikách v amerických silnější; pokud už trochu neduní, pomáhá to větší zvukové plasticitě. Více péče a pozornosti (a tedy asi i času, věnovaného vlastnímu nahrávání a zpracování) je patrné ze snímků Supraphonu. Na oněch amerických zůstaly přece jen nahodilé chyby: přetržená fráze v jinak božsky vyrovnané a vrou-cí kantiléně v I. větě Beethovenova tzv. Měsíčního svitu (track 4, 1´30“, ais v t. 16), v sonátové stati I. věty Les Adieux rozladěné b3, opakovaně zvýznamňované těžkými akcenty v expozici i repríze (track 10). To jsou však detaily ve snímcích jinak nádherných a nelze je vytýkat umělci, ale výhradně jen režii, respektive okolnostem, za kterých se nahrávalo. Obrovskou zásluhu na zachování a asi ještě posílení kvality klavírního zvuku z různých akustických prostředí, nástrojů, dob i jeho věrohodném sjednocení mají hudební a zvu-kový režisér remasteringu (digitalizace původních analogových snímků). Na zadních stranách CD ani v bookletech nejsou uvedeni (tam jsou jen tvůrci původních starých snímků). Posluchače by také velmi zajímalo, na klavíry kterých značek které dílo Ivan Moravec nahrával: myslím, že stačilo se ho dotázat, i když to v do-kumentaci snímků asi není zaznamenáno. Oběma CD byl katalog Supraphonu obohacen o velmi cenné hodnoty. Ani v dnešní době krize prodeje trvalých zvukových nosičů nemám strach, že by nešly na odbyt: je na nich zachyceno myslitelé vrcholné umění klavírní hry.