Scéna.cz 

Georg Philipp Telemann: 3 Orchestral suites

Ačkoliv jméno Georga Philippa Telemanna často nepatří mezi ty nejčastěji zmiňované v dějinách hudebního baroka, je právě on jedním z nejvýznačnějších a svým způsobem i velmi typických představitelů tohoto hudebního slohu. Působil na mnoha místech napříč Svatou říší římskou a svoji kariéru završil v pozici hudebního ředitele svobodného města Hamburku, kde spravoval duchovní hudbu ve všech hlavních městských chrámech. Za svůj život napsal neuvěřitelné množství skladeb, a i když dnes není známé jeho dílo v úplnosti, je uveden v Guinessově knize rekordů jako kompozičně nejplodnější autor všech dob. Jeho skladby byly velice oblíbené a jako jeden z mála německých hudebníků si Telemann získal velký respekt také v nacionalistické Paříži, kde sklidil úspěch především se svými Pařížskými kvartety. Pokud bychom hledali skladatele, kteří dokázali naplnit ideál legoûtsréunis, tzv. spojeného vkusu evropských národů, opět bychom nalezli jeho jméno. Jen málo skladatelů totiž dokázalo tak mistrně komponovat čistý styl německých protestantských kantát, francouzskou galantní hudbu či koncertantní italské skladby. Mimořádný hudební cit a kompoziční zručnost pak doplňovala také dokonalá znalost hudebních nástrojů, z nichž většinu Telemann sám aktivně ovládal. Dokázal tak maximálně využít jejich interpretačních možností a zvukových výhod. Jeho skladby, z nichž některé vydával také formou časopisu na pokračování, se díky tomu staly velice oblíbenými a Telemann nejen jedním z nejhranějších skladatelů své doby, ale také jedním z těch nejbohatších.

V jeho rozsáhlém díle je dohromady více než šest set instrumentálních suit pro nejrůznější obsazení a nahrávka rakouského barokního souboru L’Orfeo Barockorchester je malou sondou do tohoto žánru. Tento orchestr již dlouho patří mezi špičková tělesa v oblasti tzv. historicky poučené interpretace a několikrát jsme měli možnost jej slyšet také v Praze. Vysokou úroveň L’Orfea potvrzuje také tato nahrávka trojice Telemannových suit. Dominantním nástrojem ve suitách Es dur a a moll je zobcová flétna a sólové party zde nesmírně zdařile natočila flétnistka a hobojistka Carin van Heerden, která také vedla celé hudební nastudování (umělecká vedoucí a houslistka Michi Gaigg zasedla tentokrát v prvních houslích). Ve hře Carin van Heerden se zde snoubí velká technická suverenita a jemný tón s interpretační lehkostí a vytříbeným hudebním vkusem, tudíž je zde zobcová flétna znovu představována jako skutečně plnohodnotný nástroj. Zajímavostí je, že zatímco Suita a moll je napsána pro altovou zobcovou flétnu, tedy nejpoužívanější model vrcholného baroka, Suita Es dur byla určena tzv. flute pastorelle, což byla menší zobcová flétna v kvartovém ladění. Doprovod je u obou suit obsazen smyčcovými nástroji a continuem, partitura orchestrální Suity F dur je pak obohacena ještě o dvojici hobojů. Na velmi vysoké úrovni je také výkon orchestru. Zvuk je velice vyvážený, dynamicky i artikulačně propracovaný a také tempa jednotlivých částí jsou zvolena opravdu dobře. Ve flétnových suitách vytváří smyčce jemnou a detailně propracovanou protiváhu sólovému nástroji a u Suity F dur je zase hlavní předností plný a příjemný zvuk orchestru s lahodnou barvou barokních hobojů a fagotu. Nahrávka souboru L’Orfeo, ukrytá v bookletu s malbou hráče na zobcovou flétnu a doprovodným textem Christiana Moritz-Bauera, je velmi kvalitním příspěvkem k diskografii Telemannových instrumentálních skladeb.

CPO 777 218-2
GEORG PHILIPP TELEMANN: 3 ORCHESTRAL SUITES
Ouvertura TWV 55:Es2 pro zobcovou flétnu, smyčce a basso continuo; Ouvertura TWV 55:F14 pro dva hoboje, smyčce a basso continuo; Ouvertura TWV 55:a2 pro zobcovou flétnu, smyčce a basso continuo
Carin van Heerden – zobcová flétna, hoboj, L’Orfeo Barockorchester. Nahráno 27.–30. března 2006 v Alte Kirche v Boswil, hudební režie Charles Suter, zvuková režie Hanspeter Mäglin; vydáno 2008. Celkový čas 68:50. Recenze CD – Hudební rozhledy 06/2013 - Lukáš Vytlačil.