zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Samson a Dalila v Plzni

Opera Camilla Saint-Saënse Samson a Dalila, na libreto Ferdinanda Lemaire, patří do zlatého fondu francouzské opery. V Plzni byla poprvé uvedena v roce 1912 dirigentem Václavem Talichem. Současná plzeňská inscenace ve francouzském originále měla svou premiéru na scéně Velkého divadla 26. 1.
Saint-Saënsova opera inspirovaná starozákonním příběhem je na rozhraní opery a oratoria a klade nelehký úkol před režii, která se musí vyrovnat se statičností četných sborových scén. Z tohoto handicapu vytvořila plzeňská inscenace právě svou největší přednost.
Režisér Jiří Heřman rozestavěl sbor neobvykle do čtverce. Ten byl v souladu s vnitřním obsahem hudby uváděn do strojově přesného pohybu, ať už na místě, či za pochodu. Režie tím dosahovala velkého efektu. Vrcholem bylo živočišné bacchanale Filištínů. Je třeba ovšem zdůraznit, že sbor podal skvěle zvládnutý herecký projev, umocněný precizním hudebním nastudováním sbormistra Zdeňka Vimra.

Čtverec se stal principem nejen pro rozestavění sboru, ale také pro scénu Pavla Svobody. Kromě půdorysu byl použit také jako horizont. Na něm byl nainscenován otáčející quasi kamenný obelisk. Pro diváka viditelný čtvercový světelný park svou neustálou imaginací působivě proměňoval jednoduchou scénu, aby v závěru náhlým snížením vytvořil iluzi zřícení stropu chrámu.
Kostýmy Lenky Poláškové nebyly vyhraněny slohově, pracovaly spíše se symbolikou barev. Vše zahalující oděv Hebrejců svou barevnou jednoznačností (černá a bílá) potlačil ve jménu víry nejen individualitu, ale též pohlaví. Agresivitu Filištínů vyjádřila ostrá oranžová barva. Obdobně z barevného principu vycházelo i oblečení sólistů (například sněhobílý Starý Hebrejec, temně rudá Dalila, jasně červený obětní beránek Samson).
Čtverec se důsledně promítl i do klíčových aranžmá drah sólistů. Tato vysoká míra stylizace, včetně některých strojených pozic, neubírala nic na životnosti jednotlivých postav příběhu, neboť vnější formou vypovídala o jejich psychickém rozpoložení. Samozřejmě záleželo na každém jednotlivém představiteli, jakým pěveckým a hereckým vkladem toto formálně dobře vystavěné aranžmá obohatí. To se zdařilo především oběma basistům, kteří rolím dobře odpovídali i charakterem svých hlasů. Vedle ušlechtilého a oduševnělého Starého Hebrejce Ivo Hrachovce podal kontrastně Jevhen Šokalo despotického prince Abimelecha. Velekněz ztělesněný barytonistou Daliborem Tolašem nepřekročil standard ani pěvecky, ani herecky. Jana Tetourová v roli Dalily střídala místa pěvecky silná s méně zdařilými (labilní intonace). Její pěvecký a herecký projev postrádal více vnitřního prožitku. Toho se sice v míře vrchovaté dostávalo barevnému tenoru Miroslava Koppa v roli Samsona, pěvec ale zůstal dlužen partu po technické stránce.
Hudební nastudování dirigenta Jiřího Štrunce splnilo základní kriterium. Orchestr zněl čistě, vyváženě, bez slyšitelných problémů, nekryl sólisty. Vyšší kritérium, ve kterém by mělo hudební nastudování vypovídat o vnitřním obsahu hudby, tj. o jednotlivých postavách a jejich emocionálních zvratech, zůstalo nenaplněno. Je to škoda, neboť kvalitní operní orchestr Divadla J. K. Tyla a talent a přes jeho mládí již i zkušenost Jiřího Štrunce dávají předpoklad k jistě obsažnějšímu sdělení Saint-Saënsovy partitury. Maně si vzpomínám na Štruncovo svrchovaně niterné hudební nastudování Dvořákovy Novosvětské s orchestrem plzeňské konzervatoře u příležitosti 40. výročí školy – tehdy prokázal, že proniknout do tajů romantických partitur opravdu umí…
Na plzeňskou operní scénu přichází tak další netradiční režie, tentokrát novice v tomto oboru, Jiřího Heřmana. Absolvent pěveckého oddělení plzeňské konzervatoře, v současné době posluchač režie HAMU, na rozdíl od svých starších a zkušenějších činoherních kolegů, pro něž byla hudba na okraji zájmu, nachází hlavní inspiraci právě v ní. Se svým generačně spřízněným týmem výtvarníků vytvořil inscenaci klasicky vyváženou ve formě i obsahu. Jeho režie profesionálně zvládnutá do nejmenších detailů je nejen moderní, ale též působivá. Plzeňské obecenstvo bylo navýsost spokojené…

28.3.2002 Lilka Ročáková-Rybářová | rubrika - Recenze

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Časopis 18 - sekce

HUDBA

Mirai - Tomodachi

Přebal alba

Vychází očekávaná deska Tomodachi. Ta se přidává do katalogu kapely Mirai k platinově oceněným albům Konnichiw celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Filmové tipy 18. týden

Dustin Hoffman (Maratónec)

Maratónec
Dustin Hoffman a Laurence Olivier jsou protivníci na život a na smrt. Americký film (1976). Dále celý článek

další články...