Scéna.cz 

Schola Gregoriana Pragensis zpívala na Zámku Pomořanských Knížat

Polský přístav Štětín přivítal v útrobách koncertního zámeckého sálu Boleslava X. originální vokální těleso sedmi sboristů pod vedením Davida Ebena. V mrazivou sobotu 19. ledna 2013 se zde uskutečnil jeden z posledních koncertů před generální rekonstrukcí zámeckého křídla. Dlouho očekávaný koncert nazvaný Rosa mystica byl dramaturgicky rozdělen do tří částí.

V rozlehlém sále, který v dřívějších dobách sloužil jako kaple, hořely svíce a zavládla tajemná atmosféra. Mezi zaplněnými řadami nastoupili na vysoké jeviště účinkující v bílém rouchu, které uvedl konferenciér dojemně se snažící o dodržení latinské výslovnosti názvů všech středověkých skladeb. Myslím, že valná většina z diváctva slyšela gregoriánský chorál poprvé. Během úvodních liturgických zpěvů se někteří posluchači snažili v té zdánlivé monotónnosti najít poslání víry, pro jiné bylo velice těžké se soustředit na tento druh hudby a nenápadně se vytráceli, což naštěstí nerušilo, neboť v sále bez elevace byla křesla srovnána ve velkých rozestupech. Děsila představa zazvonění mobilu, který zůstal nevypnut. Naštěstí se tak stalo až ve druhé půli koncertu, kdy už pozornost publika byla pevně v rukou znamenitého souboru.

Program byl složen ze starodávných písní na oslavu Panny Marie, což je kult v Polsku stále velice silný, proto byl nejspíš záměrně vybrán. Liturgické zpěvy ve druhé a třetí části vystřídaly mariánské písně určené i mimo prostředí kostela, sboristé se spravedlivě dělili o sóla, potom rozděleni na dva tábory šli do působivého souboje. Zazněly žalmy, písně neznámých autorů i skladba známého pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Součástí programu bylo několik kusů polozapomenutého skladatele polského původu, žijícího v Čechách. Postarší divačka kupující přede mnou lístek se nejprve divila, že kapacita rozlehlého sálu je naplněna, tudíž ji čeká sledovat koncert z poslední řady, ale potom si radostně zavýskla: „Přece jen jsme věřícím národem!“ Po skončení večera přídavkem chorálu z francouzské provenience, se někteří účinkující shromáždili u prodejního místa nahrávek. Jen několik málo odvážlivců si dovolilo poprosit o podpis, neboť zpěváky považovali členy nějakého z církevních řádů. Marně umělecký vedoucí David Eben opakoval, že jsou pouze obyčejnými hříšníky. Rozzářená katolička vypravuje své dojmy z Říma, kam jela na beatifikaci Jana Pawla II. laskavému dirigentovi, jednu chvíli to vypadá, že políbí ruku. On ji naštěstí nastaví ke stisku.

Opakující se latinské texty modliteb, pracující s dechem, akustikou prostoru, dynamikou a nejrůznějšími vlnami melodií, vzdáleně připomínaly rozmanitější verzi zpívané modlitby hnutí Krišny, mnohokráte náročnější a bez doprovodných nástrojů. V nedávné době Schola Gregoriana Pragensis uskutečnila po Německu a Japonsku turné s podobně komorním sborem japonských buddhistických mnichů, s nimiž se chystají vydat další CD. Za dvacet pět let své činnosti mají za sebou řadu úspěšných projektů. Důraz na tradice a historickou věrohodnost soubor řadí mezi světovou špičku v interpretaci gregoriánského chorálu, který promlouvá k dnešnímu uchu svou průzračností, naléhavostí, skromností, nepodbízivostí a intimitou hudebního zážitku. Je zajímavé pozorovat, jak se tento starý druh hudby dokáže díky meditativnímu charakteru, dotknout překvapivě širokého okruhu posluchačů hledajících nadhled a životní rovnováhu. Jednohlas to je energie spojených sil, myšlenek a pocitů. Podle svatého Ambrože-neruší ticho, jen ho činí slyšitelným.