Scéna.cz 

Tanec v Praze v roce 2013

Rok 2013 nebyl na taneční události o nic chudší než ten předešlý, i když některé akce nemohly být uskutečněny - jako např. festival Centra choreografického rozvoje SE.S.TA. Korrespondance - ale vynořily se zase nové například festival Nanohach česky. Balet zaznamenal zejména v prvním pololetí několik událostí, které vybočovaly z průměru. Hned na počátku roku nadchlo děti, jejich rodiče i starší generaci fantastické putování "Petra Pana" převyprávěné do baletní řeči francouzskou choreografkou Bérangere Andreo, která jej nastudovala se studenty Taneční konzervatoře a uvedla ve světové premiéře ve Stavovském divadle.

Nedlouho poté byli pražští diváci okouzleni baletem Lucidor a Arabella, který na motivy povídky rakouského spisovatele Hugo von Hofmannsthala a na hudbu Alexandra Glazunova vytvořil choreograf Youri Vámos pro balet Národního divadla v Brně. Pražské Národní divadlo záhy zabodovalo pohádkovým příběhem Čarodějův učeň v choreografii Jana Kodeta a za režijní a výtvarné spolupráce se sdružením Skutr - Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským. Následující novinka baletu ND - Prokofjevovo dílo Romeo a Julie v choeografii Petra Zusky- při své podzimní premiéře takového ohlasu nedosáhla.

Událostí s velkým U byla bezesporu květnová Giselle ve Státní opeře, kde v hlavní roli vystoupila primabalerína Velkého divadla v Moskvě Světlana Zacharova.
Mimo Brňáků hostovali v Praze i Jihočeši shodou okolností s baletem Romeo a Julie v choreografii Attily Egerhaziho, který se také podepsal pod pražskou baletní verzi "Kouzelné flétny" připravené s Baletem Junior.

Do tanečního dění zasáhl hned třikrát Pražský komorní balet - nejdříve baletem Bohuslava Martinů Kdo je na světě nejmocnější (choreografie Hana Polanská Turečková) určeným dětem, ve dvou dalších představeních už se zaměřil na trendy více odpovídající současnému tanci - Podmínka zániku korejské choreografky Ji- Eun- Lee (premiéra 24. června Nová scéna) nebo choreografický experiment mladých tvůrců pod dohledem Hany Polanské Turečkové Occamova břitva (premiéra v divadle Ponec 10. prosince).

Na podobné pozici se nacházejí také již zavedení DekkaDancers, kteří zaujali květnovou premiérou v choreografii Jiřího Pokorného "Černé mraky nepláčou" (premiéra 14. května na Nové scéně), ne tak dobře se jim dařilo v případě "Caves and Creatures", podzimního představení vytvořeného na zakázku pro projekt Divadlo 3000.
420people - speciálně Václav Kuneš - se pustili do průzkumu komična a výsledkem je představení Mirage uvedené poprvé v půli října na Nové scéně.
Členka a tanečnice sdružení Nataša Novotná si zdárně buduje nezávislou kariéru choreografky. Po úspěchu "Ptáka ohniváka" byla velmi pozitivně přijata i její choreografie baletu Bohuslava Martinů "Škrtič", uvedeném v rámci komponovaného večera "Návraty domů" v ostravském Divadle Jiřího Myrona.

Vrcholné baletní zážitky v průběhu celého roku pak zajistily přenosy do kin - z Velkého divadla v Moskvě klasická díla v novodobých úpravách např. Bajadéra, Korzár, Spící krasavice nebo novější Svěcení jara či Spartakus, z Královského baletu v Londýně Don Quijot a Louskáček a Spící krasavice v podání Baletu Pařížské opery.
Přenosů do kin se zúčastnil v první půlce loňského roku i Nederlands Dans Theater s únorovým večerem věnovaným tvorbě choreografky Crystal Pite a pestrým komponovaným programem z děl domácích i hostujících choreografů Ekmana, Ingera, Lightfoota (+Leon) vysílaným na na konci května.

Také padesátý ročník Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha nabídl návštěvníkům excelentní taneční setkání nejen ve formě filmů. Do Prahy zavítali na skok fenomenální tanečníci bratři Bubeníčkové, choreografická legenda a šéf Baletu Hamburg John Neumeier a virtuálně i Maurice Béjart.
Nelze opomenout i zcela reálnou návštěvu proslulého švédského tělesa Ballet Cullberg v červnu na Nové scéně a Polského tanečního divadla s choreografií Ohada Naharina Minus 2 rovněž na Nové scéně těsně před vánocemi.
V oblasti současného tance a pohybového divadla si udržují monopol dvě festivalové stálice - dubnová Česká taneční platforma shrnující nejkvalitnější produkci za předchozí rok a červnový Tanec Praha, který se dožil v minulém roce 25 let.
Na ČTP se objevilo několik věcí mimořádné kvality, které dosvědčují stoupající úroveń contemporary u nás. Za inscenaci roku byli vyhlášeni "Jezdci" Lenky Wagnerové a spol, která odešla z DOT504 a osamostatnila se, velkou pozornost vyvolalo sdružení Tantehorse a Miřenka Čechová se svým projektem sklízejícím úspěchy v USA "S/he is Nancy Joe" nebo "One Step before the Fall" Markéty Vacovské, Lenky Dusilové a Spitfire company.
Jako "hightlights" letošního jubilejního ročníku festivalu Tanec Praha byla vybrána vlámská skupina Peeping Tom, jejíž vystoupení v choreografii a režii Gabriely Carrizo "32 Rue Vandenbranden" vyvolalo rozporuplné reakce. V případě druhého vzácného hosta Akhrama Khana a jeho představení "Desh" ve Státní opeře bylo výsledkem všeobecné naprosté nadšení...

Zahraniční interpreti pomohli rozšířit české taneční obzory během 18. ročníku říjnového festivalu "4+4 dny v pohybu" (např. indické sdružení Attakkalari Centre for Movement Arts) a naopak čistě domácí tvorbě byl zasvěcen retrospektivní festival "Nanohach česky", probíhající v Ostravě, Praze a Jihlavě na přelomu října a listopadu a připomínající některé z nejúspěšnějších inscenací souboru - "Zločin a trest" (2009), "Písečná žena" (2011), "Orbis pictus" (2012). Nechyběl ani zcela nový projekt magická vize "Flashed by" v choreografii Lenky Flory a v interpretaci Ley Švejdové.
Repertoár taneční nabídky obohatilo ve druhé polovině roku několik premiér v divadle Ponec. Hned na počátku nové sezóny experimentální "Tenze" Markéty Maiy Kuttnerové, "Quilombo" z prostředí argentinského tanga Patricie Porákové nebo "Bouchačka" Jiřího Pokorného a Martina Vraného v podání DOT504.

Tanec se postupně rozšiřuje a zabydluje v mimodivadelním prostředí. Stalo se již zvykem zahajovat festivaly akcemi typu site specific - např. začátek nové sezóny v Ponci na náplavce Vltavy, "Cyklojízda" na Václavském náměstí na úvod festivalu Nanohach česky nebo "Flashback" Andrey Miltnerové v Národní galerii ve Veletržním paláci.
Lze se nadít, že snad tak jako se taneční umění reálně rozrůstá prostorově, bude pronikat v tomto roce stále více i do povědomí kulturní veřejnosti a kompetentních institucí.