Pocta Nigelu Charnockovi
autor: archiv
zvětšit obrázekV pestrém programu letošního festivalu tanečních filmů byla ne nepodstatná část věnována britskému režiséru Davidu Hintonovi. Za jeho osobní přítomnosti se uskutečnila hned první den - v pátek 19. dubna - retrospektiva jeho děl z let 1990 - 2008.
David Hinton měl také hlavní slovo ve vzpomínkovém večeru na počest nedávno zesnulého britského tanečníka a choreografa Nigela Charnocka (1960 - 2012). V úvodu k projekci filmu Dead Dreams of Monochrome Men, který odstartoval jeho filmovou kariéru, připomenul režisér mezi výraznými rysy osobnosti Nigela Charnocka smysl pro (černý) humor a schopnost nacházet komično v běžném životě. Komika si ale zřejmě nacházela i Nigela Charnocka, jak dokazuje historka odehrávající se nedlouho před jeho smrtí. Po cestě olympijského ohně na olympijský stadión v Londýně v loňském roce dorazila pochodeň i do hospicu, kde trávil své poslední dny Nigel Charnock. Novináři se chopili příležitosti a chystali se zvěčnit Nigela Charnocka s olympijským ohněm. Jenomže v onom okamžiku se Nigel právě koupal a odmítl svou činnost přerušit. Dostal tedy pochodeň s ohněm přímo do vany a po celém světě se rozlétla senzační fotka. O to cennější, že to byl poslední snímek Nigela Charnocka, který následujícího dne - 1. srpna 2012 - zemřel.
Nigel Charnock, spoluzakladatel souboru fyzického divadla DV8 v roce 1985, kde dlouhou dobu působil, nebyl českému prostředí neznám. V Praze se objevil už v roce 2004 na workshopech v Duncan Centru a v roce 2007 vystoupil s choreografií Frank v Divadle Archa během "4 dnů v pohybu". V roce 2008 začal připravovat choreografii Miluj mě se souborem Nanohach, jak zavzpomínal tanečník Jan Malík.
Film DEAD DREAMS OF MONOCHROME MEN natočil David Hint v roce 1990, v čase, kdy téma homosexuální erotiky, i když podložené sociálně angažovanou myšlenkou o tragických důsledcích jakýchkoliv sociálních fóbií, mohlo být vnímáno jako provokativní a i dnes, kdy už je svět tolerantnější a otevřenější, jde o námět ne tak běžně frekventovaný.
První produkce DV8 v choreografii Lloyda Newsona určená pro filmovou adaptaci je odvozena z příběhu sériového vraha Dennise Nilsena, který s cílem očistit společnost zabíjel homosexuály. Černobílý film má čtyři protagonisty(Lloyd Newson, Nigel Charnock, Russel Maliphant a Douglas Wright), mezi nimiž se přelévají vlny sympatií, přitažlivosti a odmítání. Muži jsou uvězněni ve svých emocích, z nichž se snaží unikat, podobně jako se pokouší uniknout z betonové podzemní kobky. Záchvěvy všech citových hnutí - touha, něha, drsnost, agrese, potřeba zraňovat, nacházejí detailní fyzické vyjádření v gestech, pózách, ve výrazu obličeje, očí. Sbližování a vzájemné zkoumání se rozjíždí do snové deviantní fantazie, v níž je možné všechno- choreografie se tu udržuje v těsné blízkosti hranic, kde by hrozilo uklouznutí mimo umělecký žánr. Interpreti jsou autentičtí svým prožitkem, vydávají se absolutně- vrhají se na zem, svíjí se, šplhají do výšek, dávají a přijímají rány, svlékají se, namáčejí ve vodě, nechávají se za nohy věšet ke stropu, vzdychají, úpí, stříká z nich pot. Šokující závěr v logice věci už ani nešokuje.
V performance Dead Dreams of Monochrome Men je k nalezení filozofie "programu" DV8 (slovní hříčka v názvu sdružení s "deviate" napovídá mnohé o nekonvenčním přístupu), který jde proti povrchnosti, bezobsažnosti, prázdné uměleckosti a elitářství současného tance. Přestože se názory Nigela Charnocka týkají 80. let minulého století, neztratily ani dnes na aktuálnosti.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
VČD uvede derniéru hry Kdo se bojí Beatles
Pardubický soubor před rokem uvedl českou premiéru hry slovenského dramatika Viliama Klimáčka Kdo se bojí Beat celý článek
HUDBA
Peter Nagy 65
Peter Nagy 65
65. narozeniny a 40 let na scéně oslaví oblíbený zpěvák, interpret hitů jako například Kristí celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Dny evropského filmu znají své vítěze
Na mezinárodním festivalu Dny evropského filmu (DEF) byly dnes slavnostně předány v pražském kině Přítomnost f celý článek