Scéna.cz 

Nicolaus Kraft: Freyschütz-Fantasy

Z dvojice skladatelů a violoncellových virtuosů otce a syna Kraftových je známější otec Antonín (1749–1820). Rokycanský rodák po studiu v Praze odešel do Vídně, kde začal působit jako violoncellista v různých šlechtických kapelách i divadelních orchestrech. Přátelil se s Haydnem, Mozartem i Beethovenem, kteří si ho cenili a psali pro něho svá díla. I on sám psal skladby pro svůj nástroj. Jeho syn Mikuláš (1778–1853) zůstává poněkud v otcově stínu. Jako violoncellista byl jeho žákem a vzdělání si doplnil v Paříži u Jeana-Louise Duporta. Kromě Vídně pobývá v Berlíně a Stuttgartu (např. hraje violoncellový part při prvním uvedení Beethovenova Trojkoncertu). Pro zranění však předčasně ukončuje svou sólovou dráhu. I on po sobě zanechal skladatelské dílo, byť ne početné, mj. pět koncertů pro violoncello a orchestr.

V současnosti mají u nás oba Kraftové oddaného a obětavého pečovatele o svůj odkaz, violoncellistu (ale zároveň i klavíristu a hudebního pedagoga) Jiřího Hoška. Zasloužil se o oživení jejich díla jak na koncertních pódiích, tak také v nahrávkách. V jeho podání už vyšla dvě CD koncertantních duetů od Krafta otce (dueta pro housle a violoncello a pro dvě violoncella) a nahrávky prvních tří koncertů od Krafta syna. Nyní k nim přibylo další CD se čtyřmi skladbami Mikuláše Krafta, nazvané Freyschütz-Fantasy. Jiřího Hoška v nich doprovází Plzeňská filharmonie v čele s Hynkem Farkačem. Název alba je odvozen od první ze skladeb, Směsi na témata z Čarostřelce pro violoncello a orchestr, op. 12. Vznikla v roce 1823, tzn. pouhé dva roky po napsání Weberovy opery, je tedy stejně jako ona dítětem romantismu. Pozná se to na výběru témat i na výrazném náladovém vykontrastování. Je požitek sledovat Kraftovu vynalézavost v práci s jednotlivými motivy (např. ve variacích na lovecký sbor). Part sólového violoncella sleduje původní melodické linie Weberových pěveckých hlasů a Hoškův nástroj opravdu přímo zpívá – třeba v leitmotivu z Maxovy árie. Druhou skladbu nahrávky, Fantazii pro violoncello a smyčce, op. 1, Kraft napsal v roce 1808, tedy ještě relativně mlád. Jde o efektní kus opět založený na hráčsky vděčné proměnlivosti atmosféry – elegický začátek přechází do lyrické pasáže, po níž následuje prudké oživení a téma s variacemi. Pastorální scéna pro violoncello a orchestr, op. 9, a Lovecké rondo pro violoncello a orchestr, op. 11, mají mnoho společného. Jsou to typické dobové salonní skladby, žánrové obrázky, při jejichž poslechu se nám vybavují vizuální vjemy z výtvarného umění, krajinářská díla nebo lesní zátiší. Stejně jako první dva opusy nahrávky, i Scéna a Rondo mají variační charakter. Slyšíme v nich ohlas melodiky lidových písní a tanců. Z kompozičního hlediska je v Pastorální scéně zajímavý „dialog“ mezi violoncellem a sólovou flétnou, Lovecké rondo se pochopitelně neobejde bez výrazné hornové účasti. Hoškovo provedení ani v nejmenším neoslabuje líbivost skladeb, ale také jí nepodléhá. Tam, kde je to možné, přistupuje k dílu s určitou razantností, což „sluší“ zejména rustikálnějším pasážím, a vnáší do idylického ladění obou děl příjemnou vzrušivost a vnitřní napětí.

Plzeňská filharmonie řízená Hynkem Farkačem je Hoškovi dobrou partnerkou. Romantismus tohoto druhu zjevně jejímu obsazení i zaměření vyhovuje. Zejména tam, kde je třeba podtrhnout náladové ostínění jednotlivých pasáží, vytváří sólistovi potřebnou oporu. Škoda, že jinak pěkně připravený booklet neuvádí jména interpretů drobných sól, které se ve skladbách objevují. Zasloužili by pochvalu.

Plzeňská filharmonie řízená Hynkem Farkačem je Hoškovi dobrou partnerkou. Romantismus tohoto druhu zjevně jejímu obsazení i zaměření vyhovuje. Zejména tam, kde je třeba podtrhnout náladové ostínění jednotlivých pasáží, vytváří sólistovi potřebnou oporu. Škoda, že jinak pěkně připravený booklet neuvádí jména interpretů drobných sól, které se ve skladbách objevují. Zasloužili by pochvalu.

RADIOSERVIS CR0638-2
Nicolaus Kraft: Freyschütz-Fantasy, Virtuoso Works for Cello and Orchestra
Směs na témata z Čarostřelce pro violoncello a orchestr, op. 12, Fantasie pro violoncello a smyčce, op. 1, Pastorální scéna pro violoncello a orchestr, op. 9, Lovecké rondo pro violoncello a orchestr, op. 11. Jiří Hošek – violoncello, Plzeňská filharmonie, dirigent Hynek Farkač. Nahráno v dubnu 2012 ve studiu Českého rozhlasu Plzeň, hudební režie Antonín Bulka, mistr zvuku Karel Brotánek, digitální mastering ­Oldřich Slezák, Rudolfinum-studio. Celkový čas 66:10. Zdroj Hudební rozhledy 03/13 - Jaroslav Someš