Scéna.cz 

Miroslav Kůra Gala

Své devadesáté narozeniny oslavil 26. května významný český tanečník a choreograf Miroslav Kůra.
Brněnský rodák Miroslav Kůra začal s baletem na dnešní poměry poměrně pozdě. Od jedenácti let navštěvoval baletní školu šéfa baletu brněnského divadla Ivo Váni Psoty, člena legendárního tělesa Ballet Russes. Po skončení základní školy přestoupil na Obchodní akademii a nadále se zabýval baletem s cílem nastoupit do divadla, což se mu také zdařilo. Profesionální kariéru v Brně však brzy přerušila válka a totální nasazení. Po válce a po absolvování vojenské služby tančil opět v moravské metropoli. Později se mu podařilo získat stáž na proslavené Akademii baletního umění A. Vaganovové v Leningradě, kde byl jeho pedagogem A. I. Puškin, jemuž prošli rukama takové hvězdy jako např. Nurejev nebo Baryšnikov. Po návratu působil Miroslav Kůra jako první sólista v brněnském divadle a do roku 1964 v Národním divadle v Praze. Později přijal místo choreografa a externě spolupracoval s ND do roku 1991.

Choreografie vytvářel nejen v Praze, Brně nebo na Slovensku ale také v řadě zemí po celém světě - v Polsku, Holandsku, Německu, Itálii, v Kolumbii, Japonsku a dalších místech. Za svůj život ztvárnil na padesátku rolí, klasických i charakterních a komediálních postav. Jako choreograf nastudoval více než šedesát titulů - počínaje triptychem Rapsodie v modrém přes klasiku - Labutí jezero, Giselle, Raymondu, dále to byla Petruška, Spartakus, Stvoření světa, Legenda o lásce, Bolero atd. a za některé z nich obdržel vyznamenání - např. v roce 1972 Grand Prix d'Italia za Romea a Julii a v roce 1995 bylo jeho celoživotní dílo na domácí půdě uznáno Cenou Thálie.
Na oslavě jeho mimořádného jubilea se 26. května během Gala představení ve Státní opeře sešli tanečníci od nás i ze zahraničí a nabídli oslavenci i publiku ukázky z klasických i novějších děl.

Večer zahájila brněnská dvojice Andrea Smejkalová a Ivan Popov duetem z Romea a Julie, která neztratila duchapřítomnost v okamžiku, kdy vypadla hudba a tančila bez zaváhání dále. Z klasického repertoáru se objevila Coppélia, Labutí jezero, choreografie Maria Petipy Harlequinade s Arianne Lafita a Vittorio Gallorem, kteří vystoupili i v dalším Petipově kuse Satanella. Mladou tvorbu zastupovala Slova z jantaru Jarka Cemeka z nového triptychu Bohemia baletu Sonatina Drammatica a v Les Bourgeois, choreografii Bena van Cauvenbergha na hudbu J. Brela se blýskl první sólista francouzského Ballet du Capitole Davit Galstyan. Všichni účastníci pak vyjádřili své oficiální blahopřání Miroslavu Kůrovi ve společném finále.

Pestrost ukázek (i když ne vždy v tom ideálním provedení) jakoby naznačovala něco ze šíře záběru choreografické práce Miroslava Kůry i při vědomí toho, že nebyl jejich autorem. Pro Miroslava Kůru, přestože jak se vyjádřil v rozhovoru pro časopis Národní divadlo dává přednost celovečerním baletům, snad mohl být tento způsob uměleckého holdu, zorganizovaný ředitelkou sdružení Mezinárodní balet a dcerou Janou Kůrovou, velmi vítaným.