Scéna.cz 

Great czech conductors – Martin Turnovský

Martin Turnovský je jedním z českých umělců, které okupace Československa v roce 1968 vedla k rozhodnutí opustit vlast a zvolit obtížnou, ale svobodnou kariéru v emigraci. Turnovský přitom už před odchodem do zahraničí patřil k nejslibnějším osobnostem mladé dirigentské generace. Působil v Norsku a Německu, hostoval u Newyorské a Vídeňské filharmonie, u orchestrů v Mnichově, Bambergu, Liverpoolu, Londýně, Clevelandu, v kanadském Torontu, v japonském Tokiu, v australském Sydney atd., a po návratu do vlasti byl besançonský vítěz z roku 1958 v letech 1991–1995 šéfdirigentem Symfonického orchestru FOK. Nemohu tu nepřipomenout epizodu, při níž Turnovský skvěle osvědčil svou pohotovost: když při koncertu Pražského jara 2. 6. 1999 při provedení závěrečné věty 3. symfonie Johannesa Brahmse s orchestrem Bamberských symfoniků postihla jejich šéfdirigenta Horsta Steina náhlá nevolnost, nabídl se přítomný Turnovský k záskoku a bez problémů provedení následující Brahmsovy Čtvrté symfonie e moll ve Smetanově síni oddirigoval…

Výběr skladeb pro oba kompaktní disky dobře reprezentuje šíři Turnovského tvůrčího záběru: je tu Martinů i Hindemith, Mysliveček i Ibert, Saint-Saëns i Prokofjev. Turnovského dirigentské umění nejvýstižněji reprezentují Symfonie č. 4 a Tre ricercari Bohuslava Martinů, doprovody (Martinů, Hindemith, Saint-Saëns a Prokofjev) dokládají rovněž dirigentovu schopnost pochopení plné spolupráce se sólisty, Myslivečkova Sinfonia demonstruje jeho umění tlumočit starou hudbu v intencích české tradice. S doprovázejícími tělesy dosáhl Turnovský v době vzniku snímků vynikajících výsledků: příznačná je čistota souhry, v níž se nikdo „neveze“, v Myslivečkovi i jinde až překvapí skvěle odstíněná dynamická škála, ale také výrazová něha měkkého zvuku a rozvážná neuspěchanost temp. Vynikající výkony podávají i sólisté. Ladislav Šíp mi kdysi vyprávěl, jak co hudební režisér připomněl Andrému Navarrovi, že jeden z tónů f není intonován zcela přesně – a dočkal se zajímavé odpovědi: „Jen to tam nechte, ať je vidět, že to hrál člověk!“ I když jsem v obou Navarrových kreacích žádný nápadně falešný tón nenašel (a to platí i o těch technicky nejnáročnějších partiích Martinů Concertina!), je citovaný výrok sympatickým svědectvím Navarrova citu pro míru. Znamenitě nahráli pánové Hurník a Štěpán skladbu Saint-Saënsovu, v níž jsou technické problémy – ovšem ve službě zvukomalebnému prokreslení jednotlivých epizod – nakupeny v míře vskutku vrchovaté. Ladislav Černý byl mistrem svého nástroje – a nahrávka to potvrzuje. A pak je tu ještě další emigrant, který se z exilu už domů nevrátil – Ladislav Jásek, jehož provedení Prokofjevova Koncertu pro housle a orchestr č. 2 g moll, op. 63 dokazuje, jak významnou osobnost česká hudba ztratila jeho odchodem do ciziny. Jásek podává dnes už dobře známé a často prováděné dílo s imponující technickou brilancí a s velkým citovým zaujetím a smyslem pro nádhernou kantabilitu lyrických partií Prokofjevova díla.
Úhrnem je to dvoudeskový komplet, který velmi přesvědčivě reprezentuje nejen Turnovského dirigentské umění, ale i interpretační vrcholy všech účinkujících: za zdůraznění stojí výkon Pražského komorního orchestru v Myslivečkově Sinfonii in D. Komplet doplňuje výborně a čtivě napsaný text od Jindřicha Bálka, který se zabývá charakteristikou Turnovského umělecké osobnosti, nikoli popisem skladeb. Pokud lze v tomto případě nad něčím kriticky uvažovat, pak snad jen nad otázkou, není-li těch doprovodů (Ibert, Hindemith, Saint-Saëns a Prokofjev) oproti ryze dirigentským kreacím (dvakrát Martinů, Mysliveček a Bizet) víc, než bylo nezbytně nutné. Výběr nahrávek je ovšem ospravedlnitelný mj. půvabem skladby Saint-Saënsovy a boží krásou díla Prokofjevova…

SUPRAPHON SU 4082-2
GREAT CZECH CONDUCTORS – MARTIN TURNOVSKÝ
CD 1: Bohuslav Martinů: Symfonie č. 4, H. 305; Concertino pro violoncello s doprovodem klavíru, dechových a bicích nástrojů, H. 143; Jacques Ibert: Koncert pro violoncello a dechové nástroje; Paul Hindemith: Smuteční hudba pro violu a smyčcový orchestr; Bohuslav Martinů: Tre ricercari, H. 267
CD 2: Josef Mysliveček: Sinfonia in D; Georges Bizet: Dětské hry. Malá suita pro orchestr, op. 22; Camille Saint-Saëns: Karneval zvířat. Velká zoologická fantazie pro dva klavíry a komorní soubor; Sergej Prokofjev: Koncert pro housle a orchestr č. 2 g moll, op. 63
André Navarra, violoncello (Martinů, Ibert), Ladislav Černý, viola (Hindemith), Pavel Štěpán, Ilja Hurník, klavír (Saint-Saëns), Ladislav Jásek, housle (Prokofjev), Česká filharmonie (Martinů), Komorní harmonie (Martinů, Ibert), Pražský komorní orchestr (Hindemith, Mysliveček), Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK (Bizet, Saint-Saëns, Prokofjev). Dirigent Martin Turnovský
Nahráno v Praze v Rudolfinu v prosinci 1964 (Prokofjev), v září 1965 (Martinů), v září a říjnu 1967 (Bizet, Saint-Saëns) a ve studiu Domovina v září 1955 (Mysliveček), v prosinci 1961 (Hindemith) a v červnu 1966 (Martinů, Ibert), hudební režie Miloslav Kuba (Martinů, Ibert), Ladislav Šíp (Hindemith, Mysliveček), Eduard Herzog (Bizet), Zdeněk Zahradník (Saint-Saëns), Miroslav Venhoda (Prokofjev), mistr zvuku Miloslav Kulhan (Martinů, Ibert, Bizet, Saint-Saëns), František Burda (Hindemith, Mysliveček), Josef Platz (Prokofjev), digitální remastering Jan Lžičař, Praha. Celkový čas CD 1 80:23, CD 2 68:48. Zdroj Hudební rozhledy 03/2013 - Petar Zapletal