zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Lehárův Paganini v nastudování libereckého divadla

F. Lehár: Paganini (Foto archiv divadla)

  

Na scéně divadla F.X. Šaldy v Liberci měla 27. září 2002 premiéru klasická opereta Paganini od Franze Lehára. Toto dílo zde nastudoval režisér Martin Dubovic ve spolupráci se scénografem Janem Vančurou a kostýmní výtvarnicí Růženou Švecovou. Vznikla tak víceméně vyvážená inscenace, která ale zásadním způsobem nevybočuje ze současné - jevištně poněkud strnulé - české operetní praxe.
Děj operety zachycuje fiktivní (nikoliv však nereálný) příběh ze života slavného houslisty a skladatele Niccola Paganiniho, který právě přijíždí koncertovat do malého italského knížectví Lucca. Zde vládne Napoleonova sestra, kněžna Maria Anna Elisa, která neodolá kouzlu tajemného cizince (podobně jako řada jiných žen) a posléze se stává jeho milenkou. Zvěsti o Paganiniho geniálním talentu se brzy donesou až do Paříže k samotnému císaři, který se rozhodne povolat talentovaného umělce ke svému dvoru. Anna Elisa jej však pochopitelně odmítá vydat. Po jistém čase ale vychází najevo, že Paganini věnoval původně kněžně určenou milostnou píseň také primadoně zdejšího divadla. V Anně Elise se probudí žárlivost a přikazuje svého milence okamžitě po skončení slavnostního koncertu zatknout. Paganini ale uprchne a nalézá bezpečné útočiště až v jedné krčmě poblíž hranic, kam jej kněžna tajně následuje v převlečení za potulnou zpěvačku. Příběh ale nekončí šťastně – Paganini odchází vstříc světové kariéře. Anna Eliza zůstává sama, ale zanechává si v srdci alespoň vzpomínku na nejkrásnější chvíle, které v jeho přítomnosti prožila.

Liberecký operní soubor má po všech stránkách vynikající představitelku kněžny v mladé talentované sopranistce Gabriele Kopperové. Jen málokdy jsme v operetě svědky tak vyváženého výkonu! To samé se již bohužel nedá říci o tenoristovi Miloslavu Pelikánovi, jenž v inscenaci vytváří titulní roli slavného houslisty. Pěvecká složka jeho výkonu je na celkem přijatelné úrovni (ačkoliv celé první jednání zpívá víceméně pod tónem), umělec ale budí rozpaky především svým nevěrohodným hereckým projevem. Vděčný pár operní primadony Belly a komořího Pimpinelliho vytvořili pěvecky poněkud neobvykle dramatická Monika Cahová a představitelsky akceptovatelný Jiří David. Velmi dobře jsou obsazeny všechny menší i malé role – výborná je například Jana Ottová, představitelka hostinské Coralliny.

V inscenaci se s úspěchem prezentuje také vyrovnaně znějící pěvecký sbor (sbormistr Martin Veselý) a především téměř bezchybně hrající orchestr pod vedením Františka Babického, jehož precizní hudební nastudovaní osobně považuji za největší pozitivum celé liberecké realizace tohoto díla.

Recenzované představení bylo uvedeno 29. října 2002 na scéně Divadla Oskara Nedbala v Táboře.

3.11.2002 Daniel Jäger | rubrika - Recenze

Časopis 19 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Festival Setkání Stretnutie 2024

Časopis 19 - sekce

DIVADLO

Dub: empatické přijímání zpráv

Pavel Vacek (Dub)

Městské divadlo Zlín uvádí v české premiéře hru britského dramatika Tima Crouche DUB (An Oak Tree, 2005). Crou celý článek

další články...

HUDBA

Pop-rockové pódium

Helmutova stříkačka

Helmutova stříkačka
Comebackový koncert brněnské legendární kapely u příležitosti jejího 40. výročí z klubu celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Výtvarné tipy 19. týden

Věčný Egypt

Věčný Egypt: Dědictví
Tisíciletá historie africké země vepsaná do tamní architektury, nekropolí, řemesel i celý článek

další články...